Snadnými oběťmi týrání jsou nejen ženy a děti, ale stále častěji senioři.
Pro běžnou populaci je nepochopitelné, proč se oběti domácího násilí nebrání, neodejdou, nepodají trestní oznámení, proč sousedé neupozorní na týrané děti nebo seniory. Proč se násilí za zdmi domovů děje často celá léta a končí i tragédiemi?
Organizace, které se domácím násilím zabývají vám na příkladech ukáží, že situace není tak jednoduchá. Máme spousty příkladů, kdy se trestní oznámení obrátilo proti týrané ženě, sousedům, kteří na ně upozornili nebo proti němu zasáhli, kdy se situace týraného ještě zhoršila.
První vlaštovkou změn je zákon, který zakazuje násilníkovi přiblížení se k oběti a lze mu nařídit opuštění společného bydliště. Stále je to však velmi málo. Hlavní překážkou je lidské povědomí, výchova a psychika.
Kromě dětí, kterých si přece jen více všímáme a násilí na nich lze odhalit třeba ve škole, při povinných lékařských prohlídkách nebo mezi kamarády, se často stávají obětmi týrání také senioři.
Tady je situace mnohem složitější. Tito lidé mají mnohem méně kontaktů s okolím a často jsou na svého trýznitele zcela odkázáni. Své vykonávají fenomémy současnosti, vysoká nezaměstnanost, zadlužování obyvatel, drogy, gamblerství. Lidé ztrácejí základní morální kredity, vzdalují se od sebe společensky i citově. Senioři, kteří se jednak hůře orientují v současném dění jsou mnohem více citově závislí na svých blízkých, trpí pocity viny za špatnou výchovu svých dětí a jejich chyby přičítají sami sobě. Stále u nich převládá nad pudem sebezáchovy strach z toho "co by tomu řekli lidé", jejich hodnoty jsou odlišné od těch, které preferuje současný svět.
V neposlední řadě ani nevědí, kam se obrátit o pomoc. Pokud jsou hůře pohybliví nebo mají i psychické problémy, v podstatě ani nejsou schopni na svou situaci upozornit nebo ji řešit. Nemusí se totiž vždy jednat jen o týrání fyzické, ale i o psychický teror, který se velmi špatně prokazuje.
Tady by právě mělo zasahovat okolí. Sousedé, doručovatelé důchodů, lékaři, další členové rodiny, policie, státní správa.
Bohužel, sousedé si raději často zakryjí oči i uši, aby se sami nedostali do problémů a někdy jim to ani nemůžeme mít za zlé. Doručovatelům mnohdy stačí říci, že maminka spí a důchod přebírá dlouhodbě její milý syn nebo povídavá dcera, obvodní lékaři často svého pacienta nevidí i několik let, stačí, když někdo z rodiny přijde pro recept, další členové rodiny nechají seniora napospas a jsou rádi, že se nemusí starat a státní správa je omezena zákony, které ji prakticky zamezují v sociální depistáži. Do bytu bez souhlasu majitele vstoupit nesmí a pouhé podezření k zásahu nestačí.
Stává si i to, že se na ně obrátí senior, který udává, že je týraný a ve výsledku se zjistí, že se jedná o vizi pacienta s psychickým postižením. Orientovat se v této složité problematice a zjednat nápravu je někdy problém jen těžko řešitelný. Účinně lze pomoci prakticky jen těm, kdo jsou ochotni tak či onak spolupracovat.
Přinejmenším něco se však udělat může. Najít způsob, jak doručit k velké části seniorů informace o kontaktních centrech a bezplatných linkách, na které se může týraná osoba obrátit o pomoc a přinejmenším požádat o radu.
Jednou z těchto možností je Senior telefon 800 157 157 begin_of_the_skype_highlighting 800 157 157 end_of_the_skype_highlighting.
Pro běžnou populaci je nepochopitelné, proč se oběti domácího násilí nebrání, neodejdou, nepodají trestní oznámení, proč sousedé neupozorní na týrané děti nebo seniory. Proč se násilí za zdmi domovů děje často celá léta a končí i tragédiemi?
Organizace, které se domácím násilím zabývají vám na příkladech ukáží, že situace není tak jednoduchá. Máme spousty příkladů, kdy se trestní oznámení obrátilo proti týrané ženě, sousedům, kteří na ně upozornili nebo proti němu zasáhli, kdy se situace týraného ještě zhoršila.
První vlaštovkou změn je zákon, který zakazuje násilníkovi přiblížení se k oběti a lze mu nařídit opuštění společného bydliště. Stále je to však velmi málo. Hlavní překážkou je lidské povědomí, výchova a psychika.
Kromě dětí, kterých si přece jen více všímáme a násilí na nich lze odhalit třeba ve škole, při povinných lékařských prohlídkách nebo mezi kamarády, se často stávají obětmi týrání také senioři.
Tady je situace mnohem složitější. Tito lidé mají mnohem méně kontaktů s okolím a často jsou na svého trýznitele zcela odkázáni. Své vykonávají fenomémy současnosti, vysoká nezaměstnanost, zadlužování obyvatel, drogy, gamblerství. Lidé ztrácejí základní morální kredity, vzdalují se od sebe společensky i citově. Senioři, kteří se jednak hůře orientují v současném dění jsou mnohem více citově závislí na svých blízkých, trpí pocity viny za špatnou výchovu svých dětí a jejich chyby přičítají sami sobě. Stále u nich převládá nad pudem sebezáchovy strach z toho "co by tomu řekli lidé", jejich hodnoty jsou odlišné od těch, které preferuje současný svět.
V neposlední řadě ani nevědí, kam se obrátit o pomoc. Pokud jsou hůře pohybliví nebo mají i psychické problémy, v podstatě ani nejsou schopni na svou situaci upozornit nebo ji řešit. Nemusí se totiž vždy jednat jen o týrání fyzické, ale i o psychický teror, který se velmi špatně prokazuje.
Tady by právě mělo zasahovat okolí. Sousedé, doručovatelé důchodů, lékaři, další členové rodiny, policie, státní správa.
Bohužel, sousedé si raději často zakryjí oči i uši, aby se sami nedostali do problémů a někdy jim to ani nemůžeme mít za zlé. Doručovatelům mnohdy stačí říci, že maminka spí a důchod přebírá dlouhodbě její milý syn nebo povídavá dcera, obvodní lékaři často svého pacienta nevidí i několik let, stačí, když někdo z rodiny přijde pro recept, další členové rodiny nechají seniora napospas a jsou rádi, že se nemusí starat a státní správa je omezena zákony, které ji prakticky zamezují v sociální depistáži. Do bytu bez souhlasu majitele vstoupit nesmí a pouhé podezření k zásahu nestačí.
Stává si i to, že se na ně obrátí senior, který udává, že je týraný a ve výsledku se zjistí, že se jedná o vizi pacienta s psychickým postižením. Orientovat se v této složité problematice a zjednat nápravu je někdy problém jen těžko řešitelný. Účinně lze pomoci prakticky jen těm, kdo jsou ochotni tak či onak spolupracovat.
Přinejmenším něco se však udělat může. Najít způsob, jak doručit k velké části seniorů informace o kontaktních centrech a bezplatných linkách, na které se může týraná osoba obrátit o pomoc a přinejmenším požádat o radu.
Jednou z těchto možností je Senior telefon 800 157 157 begin_of_the_skype_highlighting 800 157 157 end_of_the_skype_highlighting.
ml,foto:archiv
autor: Redakce
