Primátorka Liberce: V ČR dnes nejste politikem, pokud nejste vyšetřován, obviněn, nebo rovnou obžalován

Počet nezaměstnaných je v Česku nejvyšší od roku 1993. Jaká je v tuto chvíli nezaměstnanost v Liberci? A co je pole vás třeba dělat, aby se nezaměstnanost snížila, nebo alespoň dále nezvyšovala?

Podle statistických údajů je v okrese Liberec míra registrované nezaměstnanosti přibližně 9,3 %. V celorepublikovém srovnání to je 49. příčka ze 77 okresů a to jistě nemůže být uspokojivé. V jedné krátké odpovědi ovšem lze najít původ a řešení nezaměstnanosti těžko. Domnívám se, že velkou měrou se na dnešní situaci podepisuje tato pravicová vláda a její předchůdci, Topolánek i Fischer. Jejich vlády totiž nebyly schopny reagovat na aktuální vývoj, zaspaly, a namísto podpory hospodářského růstu jej svým zatěžováním nejrůznějšími platbami a byrokratickými zátěžemi více ztěžovaly. Veškeré projekty připravené za vlády ČSSD, jež by mohly pomoci řešit nezaměstnanost, zrušily. Tvrdily, že jsme ostrovem, kterého se ekonomická krize nedotkne, a slepě odmítaly přijmout fakt propojenosti soudobých ekonomik a z toho plynoucích pozitiv i negativ. Nyní na nás dopadají spíše ta negativa, ale je to právě jen v důsledku špatné práce těch, kdo včas měli rozpoznat problémy a reagovat na ně. ČSSD dlouhodobě navrhuje řešit nezaměstnanost investicemi do dopravní infrastruktury, do obecní a městské infrastruktury, například do sociálního bydlení nebo do zateplování budov. Tedy pravý opak toho, co realizuje současná vláda – nevhodné až asociální úspory a další a další daňové zatížení.

Přispěly podle vás ke zvýšení nezaměstnanosti i změny, které udělal bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek? Podle sociální demokracie došlo za jeho působení k destrukci úřadů práce, prý se z nich staly jen špatně fungující výplaty sociálních dávek. Souhlasíte?

Jistě. Především – pan Drábek se nechoval jako ministr sociálních věcí, nehájil zájmy těch, kdo od státu potřebovali pomoc, mnohdy nikoli vlastní vinou. Odmítám zneužívání státních podpor, a to na jakékoli úrovni a v jakékoli míře. Stejně tak ale odsuzuji ty, kteří rozhodují a přitom nedokáží rozpoznat, komu a kdy je potřeba pomoci a nešetrnými zásahy se tak dotýkají nejenom kvality života ale hlavně lidské důstojnosti. To se v tomto případě stalo. Bohužel. Nejde přitom jen o nefunkční výplaty sociálních dávek, příspěvky na péči, sKarty, ale o mnoho dalšího.

Na konci února bylo pozastaveno vaše trestní stíhání, kdy jste byla spolu s dalšími Zdeňkem Bursou a Jiřím Veselkou obviněna z trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku. Jaká máte nyní pocity? Kauza Vás podle vašich slov poškodila v krajských volbách. Domníváte se, že bude mít obvinění dopad i na komunální volby v příštím roce? Budete vůbec kandidovat? A jak byste hodnotila celý proces?

Bohužel tento případ, jako i jiné případy, mají prvky politického ovlivnění. Nikdo se například nevěnuje tomu, že vyšetřování případu bylo v mnoha ohledech nestandardní, a hlavně se ukázalo, že cílem nebylo dostat se k pravdě, ale pouze dostat některá jména do novin a na nich si přihřát politické body. Celé mé obvinění bylo od počátku nesmyslné, média o něm psala doslova pohádky, nikdo se ani neobtěžoval zeptat se, co a jak se vlastně stalo. Zato mí političtí oponenti, kteří mne považují za nepřítele, se k mé kauze všude vyjadřovali velmi zasvěceně, a hlavně, jako bych již byla odsouzena. Přes tu obrovskou zášť a zlobu, která z nich doslova cákala, jim nepřeji, aby se do podobné situace sami dostali, protože to není nic příjemného. I když je obvinění zastaveno, navždy na vás utkví šedý stín a musíte s ním žít a vyrovnat se s tím. V České republice dnes nejste politikem, pokud nejste vyšetřován, obviněn, nebo rovnou obžalován. Účelem přitom nebývá pravda a spravedlnost, ale jen politický boj, ke kterému se, vědomě či nevědomě, připojují také různé úrovně orgánů činných v těchto procesech a někteří novináři. Potíráme pravidlo presumpce neviny, požadujeme presumpci viny, a jejím prostřednictvím ničíme politické oponenty. To je dnes politika mnohých těch nových stran či hnutí, které se zaklínají různými protikorupčními či protiklientelistickými hesly. Ví totiž, že o tom, že byl politik obviněn, nebo obžalován, budou psány titulní stránky. A to je to hlavní. To není o pravdě a spravedlnosti.

Možná bych ještě zdůraznila, že jsem neprodleně po sdělení obvinění, ačkoli jsem s ním od počátku nesouhlasila, požádala o vyjádření důvěry ze strany libereckého zastupitelstva. Získala jsem následně mandát silnější, než při mé první volbě. Myslím tedy, že zastupitelé napříč politickým spektrem uznávají, že i přes ty všechny problémy, se kterými se potýkáme, a se kterými by se potýkal každý, naši práci zvládáme. A já těm všem slušným ještě jednou děkuji.

V dubnu oslaví menšinová koalice, kterou tvoří ČSSD, Liberec občanům, USZ a Věci veřejné dva roky vládnutí v Liberci. Tuto menšinovou koalici při jejím vzniku podpořili též někteří zastupitelé ODS. Často je Vám tak vytýkáno, že stejně vládnete s tichou podporou ODS. Jak se k tomu stavíte vy? A jak byste hodnotila fungování koalice? Co považujete za váš největší úspěch?

Vždy jsem byla přesvědčena, že menšinová koalice je lepší, než koalice s ideovými rozpory. A menšinová vláda vždy musí „vládnout“ s podporou někoho. My se snažíme hledat podporu u každého, kdo se chce chovat konstruktivně. Také si myslím, že být opozicí, neznamená zavrhovat rovnou všechny návrhy. To, že zde existuje skupina, která se řídí heslem „Čím hůře pro Liberec, tím lépe pro nás“, je bohužel smutný fakt, se kterým se musíme vyrovnat. Stejně ale nechápu, k čemu to chtějí dovést. Chtějí zničit město, kterému pak chtějí vládnout?

Nemáme příliš času „chlubit se“ vlastním peřím, protože té práce před námi je stále hodně a musíme řešit problémy, které se na nás doslova sypou. Ale na stranu druhou – Liberec nikdy nebyl transparentnějším městem, nikdy nešetřil na výběrových řízeních tolik, jako nyní. Pokud se podívám na naše programové prohlášení, pak jsme již spoustu věcí zvládli udělat. Některé nám ještě chybí, některé asi nezvládneme splnit, protože nám v tom brání různé objektivní vlivy. Ale rozhodně – nebudeme v našem programu škrtat jen proto, aby nebylo vidět, že jsme něco nesplnili. I to je politická realita a musíme jí umět čelit, třeba tím, že se pokusíme to vysvětlit.

Koalice jinak ale funguje dobře. Není to vždy jednoduché, je zde spousta názorů, navíc nejsme koalicí levice či pravice, ale jdeme „napříč“. O to více si vážím každého, byť drobného úspěchu. Když spočítám body v našem programovém prohlášení, tak bych řekla, že z 88 jsme za polovinou. Další splněné budou přibývat.

Před rokem jste se pro naše stránky vyjádřila, že se obáváte v souvislosti s vládními reformami nárůstu konfliktních situací a zhoršení sociálního napětí. Jak situaci vnímáte s odstupem času? Nedávno také parlament definitivně posvětil novou sankci zákazu pobytu pro recidivisty, kteří se opakovaně dopouštějí vážných přestupků. Jak se k normě stavíte Vy osobně? Domníváte se, že jde o efektivní řešení? A máte z vlastní zkušenosti nějaké návrhy, které byste chtěla v této problematice prosadit?

Napětí narůstá. Někdy se ale mylně pozornost soustředí jen na některé menšiny - především národnostní. A to je špatně. Narůstá napětí ve společnosti obecně, a řekla bych, že se mnohdy stírají sociální rozdíly – vedle sebe dnes rozzlobeně stojí úředníci, živnostníci, řemeslníci, podnikatelé, matky v domácnosti, senioři. A takhle bych mohla pokračovat. Myslím, že jim ani tak nevadí nutnost šetřit, s tím by se dokázali smířit, ale vadí jim styl vládní politiky, vadí jim na jedné straně plýtvání, na straně druhé úspory tam, kde být nemají, protože jsou až nepatřičné. Z tohoto sociálního napětí bychom měli mít obavy. Na něm vyrůstají různé, téměř extrémistické skupiny, které mnohdy odpírají demokratický režim a volají po sociální bouři, revoluci. Pokud toto politici na nejvyšší úrovni budou podceňovat ještě nějaký čas, povede to k nezadržitelnému – tato bouře je nakonec smete. Skutečnou obětí se pak ale stane republika a její občané.

A k efektivitě Vámi uvedené normy. Ještě je velmi brzy hodnotit, ale jsou předpisy a zákony, jejichž účinnost si i s mou bohatou fantazií prostě přestavit neumím. Už jen proto, že není „efektivně“ kontrolovatelná.

Změna pro Liberec iniciovala v únoru ve městě sběr podpisů pro vyhlášení místního referenda, v rámci kterého by občané hlasovali v důležitých otázkách města, jako např. prodej letiště. Podporujete vy osobně místní referendum? A jak se vyjádřili občané?

Referendum je bezesporu nanejvýš demokratický nástroj rozhodování většiny o budoucnosti města, regionu, či státu. Vždy jsem referendum podporovala a domnívám se, že jeho vhodná aplikace do českého vývoje by mohla znamenat aktivnější zapojení obyvatel země do rozhodování o její budoucnosti. Na straně druhé je potřeba podívat se na toto konkrétní referendum, které není ničím jiným, než marketingovým tahem. Lidé si například myslí, že podpisem petice budou hlasovat o prodeji libereckého letiště. Ale to není pravda. Budou hlasovat o prodeji letiště nyní, a za rok a půl to může být celé jinak. Chceme-li občany do rozhodování o strategických záležitostech skutečně zapojit, nedělejme z nich ovce a postavme se takovému kroku zodpovědně – a řekněme jim také, čím chceme tento příjem nahradit. Budete to zvýšení daně z nemovitosti, jak navrhuje Změna pro Liberec, nebo zvýšení poplatku za odpady? S tím nemohu souhlasit. Bude to změna systémová? Třeba taková, že zrušíme některou z městských organizací – divadlo, botanickou zahradu, městskou policii? Nevím – ale i o tom by autoři petice měli občany informovat, jinak s nimi hrají pěkně špinavou hru.

Podle posledního auditu Regionální rada regionu Severovýchod zakázka na rekonstrukci lázní předražena nebyla. Liberec tak nepřijde o dotaci a přestavbu městských lázní nebude muset platit ze svého. Podle vás byl však projekt revitalizace městských lázní na oblastní galerii od počátku napadán a politicky zneužíván. „Politickou scénu to velmi polarizovalo a těžko se nám teď bude hledat společná řeč." Jak vnímáte situaci nyní, poté co bylo rozhodnuto ve Váš prospěch?

Stačí podívat se na výstupy, jak to kdo vzal. Překvapuje mne, že někteří liberečtí zastupitelé, namísto toho, aby byli rádi, že Regionální rada konstatovala, že zakázka byla v pořádku, vše zas a znovu napadají, vyhrožují dalšími kontrolami a nakonec odebráním dotace. Ostatně nepochybuji o tom, že se o toto pokoušejí s pocitem, že díky tomu získají mnoho politických bodů. A hlavně, že se dočkají jakési vendety proti těm, které doslova nenávidí. Paradoxně by to nebyli jejich političtí odpůrci, ale město samo a jeho obyvatelé.

Já sama jsem u zakázky revitalizace Městských lázní od počátku nebyla, zdědila jsem ji. Je potřeba říci, že výběrové řízení proběhlo v době, kdy byl primátorem Jan Korytář ze Změny pro Liberec, právě pod jeho vedením komise vybrala vítěze, právě on oznámil vítězné firmě, že byla nejlevnější a vyhrála, právě on pro to celé hlasoval také v Radě města. Splnil tedy všechny podmínky, které stanoví zákon. Byl to Jan Korytář, kdo mohl celou zakázku kdykoli zastavit, ale to neudělal. Až když se rozpadla koalice, vytasil se s lázněmi jako se svým štítem, kterého se neštítil zneužít pro své politické čachry. My jsme nechali celý průběh výběrového řízení zkontrolovat Úřadem na ochranu hospodářské soutěže, který neshledal žádné pochybení. Také právní posudky od renomovaných pražských společností ukázaly, že napadání smluv ze strany Změny nebylo oprávněné. Můj podpis pod smlouvu nakonec nebyl jen vyjádřením podpory projektu, ale především respektováním zákona. Je totiž nutné říci, že Jan Korytář celý proces dovedl do situace, kdy jsem neměla na vybranou a smlouvy podepsat musela, jinak bych porušila zákon. Ostatně toho on si byl dobře vědom.

Považujete nastavení výběrových řízená ve městě za transparentní nebo uvažujete vzhledem k celkovému nárůstu korupce v ČR opatření na zadávání veřejných zakázek zpřísnit?

Korupce je dnes takové moderní slovo, a jen díky tomu, že se o něm píše v každém druhém článku, máme pocit, že je jí více, než kdy dříve. Nemyslím si to. Korupce byla vždy a vždy bude. V různé intenzitě a v různých formách, ale bude zde vždy. To neznamená, že bych ji jako problém zlehčovala, zároveň si ovšem nemyslím, že mohou uspět ti, kdo se chlubí zázračnými léky na její likvidaci. Mnoho chystaných novel a reforem ovšem pod maskou zamezení korupce omezuje rozhodování samospráv. A já zásadně odmítám vnímání municipalit jako jednolitého korupčního prostředí. To je urážka všech starostek a starostů, kteří žijí pro své obce a města.

V Liberci jsme realizovali mnoho systémových opatření, díky kterým je úřad transparentní. Zveřejňujeme zápisy z rad i zastupitelstev, a to doslovné. Podmínky výběrových řízení jdou dále, než jsou zákonné povinnosti. A je vidět, že jdeme správnou cestou, protože jsme schopní realizovat velké úspory oproti projektovým cenám. Nesmíme, samozřejmě, usnout na vavřínech, naopak – musíme systémově pokračovat a zavádět nová opatření. Ale během prvních dvou či tří měsíců od nástupu do čela města jsme udělali velký kus práce. Někdy mne mrzí, že si toho média jen málo všímají, že tyto pozitivní informace je prostě nezajímají. Je toho mnoho, o čem bych se ráda zmínila, a také je potřeba říci, že vše je dílem týmovým, celé koalice, které bych ráda poděkovala za to, že i přes ty všechny problémy se soustředíme na budoucnost a jedeme dál.