Co děláváte běžně v čase, kdy se tento rozhovor objevuje na našich stránkách – tedy o půlnoci ze soboty na neděli?
Sedím u počítače, pročítám různé zpravodajské stránky, dívám se na zpravodajství na ČT 24, sleduji i facebook.
Informacemi zřejmě žijete, a tak jste možná jako jistý druh zadostiučinění mohla vnímat rozhodnutí Ústavního soudu, který zrušil veřejné práce pro dlouhodobě nezaměstnané? Nebo se mýlím?
Velmi mě potěšilo, jakým způsobem Ústavní soud své rozhodnutí v této oblasti zdůvodnil. Byla jsem z toho nadšená, stejně jako lidé se mnou za takovou změnu bojující v Akčním spolku pro nezaměstnané nebo v ProAltu. Nadšení však vzápětí vystřídalo zklamání.
Psali jsme:
Tomu nerozumím…Zklamání z čeho? Vždyť právě o zrušení této služby, o které jste hovořili jako o nevolnictví nebo nucených pracích, jste usilovali…
To ano. Jenže zrušení těch prací neznamená zrušení takzvaného systému DONEZ – tedy docházky nezaměstnaných na poštu. Ukázalo se, že se Ústavní stížnost tímto vůbec nezabývala, protože to do ní nebylo vůbec zahrnuto.
Takže výhra, ale zatím jen poloviční? Budete dál bojovat?
Samozřejmě. Už se podnikají kroky. Oslovila jsem v této souvislosti přes facebook i Bohuslava Sobotku, věřím, že půjde spolupracovat i se senátorkou Alenou Gajdůškovou či Zdeňkem Škromachem.
Součástí těch budoucích kroků je asi i to, že zřejmě budou ti lidé, co byli nuceni veřejné práce absolvovat, žádat stát o odškodnění – domníváte se, že máte šanci uspět?
Když jsem tuto možnost, která mě napadla asi tak deset minut poté, co jsem se informaci o zrušení veřejné služby dozvěděla, přednesla před prezidentským kandidátem Jiřím Dienstbierem, ani on to bez šancí nevidí. Budou k tomu ale prý zřejmě nutné individuální žádosti těch postižených lidí, ověření výše běžných platů v jejich profesi, zohlednit také to, zda za ně bylo hrazeno sociální a zdravotní pojištění. Vyzvali jsme tak prostřednictvím našich webových i facebookových stránek všechny postižené lidi, aby se nám ozvali.
Psali jsme:
Vlna kritiky vůči veřejným pracím, tedy přinesla své ovoce. Nicméně, domníváte se, že Česko v tomto ohledu tvořilo nějakou výjimku?
To ne. Podobný systém byl zaveden například ve Velké Británii nebo Německu. Problém však je, že u nás byl převzat ve významně, řekněme, šetrnější, podobě.
Šetrnější pro občana nebo stát?
I tam se proti těm projektům bojovalo. Víme, že ministr Drábek ten český model převzal od Němců. Tam se systém jmenuje v překladu „Zaměstnání za 1 euro“. Jenomže jsou tam těm lidem propláceny různé náklady, včetně například cestovného. U nás si musejí ti lidé, kteří mnohdy živoří, ještě tohle všechno platit. Takže se převzala jen ta část, která zase poškozuje víc samotného občana – a to není přece dobře. Nutno navíc podotknout, že ani v Německu, přes podstatně lepší podmínky, tento projekt nemá žádné velké úspěchy. Možná tedy by se mohli nyní zpětně Němci inspirovat u nás v Česku a také se proti tomu systému bránit u soudu.
I Vy jste byla bez práce, vím, že v současné době již pracujete. Musela jste procházet mnoha peripetiemi, co podle Vás bylo nejhorší?
Za ty tři roky bez práce jsem na vlastní kůži prožila veškeré zločiny ministra Drábka a současné vlády, kterých se na lidech po ztrátě práce a příjmů k zajištění základních existenčních jistot dopouští. Veřejné služby jsem naštěstí já sama byla ušetřena, ale snažila jsem se společně s ostatními pomáhat těm, koho postihla. Prožívali jsme s nimi i jejich příběhy. Tam, kde nyní od léta pracuji, mám možnost vnímat reálné dopady politky této vlády na osudy tisíců nešťastníků. Velmi často jsou to opravdu kruté zkušenosti, kdy například lidé shánějí peníze kvůli exekucím, ale samozřejmě je již nemohou dostat...V takových chvílích mě napadá sovnání. Oba mí rodiče přišli o práci z ideologických důvodů v padesátých letech. Ale tak reálnou naději, že umrznou na ulici jako bezdomovci, jakou máme dnes, tehdy skutečně neměli...
Další PŮLNOČNÍ ROZHOVORY ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
