„Věřím tomu, že český národ si zaslouží lepší reputaci,“ prohlásil v roce 1996 spisovatel Paul J. Polansky v rozhovoru s Petrem Pithartem. Prvně jmenovaný je autorem knihy Bouře, v níž naznačil, že příbuzný prvního českého prezidenta Václava Havla získal udáním nacistům akcie filmových studií na Barrandově a že rodiče Karla Schwarzenberga využívali na lesní práce za protektorátu Čech a Moravy vězně z tábora Lety u Písku.
Konspirativní setkání
Ostatně rozhovor s Američanem Polanskym zveřejnil Petr Pithart v měsíčníku Přítomnost v roce 1996. Později se z něj stal předseda Senátu. A co o schůzce s Polanskym dnes říká?
„Dal si se mnou schůzku a trval na úplně diskrétním setkání. Prý chtěl mít jistotu, že o něm nikdo nebude vědět. Sešli jsme se na okraji Prahy v nějaké hospodě. Už si to moc nepamatuju, ale měl nejspíš pocit ohrožení a nechtěl, aby někdo věděl, že jsme se setkali. Vyprávěl mi o sobě, o svých vzdálených českých kořenech. Hlásil se k nějakému husitskému hejtmanovi. Pak mi řekl, že se začal věnovat genealogii, specielně amerických Čechů, začal sem stále častěji jezdit a obeznamovat se s archivy a archiváři. Potom jednou, prý hledaje úplně něco jiného, protože, jestli se nemýlím, tak právě z Let měla odjet první organizovaná skupina emigrantů do Ameriky, v matrice narazil na dlouhé seznamy zemřelých Romů, což ho pro něj nečekaně vrhlo do této problematiky,“ začíná vyprávět pro ParlamentníListy.cz Petr Pithart.
A pokračuje: „On neměl v prvním plánu úmysl zkoumat romský holocaust. Na to narazil náhodou. No a pak mi říkal, že se už tady nikomu nedá věřit, a že jsem jediný, komu ještě věří. No, a začal mi vyprávět, jak se mu v jednu chvíli archivy zavřely. Měl tam už i známé, vybudované vztahy, což nejspíš u genealogů musí být, aby vycházeli dobře s archiváři. Jinak by to měli těžké. Speciálně snad Třeboňský archiv. Spojoval to s tím, co objevil a o čem nejspíš už tehdy začal psát. Měl pocit, že to je akce, která nemůže být nekoordinovaná, protože se zavřením archivů se nesetkal na jednom místě, ale všude. To jsou ovšem jeho dedukce, o kterých se rozepisuje ve svých knihách, které jsem nečetl. K tomu se vyjadřovat nechci, protože o tom nic nevím“, dodal.
Delikátní detaily
Když se ho ParlamentníListy.cz zeptaly na informace ohledně Havla a Schwarzenberga, odvětil: „Bouři jsem nečetl, ale vím o existenci té knihy. Tenkrát mě celá jeho historie rozrušila, protože jsem v jeho osobním i profesním příběhu nenašel nic nevěrohodného. Prostě jsem uvěřil, že to tak bylo. Že se před někým, kdo se zajímá o choulostivou problematiku, přibouchnou dveře, mě rozhořčilo,“ sdělil dál Pithart. Jeho tehdejší článek o Polanském je opatřen titulkem "Persona non grata".
Už tehdy Pithart prohlásil, že by se měl Karel Schwarzenberg k těmto pověstem o svém otci postavit čelem. „To jsem nejspíš skutečně řekl. A on to taky udělal! A už dávno! Aniž jsem o tom věděl: v xeroxovém rukopise knižního rozhovoru s Karlem Hvížďalou z jara roku 1988 začal o táboře v Letech mluvit sám a zmiňoval se o něm v souvislosti s českým nacionalismem. Ne, že by se ho na to Hvížďala ptal, ten o tom zřejmě také nic nevěděl. Schwarzenberg tomu vlastně vyšel sám vstříc, takže jsem přesvědčen, že se tomu neuhýbal. Ba právě naopak,“ zmínil pro ParlamentníListy.cz Pithart s tím, že by nerad někomu ublížil. Kdyby prý chtěl Karel Schwarzenberg něco zakrývat, tak by tehdy - už před listopadem 1989 - o táboře v Letech mlčel.
Havlovi nevěřil
„Když mě Schwarzenberg představil jako pana Polanského, Havel mi odmítl podat ruku a pokračoval v pozdravech s dalšími,“ řekl Paul Polansky v rozvoru pro ParlamentníListy.cz. „Říkal, že nevěří v této zemi nikomu jen mě. Říkal, že nevěří ani Havlovi. To bylo na začátku našeho setkání, kdy mi vysvětloval, proč jsme se setkali tak konspirativně. V prezidentské kanceláři hledal ve věci znemožněného přístupu do archivů nápravu, ale nic se nestalo,“ popsal dál Pithart s tím, že proto otiskl zmiňovaný rozhovor v časopise Přítomnost.
Američan s českými kořeny Paul Polansky neumí česky a proto mu rozhovory s bývalými vězni a bachaři z Let překládal tlumočník. „Podle mě, když chce někdo dělat orální historii, tak by mu mělo jít o maximální autenticitu. Dělat orální historii bez dokonalé znalosti jazyka se mi zdá téměř nemožné. Nicméně i tak mně příběh Paula Polanskeho o přibouchnutých dveřích do archivů nepřipadl nevěrohodný a uvěřil jsem, že tomu tak bylo,“ zakončil vyprávění Petr Pithart.
Schwarzenberg o vztahu své rodiny k Letům již několikrát hovořil a zasloužil se o to, aby tam vznikl památník. Nicméně o tom, že v Letech byli bachaři Češi, se nerado mluví, říká expředseda Senátu Petr Pithart: „Někteří naši lidé se dosud bojí vlastní historie.“
-
Politika a společnost JINÝMA OČIMA
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
