Tisk a televize přinesly zprávu, že na Štědrý den bylo v naší zemi odesláno 72 milionů SMS zpráv. O počtu mobilních telefonních hovorů zpravodajství žádná čísla neuvedlo, ale upozornilo, že další rekord se očekává na Silvestra. Zatím také nebyla uvedena statistika, kolik lidí dostalo po stromeček mobilní telefon.

Tak jako v šedesátých letech bylo touhou každého dítěte dostat po stromeček hodinky, nyní zase každé touží mít mobilní telefon. Pokud možno s fotoaparátem, videem, navigací, internetem a množstvím dalších funkcí. Mobilní telefony kupujeme seniorům, kteří houfně odhlašují drahé pevné linky, mladá a střední generace jich vlastní i několik. Na ulici už se nikdo vyděšeně neohlíží, když se za ním začne někdo hlasitě bavit sám se sebou a mobilní operátoři s mnou ruce. Mobil se stal naším nebytným průvodcem a není to jen dojem, že začíná řídit náš život.

Podle průzkumů připadá na každého obyvatele České republiky včetně batolat 1,3 mobilů a více než polovina lidí jej vůbec nevypíná.

V době, kdy fungovaly jen pevné linky, bylo jasné, že jakmile odejdeme z domu nebo z kanceláře, jsme mimo spojení a nikdo se tím nestresoval.V nutných případech se použila telefonní budka. S příchodem mobilů jsme se ocitli všichni, takříkajíc „na drátě“ 24 hodin denně. Nyní jsem již ve stádiu, že vybitý mobil na nás působí stresově, včetně všech průvodních jevů, jako třesu, potu a vlhkých rukou, bušení srdce a poruch chování, které připomínají abstinenční příznaky.

Tomuto novému fenoménu dali vědci název nomofobie a zhruba před rokem byla zařazena mezi psychické poruchy způsobené moderní civilizací a technickými novinkami.

Průzkum chování, které souvisí s mobilním telefonem se prováděl u poměrně velkého vzorku lidí a příznaky byly zaznamenány u většiny z nich, přičemž výrazněji se projevovaly u mužské populace.

Jedinec, který je tímto syndromem postižen tráví s mobilem většinu svého času, často mnohem více než s lidmi. Zabývá se jím i ve společnosti, při rozhovoru s lidmi má často oči upřené na displej a odesílá nebo čte textové zprávy, které milují zejména Češi. Svou závislost omlouvá tím, že mobil potřebuje ke své práci, že musí mít spojení s přáteli a s rodinou.
Pokud musí mobil vypnout, zvyšuje se intenzita jeho vnitřního neklidu, ztráta přístroje je pro něho duševní katastrofou stejně jako snížení příjmu signálu nebo již zmíněné vybití baterie. Pro mobil, který zapomene doma je schopen se vracet desítky kilometrů.
Nomofobik najednou potřebuje velkou spoustu dat, která si ukládá do mobilu a doma si je zálohuje do počítače a jejich ztráta je pro něho katastrofou.

Problémem je, že stres nás provází i při jiných událostech, jako jsou zkoušky, návštěva lékaře nebo pohovor se šéfem, ale ten po skončení události odezní. Stres způsobený mobilním telefonem trvá nepřetržitě.

Zatím sice není nomofobie ještě zařazena v mezinárodní klasifikaci nemocí, avšak je to zřejmě jen z toho důvodu, že tato klasifikace se aktualizuje asi tak jednou za deset let. Proto se dá téměř s jistotou očekávat, že při příště aktualizaci tam již tento termín najdeme, pokud lidstvo samo nepřijde na to, že mobilní telefon je sice výborný pomocník, ale nesmí se nikdy stát naším pánem a zabránit mu v tom můžeme jen my sami.
Prvním krokem k tomu bude, když teď hned mobil vypneme. No vida, jde to!