Patříte k velkým kritikům Ištvanova vyšetřování. V souvislosti s tím, že Ivo Ištvan nevzdává snahu stíhat bývalé poslance ODS navzdory rozhodnutí Nejvyššího soudu, jste napsal, že si začínáte uvědomovat, že návrat do Česka byl omyl. Co bychom měli vědět o Ištvanově vyšetřování?
Myslím, že ani média si nevšimla, co se u nás vlastně stalo. Představte si, že by nějaký státní zástupce třeba z New Jersey poslal policejní SWAT team do Bílého domu, kde by zatkli a odvedli v řetězech šéfovu sekretářku. Zároveň by stejný policejní tým vnikl do budovy CIA, zatkl šéfa a jeho předchůdce v úřadě. A aby to bylo celé, policie by zatkla a odvedla v řetězech tři bývalé kongresmany. Po tom, co by všichni zatčení strávili měsíc ve vyšetřovací vazbě, kterou na ně uvalil nějaký soudce okresního soudu, by byli všichni propuštěni, protože Nejvyšší soud by prohlásil jejich pobyt ve vězení za nezákonnou vazbu a vyňal by je z jurisdikce toho státního zástupce. Asi by padaly hlavy a noviny i televizní obrazovky by byly plné úžasu nad „zbabraným kocourkovským pučem“.
U nás toho komického státního zástupce přijme prezident republiky, gratuluje mu k jeho úspěšné práci a vyjadřuje plnou podporu jeho snahám.
A v médiích se vážně debatuje o tom, zda poslanci jsou poslanci jenom ve sněmovně a přestávají jimi býti v momentě, kdy udělají magický krůček a vystoupí na chodník Sněmovní ulice před vraty do sněmovny. Poslanec, shodují se novináři i ústavní experti, není poslancem dokonce ani ve své poslanecké kanceláři ve svém volebním okrese.
Psali jsme:
Pojďme se podívat na politiku z širšího pohledu. Byl jste poradcem Václava Klause, radil jste Mirku Topolánkovi, podrobně sledujete českou politiku. Řekněte: Co se za poslední léta stalo s českou pravicí? Co se pokazilo?
Stalo se s ní totéž, co se stalo s českou levicí. Ztratila kontakt se svými voliči, ztratila důvěryhodnost a odmítala (a stále odmítá) si to přiznat a hledat příčiny. Spokojuje se s tím, že už deset let proklamuje, že se vše napraví tím, že se „vrátí ke kořenům". Jenže takový návrat se nemůže podařit. U kořenů nebyly jen pravicové principy, byla u nich rovněž důvěra členů, příznivců a voličů. Tuto důvěru ODS, protože po většinu tohoto období byla hlavní a nejdůležitější stranou, postupně ztrácela. Nejen proto, že své principy dostatečně neuplatňovala, ale hlavně proto, že nositeli těch principů byly čím dál tím více osobnosti, kterým veřejnost nevěřila. Psal jsem o tomto problému již nejméně osm let. Bohužel mé analýzy a články nebyly v ODS brány vážně.
Psal jsem o rostoucím pnutí mezi ODS a jejími voliči. Varoval jsem, že pnutí roste, není mu věnována pozornost a jako s každým nekontrolovaným pnutím to dopadne tak, že jednou cosi praskne. A že za to ODS draze zaplatí. Odpovědí od většiny předních politiků ODS bylo, že „u nás to tak nepracuje". Pracuje. Ti pánové zapomněli, že v politice je nejdůležitějším činitelem volič. A že politika v tomto základním článku funguje na celém světě stejně. Musím se usmívat, když o někom čtu, že je „zkušeným politikem" a rozumí politice. Drtivá většina z nich politice nerozumí ani zbla (ten výraz se mi líbí). Rozumí tomu, čemu se u nás říká politika, čemusi, co nepotřebovalo voliče, co fungovalo jak vnitrostranicky, tak vzájemně mezi politickými stranami, rozumí tomu, že se chlapci nějak dohodli a dohodnou.
Psali jsme:
Politici ztratili kontakt s vnějším světem. ODS za tu dobu (od roku 2006) ztratila více než milion voličů. Nevnímali to, protože se to příliš neodrazilo na volebních výsledcích. Nikdy si neudělali pořádnou analýzu a nehledali příčiny. Nepovažovali ztrátu voličů za důležitou. Ještě dnes ODS dál masivně ztrácí své poslední voliče, ale vedení si myslí, že cosi zachrání tím, že na první místa kandidátek posadí nějaké „čisté" figury a voličům to bude stačit. Nebude. Nebude stačit ani ten „návrat ke kořenům" a ani nějaký geniální nový volební program. Návrat ke kořenům je nevěrohodný. Principy, zásady a program nezapůsobí, když je voličům „prodávají" stále tytéž tváře, které tu základní důvěru již dávno ztratily.
Někteří protizemanovští komentátoři naříkají nad tím, že parlamentní pravice nedokáže čelit současnému postupu Miloše Zemana. Volají po předčasných volbách. Případně, ve shodě s ČSSD, po okleštění prezidentských pravomocí. Kdybyste měl oznámkovat Němcovou, Kalouska a jejich strany jako celky za postup „boje se Zemanem", jak by hodnocení vypadalo? Co mají dělat?
Myslím, že tato otázka je špatně položená. Nebo spíše jsou alternativní postupy nepříliš dobře formulované. A ještě spíše jsou taxativně vymezené a jsou jen dva, které se vzájemně vylučují. Omezovat prezidentovy pravomoci je za prvé pozdě a za druhé nás již pan prezident přesvědčil, že něco takového na něho neplatí. Pokud nechceme Ústavu formulovat tak, že prezident žádné pravomoci nemá, Miloš Zeman jistě najde cestu, jak svou vůli prosadit. Zvyklosti, vžité postupy obvyklé v demokratických státech jsou podle něho „idiotské" a dá se předpokládat, že stejného mínění bude i po změně Ústavy. Budeme se stále pohybovat na hraně Ústavy a problém nezmizí.
Ing. Miloš Zeman
Volat po předčasných volbách nepomůže. Volby by dnes pravděpodobně vyhrála ČSSD. Ale ČSSD je dnes pravděpodobně, i když se Miloš Zeman verbálně vyhrazuje proti pravici, jeho primárním cílem. Ne, nechce zničit ČSSD. Chce ji rozdělit, ovládnout a podřídit si ji. Pokud se mu to podaří, k žádnému omezení prezidentských pravomocí asi nedojde. Nerad známkuji politiky. Známkování je nutně subjektivní. ODS dlouho trpěla tím, že neměla skutečného lídra. Petra Nečase znám dlouhou dobu. Je inteligentní, pracovitý a až na prohřešky spojené se skandálem okolo paní Nagyové byl dosud „čistý". Ale nebyl lídr. Do funkce se dostal hlavně proto, že po sestřelení Mirka Topolánka ODS přirozeného lídra neměla.
Lídry byli Václav Klaus a Mirek Topolánek. Sice lídři různého druhu a různých kvalit i osobních vlastností, ale byli lídry. Měli to, čemu se anglicky říká „presence", přirozenou autoritu. Nečas nikomu nevadil. Jakým lídrem bude Mirka Němcová, nevím. Ale před tím, než si na tuto otázku začnu odpovídat, musím znát odpověď na důležitější otázku: „Jakým lídrem jí Martin Kuba dovolí být?" A druhou otázkou pak bude, do jaké míry se nechá ovládat. Nečas zpočátku kladl odpor, ale ke konci už neměl sílu.
Martin Kuba, s nímž po svém nástupu do funkce nechtěl spolupracovat, a dokázal přesvědčit kongres, aby jej nevolil do funkcí v grémiu, nakonec ODS ovládl. Do jaké míry, to bylo vidět v prezidentských volbách. Jiné strany, které měly své kandidáty, je velmi výrazně prezentovaly na svých internetových stránkách. Na stránkách ODS po celou dobu dominoval Martin Kuba. Člověk by lehce získal dojem, že je to on, kdo kandiduje za ODS.
Miroslav Kalousek? Zatím v„boji", o kterém hovoříte, na pravé straně dominuje. Problém je, že TOP 09 má do značné míry podobný problém jako ODS. Ztráta ODS v průzkumech nemá odpovídající nárůst preferencí na straně TOP 09. Ta jen ztrácí důvěru pomaleji než ODS. Situace je ovšem volatilní a nelze na dosavadním stavu průzkumů stavět. Vše se může ještě změnit, a to velmi rychle. Miroslav Kalousek není právě oblíbený politik a je otázkou, zda se jím kdy může stát. A přirozeného lídra, který by faktického dnešního lídra Kalouska mohl nahradit, v TOP 09 nevidím.
Boj se Zemanem je na pravici roztříštěný. Existuje jednota v „boji" proti Rusnokově vládě, o níž se domnívám, že nenalezne podporu a nezíská důvěru. Potom už ale v koalici žádná jistota není. Strany koalice nejsou sjednoceny, nemají společný plán postupu a nemají totožné zájmy. Aespoň ne natolik totožné, abychom mohli vidět nějaký pravděpodobný směr vývoje jejich postojů.
Psali jsme:
V roce 2010 vyhrála pravice díky marketingově působivému vzniku TOP 09 a VV a zacílením kampaně proti Paroubkovi. Budou-li volby v řádném termínu, existuje nějaká podobná příležitost, jak pravice může povstat z popela? ODS, TOP 09, klausovci?
Nemyslím, že existuje pravděpodobnost podobného vývoje. Rozhodně ne krátkodobě do termínu voleb. Jedinou „šancí" pro pravici jsou chyby levice, její rozštěpení a rozpad její zatím velmi působivé jednoty. A snad i to, že se voliči zaleknou Zemanova tažení za mocí - to se jim ale zatím, jak se zdá, spíše líbí.
Může být Miloš Zeman pro pravici takovým druhým „Paroubkem"? Tedy nenáviděnou postavou, proti které se lze jasně a tvrdě vymezit, oblepit zemi ošklivými billboardy, nálepkami, zaplavit internet, zmobilizovat mládež?
Posledních několik let jsem říkal, že jediným naším štěstím je to, že Miroslav Sládek přišel příliš brzy. Doba ještě nebyla pro tento druh politiky zralá a vyjadřoval jsem obavy z toho, že pokud naše politické strany nezačnou vnímat problémy naší politiky a nezačnou vnímat své voliče a jejich rostoucí frustraci, přijde nový Sládek a bude daleko nebezpečnější. Nový Sládek přišel a jmenuje se Miloš Zeman.
Vymezovat se proti němu je nutné. Nalézt míru a tón bude daleko těžší. Pokud ti, kdo mobilizují, nejsou důvěryhodní, může to být naopak kontraproduktivní. Dělat z něj nenáviděnou postavu kontraproduktivní rozhodně bude. Miloš Zeman nenáviděný není a těžko bude. O to těžším soupeřem je. Obávám se, že ačkoliv jeho politika ohrožuje všechny, v boji proti němu zůstane pravice sama. Miloš Zeman je na nejlepší cestě si levici podmanit.
Psali jsme:
Kdybyste byl poradcem ODS, která se v tuto chvíli propadá v průzkumech do tragických čísel, co byste radil? V jakém stavu je strana? Je paní Němcová vhodným lídrem? Můžeme vůbec vyjmenovat alespoň pět tváří ODS, které lze vystavit v kampani a říct lidem – „podívejte, jaké hvězdy máme, volte nás!"
Radil bych především, aby přestali zapírat svůj největší problém - kmotrovský systém, který ODS v posledních letech ovládl, a aby jej konečně začali řešit. A hlavně, aby se přestali bát jej řešit. Jeho zapírání nepomáhalo a nepomáhá. ODS jej dlouhé roky neřešila. Tvrdila, že neexistuje. A ty, kdo o něm začali hovořit, ostrakizovala jako „zrádce". Samozřejmě, že tím jen umožnila, aby jej za ni řešila média a problém rostl ještě rychleji. Myslím, že i teď by to pomohlo. Je to sice dlouhodobý proces, ale postačilo by zatím alespoň to, aby se propad důvěry zastavil a stabilizoval, aby se vytvořily předpoklady pro návrat a růst důvěry.
Myslím, že jde o „last call", poslední příležitost. Pokud to ODS neudělá ani teď, je možné, že příští volby budou poslední, ve kterých bude ODS hrát významnou, i když značně umenšenou roli. Paní Němcová je dnes jednou z mála tváří ODS, která nevzbuzuje negativní dojem. Myslím, že to je v tuto chvíli téměř vše, co může nabídnout. A není to málo. Je to šance pro ODS a je to šance i pro ni. Základ, na kterém může stavět. Já jí přeji, aby se jí to podařilo. Samozřejmě, že jsou v ODS lidé, kteří mají potenciál a kteří se mohou stát „tvářemi kampaně".
Otázkou je, zda to, že se vymění špička a voličům se nabídne v každém kraji jedna „neprofláknutá tvář", většinou téměř neznámá, ODS pomůže. Já se obávám, že ne. V ODS se vžila představa známá dříve v moskevském politbyru - že z funkcí se odchází jen do rakve, nebo do vězení. Nové tváře, stejně jako nové pohledy a nové myšlenky, nebyly po dlouhou dobu vítány. Proto bude obnova ODS obtížná a dlouhodobá, pokud vůbec ještě bude možná.
Psali jsme:
Závěrem položím širší otázku... Jaký je dobrý a špatný scénář vývoje naší země pro nejbližší léta? Z jakého vývoje byste měl radost a jaký vývoj by byl na opětovnou emigraci?
Dobrým scénářem by bylo, kdyby strany, nalevo i napravo, začaly přemýšlet strategicky, za horizont příštích voleb a začaly v sobě vidět ne nepřítele, jehož je nutné zadupat, ale oponenta a partnera ve společném díle na zájmech České republiky. Kdybych se nemusel v momentech frustrace ptát, zda to, co se děje, už není důvodem k emigraci. Kdybych se každých dalších voleb nemusel víc a víc bát. Kdyby se česká politika zbavila závislosti na pochybných „osobnostech z příšeří", jak je nazval Petr Nečas. A kdyby strany začaly vnímat voliče jako partnery a ne jako stádo, které se nakrmí sliby před volbami, na něž se pak zapomene. A to platí pro všechny strany.
Dobrým scénářem by bylo, kdyby se podařilo zabránit nástupu diktatury, který podle mne hrozí. Čtu v posledních dnech výtky adresované Miloši Zemanovi, že prý chce zavádět prezidentský systém. Je to velký omyl. Nemám nic proti prezidentskému systému, může být právě tak demokratický jako parlamentní systém.
Je ale založen na zcela jiném vztahu státních mocí, moci zákonodárné, výkonné a soudní. Miloš Zeman nezavádí prezidentský systém. Zavádí diktaturu tím, že potlačuje a záměrně oslabuje Parlament, moc zákonodárnou tím, že do existujícího parlamentního systému, definovaném v Ústavě jako svobodná soutěž politických stran, vkládá shora, proti vůli sněmovny, svou vlastní vládu a svou vlastní nevolenou stranu. Navíc ji přiděluje rozhodující posty ve vládě a státní správě, diktuje sněmovně svou vůli, nebere v úvahu její ústavní roli a podrobuje ji potupným podmínkám. Oslabuje moc výkonnou tím, že jmenuje svou vlastní vládu a tím, že si předvolává státního zástupce a vstupuje do otevřených vyšetřovaných případů a podporuje vybranou stranu sporů.
Miloš Zeman nepřipravuje přechod k prezidentskému systému, ale připravuje svůj vlastní, jím definovaný systém. A tomu se říká diktatura. Zarážející je, že se na to politické strany dívají jako králík na kobru. Nekladou tomu téměř žádný odpor. Nevědí, jak tomu čelit a nevědí ani, zda tomu čelit chtějí. Miloš Zeman je populista a strany se bojí vzbudit „hněv lidu" a bojí se mu postavit.
Špatným scénářem by bylo, kdybychom ještě pár let postupovali tak, jako dosud. Nebylo by to špatné jen pro pravici. Většina problémů, které jsem popsal, platí právě tak pro ČSSD i jiné strany.
Kdo je Tomáš Haas?
Politický konsultant a publicista. Narozen v Praze. Emigroval v roce 1969 do Kanady, kde studoval historii a politologii. Působil jako konsultant v Kanadě a USA. Mezi léty 1991 a 1996 působil v Praze jako poradce primátora Hlavního města Prahy, několika ministrů a Úřadu vlády. Svými radami, jak tvrdí zlé jazyky, pomohl několika významným politikům na pohřebiště dějin. Potom se na několik let vrátil do Kanady a USA, kde opět působil jako nezávislý konsultant. Do republiky se definitivně vrátil roku 2005 a mezi lety 2005 až 2008 byl interním poradcem presidenta republiky, v letech 2009 - 2010 byl poradcem tehdejších předsedů vlády - Topolánka a Fischera.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
