Slavný profesor prosí Zemana: Dejte šanci vládě ODS a TOP 09

V čem vidíte hlavní příčiny pádu Nečasovy vlády?

Respektuji soukromí každého, ale osobní vztah nemůže přerůst do té míry, aby byl politik izolován od informací a od spolupracovníků. Takže si myslím, že hlavní důvod, že se vláda začala sypat, byl hlavně v osobě premiéra a předsedy ODS Petra Nečase. Přitom při svém nástupu vzbuzoval takové naděje. Ale není to v politice poprvé, kdy do ní nějakým způsobem zasáhne žena.

Ale důvod problémů současné politiky vidím ve špatné komunikaci. Podle mého názoru porucha v komunikaci vždycky zapříčiní spoustu malérů. Když spolu lidé nekomunikají, rozšířují se nejrůznější fámy, které se ani nemusí zakládat na pravdě, a situace se zkomplikuje. Jsem přesvědčen, že když se komunikuje, řada problémů se dá vyřešit.

Ale došlo i k závažným pochybením, například ve zneužití zpravodajské služby. Nejde o vážné selhání bývalých šéfů Vojenského zpravodajství, když sledovali manželku premiéra na popud šéfky jeho kabinetu?

To je vážná chyba, že se Vojenské zpravodajství nechá ovlivnit, aby provádělo činnost, která mu vůbec nepřísluší. Je dobře, že se celá věc prošetří. Je smůla, že to nedělá dobrý dojem v zahraničí. My jsme se v poslední době nijak zvlášť neproslavili a tohle je další negativum, které reputaci České republiky poněkud snižuje.

Sám máte zkušenost z politiky z počátku devadesátých let. Nazval byste politické obchody v případě tří rebelů z ODS stejně jako státní zástupci korupcí?

Politické obchody nejsou nic neobvyklého, dělaly se vždycky, často se nabízela nějaká protislužba. Ale záleží na tom, jestli v tomto případě za tím nebyly nějaké úplatky. Musí se vyšetřit, jestli šlo skutečně jen o kompenzaci jinou funkcí, když se vzdali něčeho jiného. Jako to bylo v minulosti třeba u exministra obrany Jaroslava Tvrdíka, který se stal generálním ředitelem ČSA, i když se ukázalo, že to nebylo příliš prospěšné, nebo u Vladimíra Špidly, který se stal po odchodu z čela vlády eurokomisařem. Takové obchody se vždycky dělaly, ale nesmí to přesahovat nějakou míru. Když jde jen o nějaký post za to, že se někdo vzdá jiného postu, není to nijak neobvyklé. To se děje všude, i mezi stranami se uzavírají různé dohody, to asi zločin není. Ale je pravda, že mravné to také není. Ale když jsou za tím ještě nějaké úplatky, to už únosné meze překračuje. Uvidíme, až se případ vyšetří.

TÉMA: Obří protikorupční akce

Kdyby tedy šlo „jen“ o funkce v dozorčích nebo správních radách, tak byste to za trestný čin nepovažoval?

Považoval bych to za nemorální, ale ne za trestný čin, pokud to ovšem nebylo spojeno s nějakými úplatky. Minulý týden jsem četl článek o jednom z těch tří obviněných exposlanců - Marku Šnajdrovi. Uvádělo se v něm, že už v minulosti měl tento pán nějaká pochybení v Ostravě, kde se podílel na likvidaci jisté firmy. Měl dluhy, byla na něj podána trestní oznámení, možná že nějaké tendence k úplatkům má, ale to musí prošetřit orgány činné v trestném řízení.

Ale to byly věci, které se netýkaly tohoto případu?

Ne, ale dokresluje to jeho charakter.

O charakteru mnoha politiků si nemůžeme dělat velké iluze.

To jistě. Když jsem měl příležitost v politice chvíli působit, viděl jsem, že ti, co to se svým rezortem myslí vážně, nemají velkou šanci. Překvapuje mne, že na odpovědných místech často sedí neodborníci, kteří se tam dostali jen díky své politické funkci. To by ještě tak nevadilo, kdyby nebyli aktivní v tom, že ruší velmi dobře fungující věci, ale nenahradí je ničím lepším, naopak.

Vy jste to vlastně sám na vlastní kůži zažil, když jste bojoval proti snaze ministra zdravotnictví Tomáše Julínka sloučit Ústav hematologie a krevní trasfúze s nemocnicí?

To bylo naprosto politické zadání, které nemělo racionální jádro. Ústav má velké výzkumné oddělení, a kdyby se připojil k nemocnici, ta nemá zájem podporovat výzkum, ta má zájem léčit a diagnostikovat. Takže půlka ústavu by byla do jisté míry v luftě. Navíc ústav si vedl, a podle mých informací i vede, ekonomicky velmi dobře, zatímco nemocnice se neustále potýká s nějakými dluhy. Kdyby se sloučily, tak benefit, který ústav svou prací získá, se rozplyne. Proto jsem byl velmi proti tomu, aby se obě instituce sloučily. Stálo mne to sice křeslo ředitele, ale zatím ke sloučení nedošlo

Ale je mnoho dalších příkladů. V medicíně jsme měli velmi dobrý způsob postgraduálního vzdělávání. Jenže se reorganizoval takovým způsobem, že teď jsou z toho všichni velmi nešťastní, protože je to mnohem horší, než to bylo. Předtím nám ho mnohé západní státy záviděly, protože systém byl opravdu vypracovaný. Drobné úpravy možná nutné byly, ale určitě nebylo smysluplné celý systém úplně rekonstruovat. To se nepovedlo. Teď se atestace dělají na všech fakultách. Fakulty si myslely, že z toho budou mít benefity, ale naopak jsou na tom ekonomicky hůř.

Já jsem nechápal jejich snahu převzít postgraduální vzdělávání, protože fakulty mají bakalářské, magisterské a doktorandské studium, proč tedy měly převzít ještě profesní odborné studium, když v Ústavu stejně přednášeli profesoři z fakult, takže nebylo pochyb, že odborná úroveň postgraduálního vzděláování není špatná. To všechno se změnilo, vládne v tom chaos, doplácejí na to frekventanti, protože se stále mění pravidla. Když hodnotila lékaře jedna komise, ve které byli členové ze všech lékařských fakult, tak úroveň atestací byla stejná. Teď se zkouší na všech fakultách. I když nemyslím, že tam jsou horší odborníci, ale úroveň zkoušky už nemusí být identická. Nový systém má řadu nevýhod, ale bohužel byl zaveden. To jsou věci, které mne rozčilují: že autory reformy jsou lidé, kteří nemají patřičnou odbornou kvalifikaci, politicky se to schválí a je to pak horší než předtím.

Autoři reforem své představy nekonzultují předem s odbornou veřejností?

Konzultují, ale na výsledek to nemá vliv. Třeba se diskutovalo o zřízení lékařské fakulty v Ostravě. Byla sestavena komise odborníků, kteří do problému opravdu viděli, a ti její zřízení nedoporučili. Nicméně akreditační komise fakultě v Ostravě udělila akreditaci. Nebo se nyní v médiích objevila informace, že Právnické fakultě v Plzni, která měla takové průšvihy, se prodlužuje akreditace na magisterské studium do roku 2017. Všechny ty průšvihy s falešnými diplomy, se nebraly v úvahu. Vím, že je problematické odebrat dodatečně falešné diplomy, ale tak se škole měla akreditace zarazit.

Podobný problém je s profesorskými tituly. Když jsem pracoval ve funkci prorektora Karlovy univerzity, měl jsem dvanáct let na starosti habilitační a jmenovací řízení. Po dobu devíti let jsem velmi tvrdě vyžadoval náležitosti, které musel kandidát splnit na docenturu a profesuru. Pak jsem se na to vykašlal, protože jsem viděl, že i když někdo na základě mých námitek neprošel vědeckou radou Karlovy univerzity, tak šel jinam a tam titul získal. Dokonce jsem zažil případ, kdy jeden docent, který v Praze nesplnil podmínky, šel do Trnavy, kde ani není lékařská fakulta, tam mu titul dali a do Prahy se vrátil jako profesor. Zatímco jiní se nadřeli, aby náročné podmínky splnili, mají stejný titul jako tenhle profesor z Trnavy. Na Slovensku je řada univerzit v různých okresních městech, kde se dávaly tituly běžně. A existuje dohoda, že tituly získané na Slovensku jsou platné i v České republice. I bývalý prezident Václav Klaus kritizoval, že každý rok jmenuje tolik profesorů. Ale jsou to profesoři různých úrovní z různých fakult. I v médiích se mnohokrát psalo o školách, kde se tituly dávaly zadarmo. Já jsem dvakrát psal do prezidenské kanceláře a žádal, aby bylo na diplomu uvedeno, že jde o profesora z Karlovy univerzity. Protože i v USA je rozdíl, když je někdo profesor na Harvardu, nebo na nějaké soukromé univerzitě v Oregonu. Dvakrát mi bylo řečeno, že to nejde. Takže se dnes nepozná, jestli je někdo profesor z Horní Dolní, nebo profesor Karlovy univerzity.

My budeme mít hodně vysokoškoláků, hodně docentů, hodně profesorů, ale bohužel se to neodrazí na kvalitě učitelů. Netvrdím, že každá soukromá škola je špatná, ale většina nedosahuje úrovně, jakou má Karlova univerzita v Praze nebo Masarykova univerzita v Brně. To je evidentní.

Kdybyste srovnal neprůhledné financování ODS a fiktivní sponzory, kvůli kterým padla Klausova vláda v roce 1997, a důvody pádu Nečasovy vlády, které jsou podle vás vážnější?

Já myslím, že dnes je celkově politika horší. Teď je taková nevůle se na něčem dohodnout, a to platí o všech politických stranách. Ani sociální demokracie není jednotná, o ODS ani nemluvím. Ani v rámci jedné strany se lidé nechtějí nějak rozumně dohodnout, nikdo nechce ustoupit, nikdo nechce přistoupit na kompromis. Ale přece nikdo nemůže být vždycky spokojen s každým rozhodnutím, pokaždé bude rozhodnutí kritizováno, ale jednak se musí dát na většinu a jednak se musí přihlížet k meritu věci, co to může pozitivního přinést.

Já zažil už v devadesátém roce v parlamentu, kdy politická situace byla úplně jiná, že když přišel návrh, který mohl být velice smysluplný, ale pocházel z jiné politické strany, tak už se z principu musel odmítnout. Což považuji za úplnou hloupost. Zákony by měly být přece dělány pro občany a nemělo by záležet na tom, kdo je navrhne, ale jestli je ten návrh dobrý. Strany by o tom měly jednat a dojít ke kompromisu, aby se prospěšný zákon mohl realizovat, což se bohužel nedělo.

Když se vám dnes zdá situace v politice ještě horší než po pádu totality, myslíte si, že by současná vládní koalice měla dostat šanci a vládnout pod premiérkou Miroslavou Němcovou ještě necelý rok, který zbývá do řádných sněmovních voleb?

Vláda Petra Nečase, i když nebyla zrovna populární, přece jen některé pozitivní věci udělala, navíc řada věcí je v každém rezortu rozpracovaných a ty by se ještě do řádných sněmovních voleb mohly dokončit a realizovat. Je to například novela vysokoškolského zákona nebo zákon o univerzitních nemocnicích, jejichž přípravě již bylo věnováno mnoho úsilí. Takže tu šanci by vláda měla dostat. Kdyby byla vláda úřednická, nerozhodne už nic. Pokud nebude moci tahle vláda dovládnout, jako jediné možné řešení vidím předčasné volby. Ale já bych dal přednost dovládnutí této vládě.

Co říkáte jako bývalý pravicový politik, že čtyřiadvacet let po pádu totality se pravice dopracovala k tomu, že má dnes - po pádu Nečasovy vlády – v průzkumech volebních preferencí ODS kolem osmi a TOP 09 kolem deseti procent hlasů?

Je to velmi smutné. Protože signály, že preference ODS jdou dolů, tady byly řadu měsíců, ale lídři ODS se z toho nepoučili. Za hrubou chybu považuji špatnou komunikaci, protože řada podnětů nebo návrhů, které vyšly z ODS, nedokázala veřejnosti pořádně vysvětlit, takže lidé je nebrali a dnes jsou nakloněni věřit lákavým slibům, byť často evidentně nereálným.