Ve stínu zatlačování „malého“ hazardu se bohužel ve stejné chvíli rozjíždí ten skutečně velký, s vašimi důchody! A deziluze může být stejná jako s kuponovou privatizací v devadesátých letech minulého století.
Nejprve suchá fakta. Jen skutečný vtipálek by mohl být optimistou ve výhledech pravicové penzijní reformy – podle průzkumů na konci února projevovalo zájem o vstup do druhého pilíře pouhých 3,9 procenta občanů starších 18 let, zatímco koncem března už to bylo plných 4,3 procenta. Nicméně ani v březnu do druhého penzijního pilíře nevstoupilo více občanů než v únoru a dohromady za čtvrt roku jich tak bylo 22 375.
Za dolní okraj počtu, který by celé penzijní reformě dával smysl, se považuje půl milionu účastníků. Pokud jich bude míň, náklady na správu fondů spolykají většinu příspěvků, lidé s jistotou přijdou o peníze a správcovské společnosti také. Posledního června přitom končí termín pro přihlášky občanů nad 35 let. Jsme tedy v polovině přípravamáme pět procent výsledku. Z toho vyplývá jediný závěr – nachytaní občané a nejspíš i správcovské společnosti jenom uvítají, pokud celý ten vládní nesmysl Petra Nečase a Miroslava Kalouska po volbách nová vláda zruší.
Mimochodem, důchodový fond, který do 24 měsíců neshromáždí alespoň 50 000 účastníků, může ČNB převést pod jinou penzijní společnost. Tuto podmínku neprosadila škodolibá opozice, ale stanovil si ji renomovaný autor celé reformy, protikorupční exministr Drábek. Pokud tedy pečlivě vybíráte penzijní společnost, zítra může být díky nezájmu veřejnosti o reformu všechno jinak.
Premiér začal nyní pro druhý pilíř agitovat osobně. Sám se do něj sice ještě nepřihlásil, ale jak řekl, zvažuje konzervativní, dluhopisový fond. Pokud se však pozeptá vládního kolegy Miroslava Kalouska, s jakým výnosem ty dluhopisy investorům prodává, uváží to ještě jednou. Bude-li se stydět zeptat, může se podívat na stránky České národní banky a její databázi ARAD. Bude překvapen.
Úrokové sazby v zemích, které nejsou bezprostředně postiženy finanční krizí, prudce klesají. V Německu dokonce spadly pod hranici nemožného, pod nulu. Investoři byli ochotni kupovat německé státní dluhopisy za ceny, kdy už byl výnos záporný. Vycházeli z úvahy, že někam peníze dát musí a jinde o ně mohou přijít úplně.
I v ČR jsou výnosy rekordně dole, pětiletý vládní dluhopisměl v březnu výnos 0,5 a desetiletý 1,5 procenta. Ale je tu ještě jedno důležité číslo, kterým je inflace. V loňském roce přesáhla tři procenta. Ale kdyby letos ukousla jen dvě procenta, bude i ten lepší, desetiletý dluhopis zaostávat. Peníze budou ubývat, místo aby přibývaly. I z těch ubývajících peněz si pak správcovská firma strhne své poplatky.
Ale řekněme, že evropská ekonomika za pět let ožije a penzijní fondy začnou přezbrojovat a kupovat dluhopisy s vyšším úročením, které se opírá o radostnější vyhlídky. Napřed se zbaví těch starých. Koupí je vůbec někdo, když nesly tak málo? Ale ano, musí je ovšem nabídnout s odpovídající ztrátou. Zlepšení výhledů tedy odnesou „konzervativní investoři“ jako první…
Nelze tedy závidět premiérovi, pokud bude v důchodu odkázán na svůj druhý pilíř. Ale i když zkusí jinou alternativu tohoto privátního finančního kasina, může dopadnout stejně. Zejména ti, kdo se uvážou na oněch dlouhých 35 let, by seměli ohlédnout do historie, zda najdou dlouhé období bez velké krize, která by nezacvičila s naspořenými penězi.
A to je také důvod, proč se považují státní průběžné důchodové systémy za nejstabilnější. V průběžném systému nejsou penze vystaveny nejistému vývoji na kapitálových trzích, ale děti každý měsíc zaplatí důchody svým rodičům. A až dnešní mladí zestárnou, postarají se o ně zase jejich děti. Přitom peníze samotné tu jsou jen symbolem, jsou jen prostředníkem pro zboží a služby, které však nevzniknou samy. Musí být i dost těch, kdo vypěstují obilí a upečou chleba pro všechny, pro mladé i pro staré. Peníze a deriváty bez práce jsou k ničemu. Vzpomínáte si ještě na finanční krizi z roku 2008?
Ve fungující společnosti to funguje Průběžný penzijní pilíř tedy není ohrožen inflací – mzdy obyčejně reagují na rostoucí ceny a projeví se to i v odvodech pojistného. Hůř může dopadnout při velké nezaměstnanosti. Lidé bez práce pochopitelně nemohou platit pojistné, to se za ně hradí ze státního rozpočtu. Proto vláda, která spoléhá na průběžný systém, dbá také na aktivní politiku zaměstnanosti. Projevuje tak odpovědnost vůči občanům v produktivním věku, vůči důchodcům, a nakonec i vůči tomu státnímu rozpočtu.
Hrozbou pro příští důchody je také málo dětí, protože pak by zadrhlo jakékoliv zajištění seniorů. Politika ve prospěch zaměstnanosti a rodin je proto pro budoucnost republiky, nejen jejích seniorů, důležitější než jakékoliv kasino. Dokonce i kdyby nebylo cinknuté.
Ve fungující společnosti bude dobře fungovat i průběžný důchodový systém, kterému ČSSD dává jednoznačnou přednost. Druhému pilíři z Drábkovy reformy lidé celkem rozumně nevěří, protože tam jde primárně o peníze pro soukromé správce oněch penzijních fondů. A ti se o sebe jistě dokážou postarat sami, dokonce i když ČSSD po příštích volbách ten druhý pilíř zruší.
Psáno pro Lidové noviny
Psali jsme:
autor: cssd.cz
