Takové jednání by podle něho znamenalo faktickou uzurpaci moci ze strany nejvyššího žalobce Zemana a svým způsobem návrat do časů centralistické komunistické generální prokuratury.
Nejvyšší státní zástupce podle Koudelkových slov hovoří o své svobodě v personální oblasti státního zastupitelství s tím, že mu jde mu o to, aby ministr spravedlnosti vyhověl jeho návrhu na jmenování vrchní státní zástupkyně v Praze.
„Ale státní funkcionáři musí jednat podle zákona. To platí pro nejvyššího státního zástupce i ministra spravedlnosti. Jestliže má někdo zákonnou pravomoc, musí ji vykonávat. Převést na jiného ji může jen, připouští-li to zákon. Vedoucí státní zástupce jmenuje podle zákona ministr. Této pravomoci se nemůže vzdát. Správný není ani její jen formální výkon. Jestliže právo předpokládá, že na určitém aktu se musí shodnout dva subjekty, pak je nutné takový postup zachovat,“ upozornil expert na ústavní právo a náměstek Justiční akademie Zdeněk Koudelka v textu, který zaslal redakci ParlamentníchListů.cz
Až do roku 1993 v naší zemi totiž byla situace, kdy funkcionáře v prokuratuře jmenoval generální prokurátor, který měl postavení samovládce. Od roku 1994 účinný zákon o státním zastupitelství, jak Koudelka píše, chtěl toto obrovské soustředění moci v prokuratuře, která vycházela ze sovětského modelu, zrušit.
Personální svoboda nebo uzurpace moci?
„Jedním z nástrojů dělby moci ve veřejné žalobě je, že na jmenování vedoucích státních zástupců se musí shodnout dva subjekty. Většinou ministr s navrhujícím vyšším vedoucím státním zástupcem nebo ministr a vláda v případě nejvyššího státního zástupce. Demokratický stát měl obavu z kumulace moci v rukou generálního prokurátora bez demokratické kontroly. Obdobné soustředění moci jako v prokuratuře nebylo ani v soudnictví, kde vazbu na lid jako suveréna ve státě zajišťují u nás přísedící a jinde poroty. Žádný takový demokratický prvek ve veřejné žalobě není. Proto bylo zrušení samovlády generálního prokurátora správné. Obnovení jednovlády ve veřejné žaloby je možné, ale jen změnou zákona,“ uvádí dále právník, kterého mimo jiné prezident Václav Klaus neúspěšně navrhoval Senátu jako nového soudce Ústavního soudu.
Pokud taková změna nenastane, nemůže se dle jeho slov ministr spravedlnosti vzdát své odpovědnosti za jmenování vedoucích státních zástupců. „Musí dojít ke shodě mezi ním a navrhujícím vedoucím státním zástupcem. Ani jeden nemůže vyvlastnit zákonnou pravomoc druhého. To by nebyl projev personální svobody, ale uzurpace moci,“ upozornil dále Koudelka.
Blažek si s Bradáčovou ještě „popovídá“
Že se novopečený šéf resortu spravedlnosti nenechá nikam tlačit, stačil důrazně vzkázat hned po svém jmenování.
„Nepůjdu na tu objednávku, že jsem málem povinen to jmenování udělat, protože svých pravomocí, které mám, si vážím. Podřízený je Pavel Zeman ministerstvu spravedlnosti. Je to člověk, kterého si vážím, ale určitě nebudu rukou Nejvyššího státního zastupitelství. O jmenování vrchního pražského státního zástupce si bude prý ještě chtít pohovořit jak s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, tak se samotnou Lenkou Bradáčovou.
Jakým způsobem by se měl resort spravedlnosti vyvíjet, řekl při jmenování novému ministrovi i prezident Václav Klaus. „Tento resort potřebuje stabilizaci, potřebuje konsolidaci. Politický souboj se má odehrávat v parlamentu, ve volbách, a nikoliv v justičních palácích. Což, bohužel, se mi zdá, že si ne všichni dost dobře uvědomují,“ konstatoval prezident republiky.
Naopak na jmenování Bradáčové delší dobu tlačí koaliční TOP 09, jejíž zástupci opakovaně vzkázali, že ministr spravedlnosti by ji měl na návrh Pavla Zemana jmenovat automaticky.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
