Tento jev se v naší společnosti v posledních dvaceti letech rozmohl více, než jsme byli zvyklí. Zejména starší generace se  s touto skutečností jen těžko vyrovnává.

Průvodními jevy sociálního vyloučení je chudoba, společenská diskriminace, nedostatečné vzdělání a celkově špatné životní podmínky. Projevem sociálního vyloučení je dlouhodobá nezaměstnanost, závislost na sociálních dávkách, život v prostorově odloučených lokalitách, nedostatečná kvalifikace, špatný zdravotní stav a ztráta sebeúcty.

Důsledkem je vytváření specifických norem chování a hodnot, vazba na přítomnost a neschopnost plánovat do budoucna, pocity beznaděje, nárůst kriminality, závislostí a zadlužování.

Sociální vyloučení nemusí být ovšem zdaleka viditelné, jako jsme tomu zvyklí například u romské komunity. Zde s tímto jevem bojuje dlouhodbě celá společnost a na její odstranění byly už vynaloženy, zatím bez většího úspěchu, velké finanční prostředky.

Diskuse o tom, proč tomu tak je, je zatím neúčinná. I když se zdá, že majoritní část populace má jasno, v oficiálních kruzích nikdy nedošlo k jasnému vyjádření toho, zda na vině je  důsledek prvotního odmítavého postoje majority k romskému životnímu stylu nebo se naopak negativní pohled majority vytvořil jako reakce na špatnou zkušenost. Jediným řešením zatím je, aby obě strany vyvinuly maximální úsilí, zaměřené na změnu situace.

Důraz je třeba klást zejména na výraz „obě strany“. Je totiž zbytečné vynakládat síly a prostředky na zlepšení bydlení, rekvalifikace, vytvoření pracovních příležitostí a zkvalitnění přístupu ke vzdělání, pokud to nebude akceptovat ten, komu je to určeno. Majoritní společnost a její instituce musí být tomuto procesu nápomocny, ale bezpodmínečně nutná je odezva a zpětná vazba ze skupiny, která je cílem této snahy.

Můžeme mít sebelepší úmysly a vymyslet sebekrásnější program, pokud ho „neberou“ ti, kterým je určen, jsou to zase jen vyhozené peníze a práce. Zvyšování sociálních dávek není tou pravou cestou, která by mohla něco změnit.

O sociálním vyloučení však můžeme mluvit také u jiných skupin lidí. Patří sem osoby osamělé, nezaměstnaní, osoby se zdravotním postižením a také určitá část seniorů.

Tito lidé kvůli věku, zdravotnímu postižení nebo jiným problémům ztrácejí sociální a společenské vazby a fyzické schopnosti, často se propadají do depresí a nejsou schopni si zajistit základní životní podmínky a potřeby. Pokud je neobjevíme včas a nenabídneme jim pomoc, kterou nutně potřebují, může se stát, že bez povšimnutí propadnou sociální sítí a ocitnou se na okraji společnosti. Návrat bývá zpravidla velmi obtížný a někdy se nemusí podařit vůbec.

Nedělejme si iluze, že se společnosti podaří vyřešit všechny tyto problémy a navíc v dohledné době. Stále bude skupina, která si tento způsob života vybrala sama  a je s ním spokojená. Těm, kteří se z něho ale snaží vymanit je třeba pomoci všemi prostředky a odvracet se teprve tehdy, když zjistíme, že každá pomoc je neúčinná a odmítaná.