Fotogalerie: - Jirko, děkujeme. Nemlčíme
Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, který měl údajně dostat 28. října na Pražském hradě Řád TGM?
Že pan Herman si slušně řečeno vytírá se svým strejdou zadek. To mi z toho vyplývá!
Všichni se teď dohadují o tom, zda ta celá anabáze kolem vyznamenání nevznikla jenom kvůli tomu, že synovec Jiřího Bradyho, ministr kultury Daniel Herman, se setkal s dalajlámou... Nepřipadají vám ty dohady, které sledujeme v televizi takřka v přímém přenosu, jako fraška?
To víte, že je to fraška! Protože kdo má trošku rozumu, okamžitě vidí, jak ministr Herman svého strýce zneužívá k politickým hrátkám. Ono to tak ale někdy v rodinách bývá, že bratr zneužívá sestru, sestra bratra, matka dceru, otec syna – to je přesně ono. V tomto případě je to ale o to horší, že pan Brady není zrovna nejmladší a žije v Kanadě. A starého člověka takto neustále vláčet médii je podle mne nechutné.
Nemůže přece jen špetku viny v této spleti „zaručených pravd“ nést i Pražský hrad, jehož úředníci nejsou schopní na rovinu říci, zda panu Bradymu vůbec volali a jak ten hovor pak probíhal?
Já myslím, že ne. Protože dalajláma se nám začal plést do všech věcí podobně jako Schapiro, a to je nepřípustné. Dalajláma má prý být duchovním, ale stal se z něj spíše politik, který skáče podle toho, kdo mu zaplatí. To je mi dnes naprosto jasný. Měl jsem v minulosti opakovanou možnost se s dalajlámou osobně setkat, ale připadal jsem si jako hlupák, neboť mne před tím setkáním vždy něco varovalo. To „něco“ jsem ale nedokázal definovat. Teď už vím, čím to moje váhání bylo zapříčiněno. On se totiž stal jakousi loutkou, která je tahána na provázcích kdovíkým, a přitom se navíc míchá ještě i do našich věcí. Třeba nám radí, co máme dělat v případě imigrantů, podobně jako to činí Schapiro. Ten ale radí jménem americké vlády, což je taky směšný. Radí nám třeba v tom, abychom si tady zřídili muslimské centrum, a podobně je na tom v těchto radách i dalajláma, který rovněž chce, abychom uprchlíky přijímali. To je ale naprostý vměšování do našich věcí! On tady nežije a navíc se to vůbec netýká duchovních věcí.
Tyhle věci, na které jste se tázala, jsou ale naprostý hlouposti, který se dějí jen za tím účelem, aby se táhlo proti někomu s někým. A to je naprosto směšný! Člověk, který se na to vše kouká zpovzdálí, se pak tomu musí skoro až chechtat. A Zeman? Ten z toho vychází jako normální člověk, který si říká, že když jsou okolo toho takovýhle tanečky, tak mu tu medaili dám, protože si ji zaslouží, ale ne za těchto okolností. Já bych se taky v této věci zachoval podobně jako Zeman.
Nemohl ale Miloš Zeman ministrovi Hermanovi opravdu říct tu větu, že panu Bradymu kvůli jeho setkání s dalajlámou vyznamenání opravdu neudělí?
Já vám na to odpovím takto: Když se u vrchního soudu probíralo, zda jsem nebo nejsem estébák, tak se na závěr konstatovalo, že co kdo řekl před lety anebo předevčírem, to je nepodstatné. Podstatné je to, co říkají písemné dokumenty. A v mým případě říkaly, že jsem spolupracovníkem StB nebyl a dokonce ani ne vojenské kontrarozvědky. Takže soud vyšel z toho, že není důležité, co kdo komu říkal, ale co je černé na bílém. A tato úměra se týká i hlavy státu.
Jenže teď tady vzniká u politiků nový fenomén – nechodit 28. října na Hrad. Jako truc...
To je tak směšný! Já když někoho pozvu anebo jsem pozvaný, tak nemám povinnost přijít, jen můžu přijít. Když někdo pozvání na Hrad dostal a jen z tohoto výše popsaného důvodu tam nepůjde a dává to ještě na odiv, tak to je tak dětinské! Například takový Dylan dostal pozvání k tomu, aby si převzal Nobelovu cenu, ale on na to stále nijak nereaguje. Takže je třeba koukat na to, že i když mám pozvání, tak mohu v tu chvíli zareagovat tak, že jdu někam jinam, ale nevytrubuju to do světa. V opačném případě to je šíleně dětinský! Pro mne jsou prostě ti politici, co říkají, jak na Hrad nepůjdou, naprosto nevěrohodný lidi. Před časem jsem seděl ve sněmovně, v tamní kavárně, a zaslechl jsem vážný rozhovor dvou poslanců o tom, jak přinutí Zemana, aby abdikoval tím, že ho dají k soudu. A protože se on toho všeho bude bát, tak abdikuje sám. Vždyť ti lidi se opravdu chovají jak tajtrlíci. Jeden vedle druhýho, já si nemůžu pomoct.
Říká se ale, že státní vyznamenání dostávají od Miloše Zemana především jeho různí kamarádi... Letos třeba Daniel Hůlka, předloni režiséři Robert Sedláček a Filip Renč, loni František Ringo Čech. Nemůže toto neustálé připomínání Zemana poškodit?
Jenže vyznamenání od Zemana dostal taky můj kamarád Jiří Suchý a musí se dodneška bránit, jak si dovolil medaili od Miloše Zemana převzít. To je ale taky dětinské a velmi směšné. Suchý přitom byl vyznamenaný za boj za demokracii. Když někdo dostane výjimečnou hračku, tak mu pak tu hračku ostatní vytýkají a závidějí a nejraději by mu ji rozbili o hlavu. Já už si začínám připadat v Česku jako v komunismu za doby normalizace. Podobně zvláštně vyhrožuje Hillary Clintonová ostatním nukleárním útokem. Vždyť ta ženská je naprosto směšná! Podle mne je už za hranicí.
Proč si myslíte, že se zástupci Číny tak ježili kvůli dalajlámovi?
Protože když někdo dlouhodobě vystupuje jako duchovní a potom se najednou změní na člověka, který oblejzá jenom politiky a těch duchovních věcí si už přestane všímat, pak si samozřejmě každý člověk nutně musí položit otázku, zda jde vůbec ještě o duchovní osobu, anebo už o politickou osobu. On je totiž v rozporu mezi tím, co říká, co si myslí a co činí. A zřejmě si politici v Číně – ať jsou, jací chtějí, ať jsou třeba totalitní komunisti – všímají těchto rozporů mezi dalajlámovým myšlením, jeho slovy a činy. Protože když budu příslušníkem takového obrovského státu a národa, jací jsou Číňani a Čína – miliarda tři sta milionů lidí – tak si asi opravdu nemohu dovolit příliš hazardovat s těmito tématy. Asi došli k názoru, že není v pořádku, co dalajláma v posledních letech dělá. S tou jeho poslední návštěvou na Foru 2000 je ale už jasné, že tady něco smrdí.
Takže vy to z jejich strany neberete jako diktát nám, co máme, anebo nesmíme dělat?
Vždyť i anglická královna jim propůjčila kočár! Prezident Číny se tak projel centrem Londýna v pozlaceném kočáře spolu s královnou Alžbětou II. Takže na tom něco musí být a nelze o Číně donekonečna říkat, že nemají v ničem pravdu. Musí se taky koukat na to, že ať jsou, jací jsou, ať pronásledují kohokoliv, tak přece jen je to mocnost.
Napadá vás nějaká písnička s hezkou říkankou o těchto hádkách kolem vyznamenání pro Jiřího Bradyho?
Nejen toto, ale i jiné věci mám zpracované ve dvojalbu „EU RELAX, eum statuerit rectum“ – což je latinský idiom, který znamená, že přímé nelze zkřivit a křivé nelze narovnat. K tomu mám navíc připravenou knížku „Josefovy Vánoce“, v níž jsou také podobné politické událostí hezky popsané. Ale protože je šíleně složitá a roztrkaná doba, tak to asi do Vánoc nestihnou vydat, ale budu to mít zveřejňované na blogu Rosti Hedvíčka. Jinak do médií, jako jsou rádio či televize, neproniknu, tam akorát hrají Zagorovou a jiné věci, které se nedají ani poslouchat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
