A tak to bylo. Rok po svatbě manželé Horáčkovi navštívili Jiřinu Slívovou, metodičku pro náhradní péči ostravského magistrátu. Zde dostali první informace. Uskutečnila se také návštěva u nich doma a už se rozjel celý proces k osvojení dítěte.
Na dítě do pěstounské péče se čeká kratší dobu
Zhruba rok a půl od tohoto prvního kroku přivítali oba manželé chlapečka Martínka. "Což byla velice krátká doba. Myslím si, že i dlouhá čekací lhůta je pro spoustu žadatelů o osvojení odrazující. Na dítě do pěstounské péče se nečeká dlouho, protože je jich prostě více. Dětí, které jsou vhodné k adopci, je daleko méně. Čekací doba v té době, kdy jsme se snažili o dítě my, byla tři až pět let, což se nám zdálo zbytečně dlouho. Když jsme dostali Martínka, bylo mu dva a půl roku. Začali jsme velice rychle uvažovat, že je škoda, aby byl sám. Byť si dovedu představit luxusní život s jedináčkem, ale přijde mi to nepřirozené a nedobré hlavně pro dítě. Takže jsme hned pro Martínka zažádali o Honzíka. Chtěli jsme, aby měl pro život parťáka, aby v té naši rodině nebyl sám. Zhruba za rok a půl k nám přišel Honzík a nakonec se nám letos v červenci narodil také biologický potomek - Danielka."
Kluci se snaží s holčičkou pomáhat
Kluci Danielku podle Marcely Horáčkové přivítali úplně v pohodě. Probíhala přirozená příprava v době těhotenství, tak jak normálně probíhá v rodině. "Viděli rostoucí bříško, brávala jsem je sebou i do poradny. Samozřejmě nebyli u porodu, ale okamžitě po porodu přijeli s manželem do porodnice. Byli nedočkaví, těšili se na mimčo. Nevěděli, zda to bude holčička nebo chlapeček, takže to bylo pro ně také překvapení. Dnes už ten zájem kluků o Danielku trošičku opadl. Už není tak atraktivní, jak to bylo na začátku. Ale jsou pozorní, laskaví. Nemají žádné tendence jí ubližovat, byť jsou to malá děcka - teprve sedmiletý a čtyřletý. Naopak snaží se mi pomáhat a i když nutně něco potřebují, dokáží počkat. Úplně přirozeně má u nich Danielka přednost. Je to s nimi pohoda i v tomto smyslu," říká Horáčková.
Biologičtí rodiče se o syny přestali zajímat
Manželé Horáčkovi se setkali také s biologickými rodiči, kteří zpočátku projevovali o syny velký zájem. Už na začátku celého procesu osvojení se o biologické rodiče svých synů živě zajímali. Nějaké informace získali ze spisů, něco od psycholožky v kojeneckém ústavu, se kterou úzce spolupracovali. Velkým pomocníkem a prostředníkem byla metodička magistrátu Slívová. "Zajímavé, že Martínek je opravdu velmi podobný své biologické mamince a Honzík je trošku podobný tatínkovi. Ale vždycky známe jenom jednoho rodiče, takže nemůžu více říct," uvedla pro ParlamentniListy.cz Marcela Horáčková, s tím, že biologičtí rodiče se už s nimi dále nekontaktují.
"Přestali se zajímat, i když u obou byl původně zájem o setkávání. Neozývají se ani telefonátem, ani dopisem. V této chvíli máme oba v poručenské péči, takže jsme zákonnými zástupci obou synů. Adopci necháváme na dobu, kdy už kluci sami rozhodnou, zda nás chtějí mít v rodném listě anebo ne. Oba kluci znají svůj příběh, který je součástí jejich života předtím, než jsme se setkali. Samozřejmě způsobem takovým, aby to pochopili. Trošku jinak mluvíme se sedmiletým Martínkem a trošku jinak se čtyřletým Honzíkem. Ale přijdou li otázky, vždycky na ně odpovídáme. Ptají se na rodiče. Zatím je nechtějí poznat, ale až je budou chtít poznat, nebudeme jim v tom bránit. Pokud to bude alespoň trošičku možné, tak jim návštěvu zprostředkujeme. Ale zase to budeme my s manželem, kteří jim v tom pomůžeme. Nebudeme jim nic tajit, nic zakazovat, protože to všechno podle mého názoru způsobuje ještě větší chtění poznat tu svoji biologickou rodinu. Nechceme útěky a další sociální patologické jevy. Takže si myslím, že je musíme provázet i v těchto chvilkách. Máme dva úžasné kluky, kteří si to zaslouží," říká Marcela Horáčková, která je původním povoláním zdravotní sestra.
S osvojováním dalších dětí zatím nepočítá, pokud by se však "zadařilo" biologické dítě, byla by šťastná. "Porod byl nádherný," říká s úsměvem a dodává: "Nevím zda je rozdíl v lásce k osvojeným nebo biologickým dětem. Já to tak nevnímám. Všichni tři jsou naši."
Ostrava má kampaň "Dejme dětem rodinu"
Podle Kamily Návratové, vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany, dětí je v Ostravě 280 dětí - potenciálních adeptů na náhradní péči. I proto město od června letošního roku rozjelo kampaň „Dejme dětem rodinu", díky níž se uskutečnila řada zajímavých akcí.
"Jejím cílem je seznámit odbornou a laickou veřejnost s náhradní rodinnou péčí a jejími formami, získat zájemce o náhradní rodičovství mezi veřejností. Našim cílem je začlenit děti díky "náhradním rodičům" do prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Náš právní systém zná tři základní formy. Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci za vlastní dítě, které se jim nenarodilo a mají k němu stejná práva i povinnosti, jako by byli jeho rodiči. Při pěstounské péči manželé či jednotlivci rovněž přijímají dítě do své rodiny, ale zákonnými zástupci dítěte zůstávají jeho biologičtí rodiče, kteří se z různých důvodů nemohou o dítě starat. A do třetice dítě může být také svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu. Stává se tak v případě, že situace dítěte bude v časově dohledné době vyřešena například při zdravotní indispozici biologického rodiče. Záměrem opatření je, aby dítě nemuselo být umístěno v ústavní péči. Na území Moravskoslezského kraje v současnosti tato služba nefunguje, nebyli nalezeni vhodní pěstouni," vysvětluje Návratová.
Během loňského roku bylo v Ostravě 15 dětí umístěno do péče budoucích osvojitelů a 14 dětí do péče pěstounů. Celkem žije na území města 428 dětí v celkem 325 pěstounských rodinách.
Kampaň Dejme dětem rodinu vyvrcholí listopadovou konferencí o náhradní a hostitelské péči. "Pro příští rok připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí iniciativu Právo na dětství, která bude pro nás vlastně pokračováním naší kampaně dejme dětem rodinu," říká Návratová s tím, že péče o ohrožené děti v Ostravě je hodně vepředu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Anna Vidiševská
