Milion to už nikdy nebude
„Bylo to hezké,“ začíná jedna z nich rozhovor. „A zase jsme byly u toho, ale čekala bych trochu víc lidí.“ Druhá zamyšleně „To víte, milión jak na Letné to už nikdy nebude, při takovéhle akci.“ „Taky lidi jsou v práci. A pak, kam by jezdili, když večer to určitě bylo v televizi a ta ukáže víc.“ Obě se zamyslely a možná by v rozhovoru nepokračovaly, kdyby plným vlakem k volnému místu vedle nich nedorazila elegantní dáma.
Lafetu ani Masarykovi
Okamžitě si také všimla znaku Občanského Fóra. Také byla v pamětnickém věku, a aniž se jí kdo na co ptal, spustila: „Taky jste propadly tomu masmediálnímu běsnění? Víte co? Můj to nazval Komu žvaní hrana.“ Zasmála se drsně vtipu patrně svého manžela a pokračovala dál. „Ještě ke všemu ho vezou na lafetě! Tohle podivné české vlastenčení nemůžu vystát. Jo, byl to prezident, to jo. Ale Masarykových kvalit nedosahoval a ani tomu bych já nedopřála lafetu!“
Nesplněná očekávání
Obě dámy by si patrně nejraději odsedly, ale nebylo momentálně kam. „Jen si vzpomeňte jak jsme před revoluci vtipkovali, že až to jednou praskne, budou komunisti hodně plaší a jenom v rezervacích. A podívejte se na ně teď! Jak vylézají, jak se začínají domáhat a jak dokonce vyslovují mínění ke smrti Havla. A dobře mu tak! Může si za to. Všichni jsme přeci tehdy čekali, že první, co udělá, že je zakáže zákonem. Místo toho na nás vytáhl heslo nejsme jako oni. Tím umožnil další existenci zločinecké organizace, která zavírala, mučila a popravovala lidi. a umožnil jí tím pobyt přímo v novém parlamentu.“ Žena - smrt se odmlčela. Ani obě dámy nic neříkaly. ParlamentniListy.cz si přisedly na čtvrté volně místo a popíchly debatu k dalšímu pokračování. To „Byl to humanista a snažil se s každým po dobrém.“ „To klidně mohl,“ opáčila žena smrt. „Stačilo je přeci jenom rozpustit. Slováci třeba mají nějakou nástupnickou partaj demokratickej ľavice a je to. Snad ani není v parlamentu. Vždyť my bychom je nezabíjeli, nezavírali, nemučili. My bychom je přeci zrušili ne jako lidí, jenom jako partaj. Začínat s tím teď, to už je opravdu trochu směšné a po sezóně.“
Vlastenectví kontra vlastenčení
Dáma se na chvíli odmlčela, ale evidentně měla něco ještě na srdci. „A tím svým humanismem, jak vy říkáte, umožnil i to, že se nám tu teď roztahuji Rusáci. A to vůbec nemluvím o Karlových Varech. To mluvím o Praze. Zrovna jedu od známé, ta tvrdí, že už Rusové vlastní i objekty na Malé straně. Třeba vinárna u Maltézských rytířů jim prý patří. Dokonce to koupili snad od nějakého potomka osmašedesátníka. (politika roku 1968 – pozn. red.) Na tohle taky měl být zákon. To měly být první zákony co se přijímaly. Aby to, co lze brát jako národní poklad - a to předpokládám Malá strana je, nemohlo přijít do cizích a už vůbec ne do ruských rukou. Tenhle zběsilý kapitalismus si snad proboha v roce 89 nikdo nepřál. Jsme divný národ. Vlastenectví nám moc nejde, na vlastenčení jsme ovšem mistři. Ono taky Havel prý znamená v hebrejštině něco jako marnost, víte? To mi přijde naprosto symbolický... Mějte se tu a užijte si Ježíška,“ zvedla se náhle v Českém Brodě hubená dáma a vystoupila. Až do konce cesty už nikdo nepromluvil.
Pohled politika
ParlamentníListy.cz se rozhodly pátrat dál po názoru na slavnostní průvod na Hrad, v předvánočním shonu jsme zastihli poslance parlamentu České republiky za TOP 09 a 1. náměstka primátora statutárního města Mladá Boleslavi, Jana Smutného, jak on viděl tuto událost, zde je jeho odpověď: " Bylo to milé a reprezentující loučení s plnou úctou ke státníkovi Václavu Havlovi! Kdyby mohl vidět kolik lidí a z celého světa vzpomíná na jeho osobnost, jak o něm mluví, jak ho oslavují, bylo by to pro něj zadostiučinění v jeho počínání během celého života. Sám ho obdivuji za jeho pevný názor, nadhled a skromnost!" říká k Havlově osobnosti a k jeho poslední cestě na Hrad Jan Smutný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lea Vlasáková
