Pronajal byty ve svém domě romským nájemníkům poté, co se dům pokusil prodat majitelům sousedních domů, jednomu údajně za 4 a druhému za 6 milionů, přičemž dům má podle okolí hodnotu sotva dva miliony. V jednom z místních obchodů jsme se dozvěděli, že se nechal slyšet, „když si sousedi dům nekoupí, budou mít smůlu." Nekoupili, mají smůlu.
SLEDUJEME téma Romové
Když je zima, jsou zalezlí
„Když je teplo, je to hrůza, všude jich je plno. Když je ošklivo a zima jsou zalezlí a hlavně, mají zavřená okna... Ale jak je trochu hezky, válí se mi tu po výloze, ta je věčně zapatlaná od zbytků jídla - to víte, obchodu to dobře nedělá. Dětí je tu pořád plno, na to, jak ve škole nechybějí, je jich tady nějak moc. Byla jsem si stěžovat na Péči o dítě, proč nejsou ve škole. Odpověděli mi, že ty, co jsou tam hlášené, do školy chodí, pokud nejsou nemocné. Když jich šest celé dopoledne poletuje po ulici, tak asi budou nemocné... Nějak tomu patrně špatně rozumím" říká sarkasticky paní prodavačka Tereza Pelíšková z prodejny Koupelny u mostu. Majitel onoho domu se samozřejmě ničím neprovinil, podniká lege artis. Předmětem jeho podnikání jsou Činnosti v oblasti nemovitostí a také Ubytování. Pokusil se prodat, a když to nevyšlo, ubytoval. Paní starostka Dvora Králové Edita Vaňhová (ČSSD) sdělila pro ParlamentníListy.cz.
O problémech se ví. Jak je vyřešit?
„O problematických nájemnících předmětného domu víme. Situaci se snažíme řešit od samého prvopočátku. Na vzniklou situaci jsme reagovali založením bezpečnostní pracovní skupiny. Ta je složena z vedení města, ze zástupců městského úřadu tedy sociální pracovnice, řešení přestupků, z Policie ČR, městské policie, školských zařízení i neziskového sektoru, který se problematice také věnuje. Situace je průběžně monitorována." říká paní starostka. Opravdu úctyhodný aparát kvůli jednomu domu. Na druhou stranu - radnice asi víc prostředků k řešení opravdu nemá. O tom, koho si kdo nastěhuje do domu rozhodovat nemůže. Ale díky tomu jsou místní starousedlíci v situaci, že se večer bojí jít na nákup, dítě by na nákup neposlali ani ve dne. Zamykáme se tu teď neustále. To tu nikdy nebylo. říká paní Tereza. „Můj dědeček říkal, že za minulého režimu to s nimi tak zlé nebylo. Byla pracovní povinnost a basta." dodává a ještě. „Ty tady a práce? Chacha! Ráno vylezou v devět, v deset, na sobě „najky", zívají na celé kolo a to je jejich jediná činnost. Jednou za týden se jeden z nich oblékne do svítivé vesty a na půl dne někam zmizí, asi na úklid města, ale to je všechno. Nemyslete si, že je v tom nějaká pravidelnost."
Teorie a praxe
„V případě jakýchkoli problémů komunikují s majitelem objektu jednotliví vedoucí, jejichž odboru se problém týká." tvrdí paní starostka. „Na posílení kompetencí město aktuálně vydalo dvě nové obecně závazné vyhlášky města - O zákazu konzumace alkoholických nápojů na veřejném prostranství a O ochraně nočního klidu, jejichž dodržování důsledně kontroluje městská policie a v rámci možností i postihuje. V této oblasti je neméně důležitá i spolupráce s veřejností." sděluje starostka. ParlamentníListy.cz se otázaly v místních obchodech, jak to je. Jedna z prodavaček nám sdělila, že měla s jednou obyvatelkou problém téměř půl roku. „Mezi dveřmi obchodu málem sejmuli starého pána, když vycházel. Zavolala jsem panu majiteli a obyvatelka domu na mne vyletěla, že něco slavila, a vynadala mi do kurev, že jsem prý na ni chtěla poštvat policajty." Zeptali jsme se, čím ještě obyvatelé domu škodí obchodu, který má prý od začátku roku propad cca 20%. „Tak se třeba děti baví tím, že mi na zákazníky plivou z oken nebo lejou barvu. Lidi chodí radši po ulici, pokud už tudy musejí projít. Dokonce nezávisle na sobě mi dva páry starších lidí, kteří jezdili do práce a v noci z práce na kole vyprávěli, že si tu udělali Romové jako celnici. Člověka na kole zastaví obstoupí a dokud nedá peníze, prostě ho nepustí dál. Hezká hra, že? Tak místo na kolech jezdí auty."
Zákonodárci, dělejte něco
Podle katastrálního úřadu je vlevo sousedící dům, ve kterém funguje solární studio a přilehlý pozemek vedle domu č.p. 337 veden jako zbořeniště. Vzhledem k tomu, co je známo o družnosti romského etnika a o jejich schopnosti žít hodně pohromadě a v hodně jednoduchých podmínkách, hrozí nebezpečí, že zde opravdu vznikne ghetto. Dva domy k tomu bohatě stačí. A co s tím bude dělat radnice? „Jako veřejný subjekt musí město postupovat pouze v rámci stávajících zákonů. Zde by se slušelo apelovat na naše zákonodárce, aby se danou problematikou zcela vážně zabývali. Aby starostové obcí měli na své straně takové zákony - například sociální, hygienické,... prostřednictvím kterých by mohli chránit slušné občany měst a obcí." říká paní starostka.
Obchody končí, nepřizpůsobiví zůstávají
Dům přímo vedle č.p. 337 má v přízemí dvě provozovny v jedné stále ještě sídlí kadeřnická firma spolumajitelky domu, paní Radky Odvárkové. Té se také od ledna zhoršily tržby. „Kromě toho nemůžeme pronajmout druhý obchod v domě. Někdo si to vezme a během měsíce zjistí, že to opravdu nejde a uteče. Aby ne, když se normální lidi bojí naší ulicí chodit. I u mne ve firmě - jedna kadeřnice skončila, protože se sem bála. To víte, v obchodě, ve službách jsou většinou ženský... Obchod s látkami vedle nás skončil úplně." říká paní Odvárková, kadeřnice z domu, jehož majiteli chtěl pan Koutný neúspěšně dům prodat. Na otázku kolik nepřizpůsobivých spoluobčanů vedle v domě žije odpovídá - v šesti bytech oficiálně třicet, ale kolik jich je ve skutečnosti, se nedá ani odhadnout. Přicházejí, odcházejí, jsou tam měsíc, přijdou zase jiní příbuzní, bývá jich tam minimálně dvojnásobek toho, co se uvádí, ale v den, kdy berou dávky, to vědí, že přijde majitel vybrat činži, tak je to jak když střelí do vrabců a jsou tam jen ti oficiální, všichni jsou doma, dokonce někdy den dopředu rochu uklidí. Majitel je obejde, vybere peníze, odjede a okamžitě to tady jede nanovo."
Proč nenazývat věci pravými jmény?
Nakonec se ParlamentnímListům na konci ulice až u mostu podařilo najít v pěkně opraveném čistě bílém konstruktivistickém domě jednu firmu, které se obchod zvýšil o 300, možná víc procent. „Když vám řeknu, že jsme tady pět let a za pět let jsme v některém sortimentu neudělali tolik, co teď za těch pár měsíců, tak vám je to asi jasné" říká paní prodavačka a majitelka domu Říhová. nezadrželi jsme úsměv „No, tomu se nesmějte! To přeci vůbec není k smíchu, z toho by vás mělo mrazit!" říká paní prodavačka z obchodu s mysliveckými potřebami a se zbraněmi. „Nejvíc jdou pepřové spreje, paralyzéry, flobertky a plynové pistole." upřesňuje svoje slova. „Jenomže radost z toho nemůžu mít. Je to tady hrůza. Jedu třeba domů a přede dveřmi mám vaničku, a že prý se budou koupat a ještě jsou drzí - Gádžo, co je ti po tom? Víte, nemám ráda rasisty, jezdíme do Afriky, máme tam kamarády černé jak holinka, my jsme pro ně zase bílí jako tvaroh, to mi nevadí, ale štve mě tenhle mrdnik!" říká zcela nečekaně paní Říhová. Dobře, říkáme, to slovo vynecháme, ale paní Říhovou jsme tím skoro rozčílili: „Jen ho tam napište. Jednak je to staré české slovo znamenající něco jako neuspořádané hemžení a také - proč nenazývat věci pravými jmény? Proč nesmíme říct, že Cikáni dělají bordel a vykořisťují nás? A vlastně ani ne Cikáni. To tihle Romové. Znám totiž několik Cikánů, kteří jsou hrdí na to, že jsou Cikáni, žijí spořádaným životem a s těmihle nepřizpůsobivými Romy nechtějí mít nic společného" rozčílila se paní Říhová a dodává ještě s obavou - „vedle nás tady je prázdný dům, koupil ho nějaký člověk, jako že bude pronajímat byty. Žádná zvláštní rekonstrukce se ale nekoná. Prý provozuje restaurace a automaty. Tak teď máme vážně strach." komentuje blížící se katastrofu rozčílená obyvatelka starobylého věnného města Dvůr Králové nad Labem.
Více čtěte:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lea Vlasáková
