Rozhovor s Václavem Fischerem vedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý.
Jak hodnotíte současnou politickou situaci v ČR?
Příliš jí nerozumím. Odešel jsem z komunistického Československa těsně po dvacítce a za chvíli mně bude šedesát. Českou politiku jsem nechápal jako dítě a mladý muž a nepodařilo se mně ji pochopit ani během mého krátkého hostování v ní před více než deseti lety. Za mé otevřené názory a postoje jsem byl tvrdě potrestán, a proto to raději nehodnotím.
Věříte, že ČR kráčí správným demokratickým směrem?
Nekráčí a nutně potřebuje obrodit.
Jaké pocity ve vás zanechalo vaše působení v ČR?
Velkou hořkost. Byl jsem tam, kde jsem se narodil a kam jsem přišel s touhou otevřít českým cestovatelům bránu do turistického světa, o vše okraden. Dokonce i o letadla. Nedůvěřuji české justici, která mě uvrhla do zmanipulovaného a protiprávního konkurzu a nechala mě o vše ožebračit. Samozřejmě se dále soudím, už dnes však tuším, že zřejmě budu muset projít dlouhou cestu až k mezinárodním soudům. O tom, že však nakonec uspěji v sebemenším nepochybuji. Pravda a právo jsou jednoznačně na mé straně.
Psali jsme:
Jaký je váš nejsilnější zážitek ze soudních sporů?
Jednoznačně vynesení rozsudku v kauze letadel v roce 2010. Nevěřil jsem vlastním očím a uším, když jsem viděl soudce a slyšel ho číst rozsudek o tom, že nám - tedy naší hamburské společnosti - letadla nikdy nepatřila. Společník naší hamburské firmy se ptal, co říkají, a když jsem mu to přeložil, tak se nevěřícně optal: Jak nepatří? Vždyť jsou přeci naše, koupili jsme je a zaplatili za ně. A tak jsme se shodli v tom, že jsou zkrátka NAŠE a vždycky jimi budou a to až do jejich nebo našeho konce. Dnes sledujeme, jak létají v Africe, a u Nejvyššího soudu leží naše dovolání. Už dlouhé dva roky, jako by se dva sousedi soudili o jablka z větve zasahující na sousedův pozemek.
Co je hlavním problémem Česka?
Z mého pohledu to, že si každý může dělat, co chce. Když je někdo dostatečně bohatý a má své dlouhé prsty prorostlé do justice a politiky, může se klidně zmocnit vašeho majetku. Nejvíce však bolí, když vás okrade přítel. To se mně stalo s jednou známou pražskou majitelkou butiků zvučných značek, se kterou jsem po mém odchodu z CK Fischer provozoval hotel Ventana u Staroměstského náměstí. Hotel vytunelovala, vytlačila mě z něj a dodnes se zdráhá vrátit mně moje peníze. A tak se hosté Ventany stále přikrývají mými dekami a povlečením a snídají za pomoci mých příborů. To se stalo v době, kdy jsem byl velmi zranitelný a nedokázal jsem se bránit, to budu činit až teď. Samozřejmě se v kontextu miliard korun, o které jsem byl připraven, se jedná o pakatel. Je to ale pakatel, který vám ukradl bývalý přítel a s tím se já smířit nemohu.
Umíte s odstupem času pojmenovat, jakých zásadních chyb jste se dopustil?
Přišel jsem do České republiky jako úspěšný německý podnikatel s desítkami milionů německých marek, které jsem vložil do českých firem. Po několika letech jsem odešel o žebrácké holi - to kvůli své neutuchající hlouposti a naivitě. V Německu byla mou velkou předností schopnost obklopit se schopnými lidmi, rozeznat správně jejich talent, začlenit je na nejvhodnější místo v rámci našich firemních struktur. To se mně v mé vlasti bohužel nepodařilo zopakovat. Navíc jsem jako magnet k sobě poutal lidi, kteří kasírovali různé provize třeba za inzerci nebo za výrobu modelů mé vlastní modní značky. Dnes mají z ničeho velké peníze a bydlí v krásných vilách. Na to jsem myslel, když jsem v Německu začínal již po několikáté znovu od nuly.
A platí tady, že všechno zlé je k něčemu dobré?
Zda platí, že všechno zlé je k něčemu dobré, nevím. Jsem však přesvědčen, že budou tito čeští zlodějíčci a zloději potrestáni a možná by se mohl český fotbalový svaz nebo jedna česko-německá stavební firma podívat, zda jim tam někdo nepouští žilou. V zásadě zastávám názor, že nakradené peníze nepřinášejí štěstí. I když je možná i toto z mé strany přihlouplé, protože já jsem o moje poctivě a tvrdě vydřené peníze v české kotlině kompletně přišel. Nyní jsem však zpět a opět se mně daří a věřím, že za deset let, které mně nyní zbývají do penze, ještě něco dokážu. Nerad padám na dno, zato rád vstávám, opráším se a jdu dál.
Jaká je vaše největší zkušenost z českého politického prostředí?
Ty zkušenosti jsou pro mě osobně strašné. V politice jsem nic nedokázal, a proto radím každému podnikateli, aby do českých politických struktur nevstupoval. Mocná chapadla zničí každého, kdo pluje proti proudu a vyčnívá, jako osamělý klas z lánu české politiky propojené s podnikáním několika českých klanů.
Na čem v současné době pracujete? Bude některý z vašich nových projektů zasahovat do Česka?
Pracuji na evropském projektu cestování. Cestovní ruch je mezinárodní, a tak tyto projekty zasahují také do ČR a na Slovensko.
"Václav Fischer naučil české občany cestovat", to se často psávalo v médiích. Už to Češi umí?
Počátkem 90. let minulého století jsem zažíval vskutku krásné okamžiky, když jsem otevíral Čechům a Slovákům dveře do nekrásnějších oblastí evropské a světové turistiky. Cestovat se oba naše národy naučily nesmírně rychle a dnes patří Česi a Slováci k oblíbeným a náročným evropským cestovatelům.
Blíží se čas dovolených, co byste radil čtenářům při výběru dovolené?
V cestování došlo k ohromnému posunu a význam klasických cestovních kanceláří klesá. Lidé si dnes – a já osobně činím také tak – nechávají dobře poradit na internetu a často si dovolenou sestavují sami. Jsou mobilní a flexibilní a dovolenou si vybírají podle nejlepšího poměru mezi kvalitou a cenou. Já dávám vždy na rady znalců, ať už je to ve výběru vína, dobrého jídla nebo bydlení. Je proto dobré nechat si i při výběru dovolené nechat poradit tím, kdo tomu skutečně dobře rozumí. V letošním roce nedoporučuji Egypt a Tunisko. V případě Řecka však nemám pochybnosti, že dovolená, a to zejména na ostrovech, proběhne bez problémů. Mé srdce však nadále bije pro Kanárské a Baleárské ostrovy.
Vzpomínáte na něco z Čech rád?
Samozřejmě - na můj tým ze Senátu pod vedením mé tehdejší asistentky Terezy. Na moji spolusedící ze senátní lavičky Jaroslavu Moserovou. Byla to ta nejúžasnější sousedka a její největší předností bylo, že byla tak drobná a nezabírala v té úzké lavici skoro žádné místo. Byla vtipná, přísná, srdečná, náročná a spravedlivá. Vzpomínám na mé již zemřelé rodiče, kteří mě naučili spoustu dobrých věcí a dali mně volnost a svobodu. I když do Čech jezdím jen sporadicky, jsem stále v kontaktu s rodinou, kamarády a bývalými spolupracovníky.
Psali jsme:
V jakém rozpoložení se poslední dobou nachází Václav Fischer?
Po období hlubokého zklamání a rozčarování jsem zase tady, odpočat a pln energie a touhy po úspěchu mých nových projektů.
Uvažujete někdy o tom, že byste se opět vrátil a třeba přijal i české občanství?
Nepřemýšlím o tom. Jsem přesvědčený Evropan a žiji rád v Berlíně. Hranice nás už dnes nedělí a s německým občanstvím jsem občanem celé Evropy, a tedy i Čech. Po otci pocházím z Klatov, tedy z Chodska. A skutečným tvrdohlavým Chodem jsem nikdy být nepřestal.
Další rozhovory z rubriky Na hraně s Xaverem:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
