-634997944072622043.jpg&id=10725)
Šumavský rodák František Strnad, režisér a autor v jedné osobě, napsal dvouhodinovou hru, která je na jedné straně k popukání, na straně druhé však člověka mrazí. Autor spojil postavy loupežníků z různých pohádek, trochu upravil jejich jména a způsob obživy. K nim přiřadil „loupežníky“ současné a dal vzniknout komedii o komedii dnešního života. Děj zavede přítomné diváky nejen na Šumavu, ale i do hlavního městečka – a „kupodivu“ až na daleké exotické Bahamy…
Je potřeba se zamyslet nad dnešní dobou
“Chci pobavit diváky neformálním způsobem a přimět ty vnímavé k zamyšlení nad dnešní zvláštní dobou,“ řekl pro ParlamentníListy.cz autor František Strnad. „Na jedné straně vidím, jak se lidé smějí a jak na dobu představení zapomenou na skepsi a starosti, ale po skončení přemýšlejí a srovnávají. Je neuvěřitelné, jak hru lidi na malých městečkách a vesnicích, v sálech zapadlých hospod, sokoloven a kulturáků přijímají. Kam přijedeme, je vyprodáno. To člověka samozřejmě velmi těší…“
Psali jsme:
Zatím největší města, kde se Nepohádka hrála, byly Klatovy a Stříbro na Tachovsku. Soubor má samozřejmě ambice prorazit i do větších sídel – snad se jim to přes velké nájmy a někdy i byrokracii povede a lidé tak uvidí pohádkové bytosti - Rumdajse, Farku, Romtranda a nebo na agenta Nerada, zástupce ctihodné policie a další postavy.
Amnestie á la Havel také uspěla….
Nutno říci, že se nejedná o první počin Františka Strnada, který by sice již mohl jako důchodce odpočívat a věnovat se svým zálibám ve sběratelství a pivovarnictví, jenže tomu tak zdaleka není. Jedná se již o pátou hru – v loňském roce „bodovala“ u diváků jeho Amnestie – hra o tom, co se stalo, když Václav Havel po zvolení prezidentem tehdy ještě Československa pustil na svobodu tisíce a tisíce vězňů. Ta se stala rovněž velmi úspěšnou hrou a železnorudští ochotníci s ní sjezdili před deset vesnic a městeček v regionu.
I samotný soubor má zajímavou a nelehkou historii. Začínal v 60. letech minulého století a od estrád se vyšvihl až po známá díla, která ovšem byla satiricky upravena na místní poměry. A i zde je vidět mimo jiné ruka Františka Strnada – Penzion Lucerna, Lež nemá nohy a další. Po „sametové“ revoluci ubylo volného času, ale především soubor ztratil své zázemí – ze sálu se jak to bylo v tehdejší „zlatokopecké době“ v Železné rudě klasické – stalo kasino a soubor „oživl“ až po dlouhých 23 letech.
O to je však jeho návrat velkolepější. Někdo může říci, že se jedná o „angažovanou“ hru, satiru, parodii, ale nechme těchto odborných termínů, protože o úspěchu mluví právě stovky a stovky lidí, které mnohdy se slzami v očích tleskaly hře, jež je výpovědí o životě v tomto státě.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
