ParlamentniListy.cz oslovily mladého Roma čekajícího s kočárkem před budovou. "Já nic nevyřizuji, čekám tady už dvě hodiny na přítelkyni, která vyřizuje mateřskou a bydlení. Já dělám, jsem vyučený malíř," řekl pětatřicetiletý Štefan Gábor, s tím, že podniká ve stavebnictví, ale v listopadu si musel nechat pozastavit podnikatelskou činnost, protože práce není.
Psali jsme:
Ve stavebnictví dělá třináct let
"Ty fronty jsou neskutečné. Není tam k hnutí. Já bych tu osobně v těch frontách nečekal. Ale co má člověk dělat, když nemá práci a chce nějak žít? Nájem musím platit, živobytí také něco stojí a kde máte ty peníze brát? Práce skutečně není. A ještě když vidí Roma, to je katastrofa. Já naštěstí dělám ve stavebnictví už 13 let, znám v tomto oboru spoustu lidí a oni znají mne. Vědí, že jsem spolehlivý a že objednanou práci odvedu," řekl ParlamentnimListům.cz otec dvou dětí Gábor.
Doufá, že na jaře to bude s prací opět o něco lepší a podnikatelskou činnost zase rozjede."Mám nějaké přísliby, tak snad jo. Ale nebojím se, já si vždy něco najdu. Já žádné dávky neberu, chvála panu bohu na dávkách nejsem. Z dávek se vyžít nedá. Nájem vás přijde na 7 500 korun a kde je inkaso, jídlo? Pokud má člověk děti, také to něco stojí, je tam i nějaká půjčka a co teď. Tady ten kluk v kočárku má rok a půl a druhý syn má devět let, přítelkyně je na mateřské dovolené. Celkově bere kolem devíti tisíc, z toho zaplatí 8 500 byt, takže kdybych nepracoval, tak skutečně nevyžijeme. Nedá se to," říká Štefan Gábor a upřesňuje, že i s rodinou bydlí v Mariánských Horách.
Abych se uživil, musím se ohánět
"Nepotřebujete něco? Dělám zedničinu, výkopy, bourání, izolaci, dlažbu pokládáme, jakoukoliv manuální práci. Mám svých pět lidí a navíc já dělám s nimi. Přijedu, podívám se, co je třeba udělat, domluvím se na ceně. Ale jsem ochoten dělat cokoliv, jestli potřebujete v něčem pomoct, něco přestěhovat. Abych se uživil, musím se ohánět. Ptám se kolem sebe, inzeráty píšu, mám svůj email. Není to tak jednoduché, jak jsme si představovali. Ptal jsem se na sociální pojišťovně, fyzická osoba - podnikatel, zaplatí zase od nového roku víc. Takže bude zase všechno dražší a kde máte ještě daň, která se musí jednou ročně zaplatit," uvažuje nahlas mladý Rom.
Psali jsme:
Zlatí komunisté, práce byla, bylo všechno
Velmi dobře si uvědomuje, že v Ostravě práce není. "Půl národa lidí od nás jsou v Kanadě a jinde ve světě. Také tam mám bratrance, ale ani tam to není s prací tak jednoduché. Já bych se odstěhoval, kdyby tam někde ve světě byla práce a moji rodinu by to uživilo. Pokud bych se tam měl líp, než tady, jel bych hned. Co tady, dostanete sice dávku, ale pokud poplatíte všechno co se má, jste na nule a začínáte znovu," říká ParlamentnimListům.cz Štefan Gábor. Nejhorší je podle něj, vysvětlit dětem, že nejsou peníze na spoustu věcí, dokonce i na to co potřebují do školy, nebo na třeba zubaře. "Zdravotnictví jde též do háje. S tím se nedá udělat nic. Zlatí komunisti, tak to řeknu. Bylo líp, byla práce, bylo všecko. Kdyby člověk nešel do práce, dostal čtyři bulky a tak si to rozmyslel. Ale zase mohl se zeptat na práci v různých firmách, když nebyla v jedné, byla ve druhé. Práce bylo dost," vzpomíná na dobu minulou a také na to, že když si něco chtěl koupit, šel na brigádu.
Když jsem něco chtěl, šel jsem si na brigádu vydělat
"A dnes v této době, to je hrozné, to není žádná výchova. Vždyť to vidíte na těch klucích, mají 13-14 roků, do školy to nechodí, fetují, poflakují se. Když já jsem měl 14 roků, musel jsem jít s taťkou na brigádu. Taťka dělal 35 let na poruchovce na dopravním podniku a když jsem měl prázdniny, tak mne bral sebou na brigády. Říkal "Synku, když si chceš vydělat, chceš rifle, chceš boty, tak tady se mnou budeš dělat." Někdo šel k vodě, nebo na dovolenou a já jsem pracoval. Ale nelituji toho. Můžu mu poděkovat, že mne všecko naučil a naučil mne také spoléhat sám na sebe. A to dnes lidi neumí, všude jsou samé krádeže a jiná kriminální činnost. Vždyť toho je teď plno. Já se na to v televizi ani nemůžu dívat, vypínám to. Když jsem já měl 18 let, musel jsem být do osmi hodin doma a když jsem přišel osm deset, tak mne táta zbil. Ale dal mi tu správnou výchovu a já se to snažím teď přenášet na svoje děti. Učím je všechno, co by měli umět, musí si udělat pořádek a další věci," říká Gábor.
Systém je na houby, s kočárkem se nic vyřizovat nedá
A za pravdu mu dává i jeho přítelkyně. "Je to otřesné. Systém je na houby, nevím, co vám mám říct, jsem nasraná. Čekala jsem tam dvě hodiny, je to hrůza," říká třicetiletá Mirjam Karvajová, která před mateřskou pracovala u Českých drah. "Po starému to bylo lepší. Nechápu, proč to na radnici zrušili a proč to dali do takového prostředí, kde je tak málo místa a jsou tam jen zmatky. Úřednice jsou naštvané. Nedá se tam hnout, je tam vydýchaný vzduch. Člověk tam přijde o nervy. A tohle budeme muset absolvovat každý měsíc! Neodvedu si to představit, s kočárkem se dovnitř nedá, člověk se tam nehne i bez kočárku," uzavřela pro ParlamentniListy.cz Karvajová.
Nezaměstnaných je dost. Ale ubývají
Nezaměstnanost v Moravskoslezském kraji, do něhož spadá i Ostrava, se v současnosti pohybuje okolo jedenácti procent. Během uplynulých osmi let se však výrazně snížila - ještě v roce 2004 zde bylo bez práce šestnáct procent obyvatel.
Hrubá mzda lidí, kteří zaměstnaní jsou, je zde pod celostátním průměrem. Dosahuje jen něco málo přes dvaadvacet tisíc korun měsíčně.
autor: Anna Vidiševská
