S funkcí je to jako s drogou. Odborníci vysvětlují, proč se poslanci mohou bát rozpuštění sněmovny

Co spojuje poslance Petra Nečase (ODS), Miroslava Kalouska (TOP 09) či Bohuslava Sobotku (ČSSD)? Všichni tři totiž působí v politice již po několik dlouhých let. Nemůže být proto pro některého z nich neochota zvednout ruku pro rozpuštění Poslanecké sněmovny vedena strachem, že by z politiky vypadli úplně? Nabrali si totiž hypotéky, a kdyby záhy po opuštění poslaneckých lavic nedostali dobrý „džob“, z čeho by je splatili?

Podle ekonomky a ředitelky nezávislé poradenské společnosti Next Finance Markéty Šichtařové ale tady může fungovat i jiný „faktor“. Jde totiž o strach, že už nebudou stát v centru dění politického života Česka.

Jsou závislými na informacích

„U řadových poslanců kromě toho, že mají ve sněmovně lehké živobytí za obstojné peníze, někdy hraje roli něco úplně jiného. Když už totiž přičichli jednou k politice, tak se stali závislými na informacích. A to je podobné jako u drog. Když máte informace typu kdo s kým, kde a jak, kdo koho odposlouchává, kdo na koho šije boudu a podobně, to je pak pro některé z nich hodně důležité,“ zmínila pro ParlamentníListy.cz Šichtařová.

„Mnozí ale mají našetřeno, mohli by jít do důchodu a mohli by si dovolit o práci poslance přijít. Přesto se bojí...Nedokáží si totiž představit, že jednou z centra informací vypadnou, a je to tak pro ně nejhorší noční můra. Oni by pak byli schopní poslancování dělat i třeba zadarmo, a to jenom proto, aby byli z jejich pohledu v centru dění v Česku. Aby měli pocit, že hýbou politikou a světem. To už je ale závislost. A taková závislost bude hrát u mnohých velice silnou roli a je pro ně důležitější než pocit, že už nedostanou nějakou pořádnou práci,“ pokračovala Šichtařová.

O řadu vysloužilých politiků je ale podle ní na pracovním trhu zájem prý hlavně proto, že byli třeba ministry a mají proto řadu kontaktů. "Mohou tak firmám umožnit, aby díky jejich kontaktům všechno probíhalo snadněji. Dám příklad: když vysloužilý ministr zavolá na nějaký třeba stavební úřad, v duchu ´Franto, my jsme spolu byli před dvaceti lety v hospodě, tak prosím onu žádost popostrč´, tak to hraje velkou roli,“ dodala ekonomka.

Návrat do běžného zaměstnání může být mučivý

„To, že nic ´pořádného´někteří politici neumějí, to taky hraje svou podstatnou roli. Další věcí jsou momentální příjmy a hypotéky, které si poslanci berou ve velkém. Ne ale u každého máte jistotu, že se jedná o špičkového experta, že sleduje mimo svou politickou činnost i dění ve svém původním oboru, a tak návrat do zaměstnání, v němž ne každý byl dobrým expertem, je pak pro ně mučivý pocit,“ popsal elementární „strachy“ poslanců politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie.

Myslí si ale, že se výše zmíněný problém bude týkat hlavně pravicových poslanců, neboť levicoví - zvláště pak poslanci z ČSSD - budou mít ve sněmovně po dalších volbách možná dokonce i víc mandátů, a tak se tam dostanou nejenom nováčci, ale dost možná i „starousedlíci“.

Rétorika pravicových je: postarejte se o sebe

„Ti, co ztratí hodně poslanců, tak jsou to ti na pravici. Když si ale srovnáte rétoriku pravicových stran, kde se hovoří o tom, jak mají být jedinci odpovědní za svůj osud a že by si v živnostech a jiných povoláních vydělali více než v Poslanecké sněmovně, tak u nich bude teď obzvláště zajímavé kolem možného rozpuštění sněmovny sledovat, nakolik by se dokázali uživit. Pravicoví zákonodárci totiž rádi káží zákony neviditelné ruky trhu a svobodné soutěže,“ poznamenal Jelínek.

Nenapadá jej ale prý nyní jmenovitě nikdo, kdo tzv. bude tratit ztrátou poslaneckého mandátu.

„Třeba hodně mladých poslanců z TOP 09 a Starostů naskočilo do Poslanecké sněmovny z komunálního prostředí, ale jsou to lidé, kteří i tam mají stále zázemí. I kdyby skončili, tak se asi o svoje živobytí bát nemusejí a někteří dokonce chtějí ve sněmovně skončit dobrovolně, neboť je to příliš neuspokojuje. Třeba Stanislav Polčák ze Starostů a Nezávislých. Pak máte ještě druhou skupinu, u nichž se dá předpokládat, že se skutečně dokáží postavit na vlastní nohy a odejít ke svému civilnímu povolání, když se ukáže, že je politika pro ně neuspokojivá anebo nemají pro ni žaludek,“ zmínil dále politolog.

Vykořeněnost hraje velkou roli

„Určitá vykořeněnost z pracovního profesního prostředí má často spojitost s vykořeněností z regionálního prostředí, a navíc už si navykli trávit značný čas svého života na Malé Straně v Malostranských palácích,“ souhlasil pak Jelínek se Šichtařovou.

Co se týče trojlístku obviněných exposlanců Ivana Fuksy, Petra Tluchoře či Marka Šnajdra (všichni ODS), tak to prý není zrovna dobrý příklad těch, co by se dobře neuživili, ani kdyby nepřijali "trafiky".

„Berte to tak, že oni v politice dosáhli výrazných pozic a kdyby chtěli, tak mohli v tuto chvíli zpeněžovat třeba jako lobbisté to, čeho tam dosáhli. Tedy informace, kontakty a zkušenosti. Je to sorta politiků, co se již naučili žít na pomezí politického a ekonomického prostředí. Dokáží už mezi tím volně přecházet a navíc mají v byznysu i spoustu přátel, a tak vědí, jaké know-how a jaké zkušenosti by mohli svým přátelům přinášet. Takže já se nebojím, že by zrovna tato trojice poslanců skončila na pracovním úřadu – určitě by se pokusili zpeněžit svou politickou zkušenost i jinak. Ale na druhou stranu si to nevysvětlujme tak, že měli takové znalosti a byli takovými špičkovými experty, že by zrovna museli zasednout v ČEPRU a ve všech institucích, v nichž nakonec zasedli,“ upozornil Jelínek.

Jiné to ale je prý v případě, když někdo jde dělat politiku z nouze.

Mandát si vysedí na schůzích

„Asi takové případy najdete. Mnoho lidí v politice se dostává nahoru jenom proto, že to vysedí na schůzích stranických organizací. Tak dlouho jsou ve straně a tak dlouho chodí na schůze, že už těmito ´zásluhami´ se mohou dostat na kandidátní listinu a pak do parlamentních výšin, ačkoliv na to nemají ani odborně a ani morálně. Když se takový člověk dostal jako slepý k houslím k politice, ovšem jednoho dne také v politice skončí, tak mu mají samozřejmě pak kolegové tendenci hledat teplé místečko nebo něco, co by mu zjemnilo návrat do života. A jsou to třeba ti, co ani jednou v Poslanecké sněmovně nevystoupili a nejsou moc veřejnosti známí,“ řekl Jelínek a vzpomněl případ rychlého vzestupu a pádu někdejšího šéfa Poslanecké sněmovny Miroslava Vlčka.

„Vlček nedávno kandidoval na místo inspektora Úřadu na ochranu osobních údajů,“ připomněl s tím, že nakonec vůči němu zaprotestovaly nejen protikorupční organizace, ale i prezident Miloš Zeman.

Může ale občanskou prací nepoznamenaný politik ovlivnit směr uvažování své domovské strany, pokud je v nějakém význačném stranickém postu, či dokonce přímo směr politiky?

Ve Francii jsou školy, které vychovávají budoucí politiky

„Já bych rozhodně neřekl paušálně, že politika je pak pro takové lidi z nouze ctnost. Ale každopádně úplná absence jiných zkušeností než z politiky, zejména pak z vrcholové politiky, to je podle mého názoru handicap. Lepší předpoklady pro výkon vrcholové politiky mají ti lidé, kteří mají nějakou praxi z nepolitického života anebo alespoň z místní správy,“ uvedl k tomu sociolog a ředitel agentury PPM Factum Jan Herzmann.

„Podle mého názoru existuje poměrně hodně poslanců, pro něž je obtížné sněmovnu rozpustit, i když do poslaneckých lavic přišli z nějakého běžného povolání. Protože pokud povolání po dobu výkonu poslaneckého mandátu neprovozovali delší dobu, tak z toho běžného kolotoče pravděpodobně stejně vypadli....Není ovšem všeobecně nic výjimečného, když v zastupitelských sborech sedí lidé, kteří se ničemu jinému než politice nikdy nevěnovali. Ostatně třeba ve Francii jsou elitní školy, které de facto vychovávají budoucí politiky, a řada z těch lidí se nikdy žádné jiné činnosti než politice později nevěnovala. Není to tak nic nenormálního,“ zmínil.

„Mám proto pocit, že ani tak moc nezáleží na tom, jestli daný poslanec je v politice obrazně řečeno ´celý život´, což v případě těch starších spíše znamená, že tam jsou od začátku roku 1990, anebo jestli do politiky vstoupili později. Důležité je, jestli si vedle politické činnosti zachovali ještě nějakou nepolitickou odbornost. Nějaký prostor pro to, aby se uplatnili mimo Poslaneckou sněmovnu,“ doplnil Herzmann.

Šiklová: Může to být i akt revolty

„Proč by ti lidé ale měli zkrachovat v byznysu? Poslanci se bojí rozpustit sněmovnu proto, že by přišli o své postavení, které zatím mají alespoň do konce března. Ti, co mají málo vyhraněnou osobnost a nevědí, kam patřit, tak ti asi stejně nebudou nově zvoleni. Ale pořád mají před sebou deset měsíců určité finanční perspektivy a jakousi důstojnost,“ uvedla pak rázně socioložka a publicistka Jiřina Šiklová.

Všechno tak podle ní může být i jinak, než že by měli poslanci obavy ze ztráty dobrého bidla.. „To, že nechtějí tuto vládu, tak to může být i akt jakési revolty,“ uzavřela Šiklová.