Vývoj lidské řeči prochází stejnými etapami u každého dítěte, ale některé fáze má jedno dítě rychlejší, jiné pomalejší, někdo potřebuje s rozvojem řeči pomoci... A k tomu slouží věda zvaná logopedie.
Pro každého rodiče je dobré, pokud ví, co v jakém období sledovat, rozvíjet a podporovat, aby při vstupu do školy potomek mluvil bez problémů a měl dostatečnou slovní zásobu.
Všechno začíná prvním nadechnutím a křikem. To je první zvukový projev, kterým se hlásíme na svět. Pak miminko komunikuje pláčem, poměrně monotónním zvukem blížícím se samohlásce A. Chvíli trvá, než se maminka naučí v pláči rozeznávat různé pocity - vztek, hlad, strach, osamělost (projevují se tvrdými hlasovými začátky) a projevy spokojenosti (měkké broukání).
Okolo druhého měsíce věku se zvukové projevy začínají měnit - objevuje se pudové žvatlání s měkkými hlasovými začátky. Při náhodných pohybech mluvidel se ozývají zvuky připomínající hlásky nebo slabiky (p, b, m, papa...). V tomto období si žvatlají i neslyšící děti, zvukové projevy se dokonce neliší u dětí různých národů, kultur a jazyků.
Během prvních tří měsíců života nerychleji přibývají nervové spoje, musíme proto miminku dodat dostatek podnětů - mluvit na ně, nabízet mu hračky, mazlit se s ním. Zkrátka dát mu pocit bezpečí, lásky a jistoty.
Kolem půl roku věku už dítě začíná napodobovat to, co slyší (napodobivé žvatlání). V této době se dá poznat vada sluchu - děti, které neslyší, přestávají žvatlat. Jestliže máte jakékoli pochybnosti, je čas navštívit dětského lékaře. Sluch odborně odzkouší, a pokud výsledky nejsou přesvědčivé, zařídí další vyšetření. Když se podezření potvrdí, je třeba řešit situaci co nejdřív.
Zdravé, slyšící dítě začíná postupně rozumět významu slov, chápat, co dospělí říkají, reaguje i na tón hlasu, mimiku, gesta. Vývoj řeči dosáhl prahu pochopení (ukaž, jak jsi veliký, kde máš nosánek?). Měli byste dítě chválit za jakýkoli úspěch, mluvit jednoduše, v krátkých větách, aby vaše ratolest rozuměla, co sdělujete. Vděčná jsou citoslovce a přírodní zvuky, kterým dítě rozumí a jsou i snadné k napodobení - jde o první pokus o slova.
První slovo
Rodiče na něj čekají s velkou nedočkavostí - zřídka se dočkají kolem 10 měsíců věku, většinou až kolem prvního roku, ale často i podstatně později. Obvykle má první slovo souvislost s prvními krůčky - motorické dovednosti dosáhly úrovně, která umožní nejen pokrok v obratnosti celkové, ale i obratnosti mluvidel.
Často jsou to slova zvukomalebná (haf, bum), méně často dvouslabičná (bába, táta). Hodně využívejte knížky (oblíbená leporela) a popisujte situace na obrázcích. Stále dokola a jednoduše, aby dítě mohlo začít napodobovat řeč. Na začátku slovo zastupuje celou větu, takže haf znamená nejen „tady je pes", ale i „pes běhá po louce, štěká".
Po druhých narozeninách už většina dětí používá jednoduché věty, často ještě se svérázným slovosledem. Rozvoj řeči v této době nejvíc podporuje „ozvěna". Opakujeme po dítěti to, co řeklo, respektive asi chtělo říci, aby mělo správný mluvní vzor. V tomto věku už děti většinou nemívají potíže s hláskami PBM, TDN, FV. Často ale chybí hláska K, kolem tří let většinou také neumějí sykavky. Někdy je zaměňují za jinou hlásku (huta místo husa, koska místo kočka). Ani měkčení ještě není pravidlem, správná výslovnost skupiny LRŘ je až do pěti let zcela výjimečná.
Rozvíjení řeči
Nejefektivnější metodou v tomto věku je napodobovací reflex. Opakujte po dítěti správně, co vám řeklo. Napovězte vhodné slovo, nepatrně vylepšete větu: „Pudeme pá, do paku." -,,Ano, půjdeme do parku na písek." Učte se s dětmi básničky a povídejte si nad obrázky v knížce. Časem nechte dítě, aby dořeklo nakousnutou větu („a pak šla Karkulka... za babičkou"). Nenápadně zdůrazněte hlásku, kterou dítě nevyslovilo nebo vyslovilo špatně (tam je huta" - „ano, husssa"). Další možností jak rozvoj řeči podporovat je metoda „o krok napřed". Dítě řekne „tutů", vy rozvinete myšlenku: „Ano, tady je auto. Auto jede, dělá tutů." Nabízejte vždy jen nepatrně složitější variantu, než použilo dítě, aby bylo schopné novou větu opakovat, bude-li chtít. Je důležité dítě pečlivě sledovat - jak se jeho řeč vyvíjí, které hlásky mu dělají obtíže - a případně vyhledat včas odbornou pomoc. Včas znamená před vstupem do školy.
Náznaky, koktaná
Kolem třetího roku se zlepšuje nejen vyjadřovací schopnost, ale přichází i pro rodiče náročné období otázek: „Co je to? Proč?" Velké množství vjemů přináší riziko vývojové koktavosti. Dítě hodně rozumí, ale aktivní řeč mu ještě dělá potíže, slova nepřicházejí dostatečně rychle. Různé projevy koktavosti jsou proto běžným jevem.
Neupozorňujte dítě na zaváhání v řeči, mluvte na ně pomalu, srozumitelně, v kratších větách a sledujte, jak se situace vyvíjí. Pokud koktání neodezní po dvou, třech týdnech, určitě vyhledejte logopedickou péči, je třeba najít příčinu změn a naučit se několik jednoduchých postupů.
Velkým problémem mohou být například starší sourozenci, kteří už mluví hodně a nepustí mladšího ke slovu. Na vývoji řeči dítěte se také odráží rychlé tempo života rodiny, nedostatek času, nepřiměřené nároky na dítě. Zvolněte, dítě v tomto období potřebuje prostor a pozornost.
Výslovnost se mění
Mezi 4. a 5. rokem věku už dítě většinou má dobrou slovní zásobu i srozumitelnou výslovnost. Výslovnost sykavek se přiblíží k normě, potíže dělají ještě slova typu sešit, sušenka apod. Skupinku písmen LRŘ děti dobře zvládají až kolem pátého roku i později. Pokud má dítě vadu řeči (šlape si na jazyk, ráčkuje), je už čas zahájit nenápadnou úpravu výslovnosti. Pomocí různých her, ale určitě pod odborným vedením logopeda lze situaci celkem snadno a bez velkého úsilí změnit.
Neustálým opakováním básniček s nadměrným výskytem jedné hlásky se nevhodná situace rozhodně nezmění.
Důležitou podmínkou pro správnou výslovnost je obratnost mluvidel, hlavně jazyka (je nejvyšší čas pro odstranění uzdičky a dalších zábran správné výslovnosti). K tomu také slouží řada „cviků", často za pomoci různých dobrot. Vše vám vysvětlí logoped a s dítětem nacvičí jednotlivé cviky. Pak stačí několikrát denně trénovat, obratnost se postupně zlepší a s ní i výslovnost.
Poslední rok před nástupem do školy by mělo dítě s jakýmkoli řečovým problémem pravidelně docházet na logopedii, aby v první třídě nemělo problémy. Nedostatky v řeči se totiž promítají i do výuky a dítě zpravidla končí v pedagogicko-psychologické poradně jako potencionální dyslektik - přitom může jít jen o nedocvičené dílčí problémy (výslovnost, pravolevá orienta ce apod.)
Největší rizika pro špatný vývoj řeči
Uspěchaná doba, rychlé životní tempo, nervozita, stres. Není čas na klidný rozhovor, na hru, dítě slyší jen málo a málokdy v klidu správný mluvní vzor, aby mohlo bez problémů napodobováním postupně vylepšovat svou řeč, včetně výslovnosti.
Dalším fenoménem, který patří do dnešní doby, jsou smíšená manželství, rodiny, kde se mluví dvěma, někdy i několika jazyky zároveň. Základním pravidlem je, že jeden jazyk má být pro dítě vždy spojen s osobou (rodič) nebo prostředím (školka). Maminka Češka mluví na dítě vždy česky, tatínek Němec vždy německy - mezi sebou si mohou jazyk volit. Je velmi nerozumné jazyky střídat (týden mluvit na dítě jedním jazykem, další pak druhým). Vede to většinou ke zmatku a zpoždění ve vývoji řeči - dítě si není jisté, zda maminka chce zrovna slyšet „stůl" nebo „Tisch".
Vícejazyčnost je většinou pro dítě do budoucna výhodou, ale přináší i riziko přetížení řečových center - občas dítě přestane mluvit úplně nebo má různé obtíže, včetně koktavosti. Nerozumnější je pak najít s logopedem optimální řešení pro každé dítě individuálně.
Nepodceňujte poslední předškolní rok. Pokud dítě dosud má jakékoli problémy s řečí, je nejvyšší čas objednat se na logopedii a každý den podle pokynů logopeda zvolna, ale vytrvale cvičit to, co je zapotřebí. Nechat se ukolébat tím, že „ono se to časem samo spraví", je přinejmenším nerozumné. Po sedmém roce už logopedická terapie stojí daleko víc času a námahy rodiče i dítě.
Pro každého rodiče je dobré, pokud ví, co v jakém období sledovat, rozvíjet a podporovat, aby při vstupu do školy potomek mluvil bez problémů a měl dostatečnou slovní zásobu.
Všechno začíná prvním nadechnutím a křikem. To je první zvukový projev, kterým se hlásíme na svět. Pak miminko komunikuje pláčem, poměrně monotónním zvukem blížícím se samohlásce A. Chvíli trvá, než se maminka naučí v pláči rozeznávat různé pocity - vztek, hlad, strach, osamělost (projevují se tvrdými hlasovými začátky) a projevy spokojenosti (měkké broukání).
Okolo druhého měsíce věku se zvukové projevy začínají měnit - objevuje se pudové žvatlání s měkkými hlasovými začátky. Při náhodných pohybech mluvidel se ozývají zvuky připomínající hlásky nebo slabiky (p, b, m, papa...). V tomto období si žvatlají i neslyšící děti, zvukové projevy se dokonce neliší u dětí různých národů, kultur a jazyků.
Během prvních tří měsíců života nerychleji přibývají nervové spoje, musíme proto miminku dodat dostatek podnětů - mluvit na ně, nabízet mu hračky, mazlit se s ním. Zkrátka dát mu pocit bezpečí, lásky a jistoty.
Kolem půl roku věku už dítě začíná napodobovat to, co slyší (napodobivé žvatlání). V této době se dá poznat vada sluchu - děti, které neslyší, přestávají žvatlat. Jestliže máte jakékoli pochybnosti, je čas navštívit dětského lékaře. Sluch odborně odzkouší, a pokud výsledky nejsou přesvědčivé, zařídí další vyšetření. Když se podezření potvrdí, je třeba řešit situaci co nejdřív.
Zdravé, slyšící dítě začíná postupně rozumět významu slov, chápat, co dospělí říkají, reaguje i na tón hlasu, mimiku, gesta. Vývoj řeči dosáhl prahu pochopení (ukaž, jak jsi veliký, kde máš nosánek?). Měli byste dítě chválit za jakýkoli úspěch, mluvit jednoduše, v krátkých větách, aby vaše ratolest rozuměla, co sdělujete. Vděčná jsou citoslovce a přírodní zvuky, kterým dítě rozumí a jsou i snadné k napodobení - jde o první pokus o slova.
První slovo
Rodiče na něj čekají s velkou nedočkavostí - zřídka se dočkají kolem 10 měsíců věku, většinou až kolem prvního roku, ale často i podstatně později. Obvykle má první slovo souvislost s prvními krůčky - motorické dovednosti dosáhly úrovně, která umožní nejen pokrok v obratnosti celkové, ale i obratnosti mluvidel.
Často jsou to slova zvukomalebná (haf, bum), méně často dvouslabičná (bába, táta). Hodně využívejte knížky (oblíbená leporela) a popisujte situace na obrázcích. Stále dokola a jednoduše, aby dítě mohlo začít napodobovat řeč. Na začátku slovo zastupuje celou větu, takže haf znamená nejen „tady je pes", ale i „pes běhá po louce, štěká".
Po druhých narozeninách už většina dětí používá jednoduché věty, často ještě se svérázným slovosledem. Rozvoj řeči v této době nejvíc podporuje „ozvěna". Opakujeme po dítěti to, co řeklo, respektive asi chtělo říci, aby mělo správný mluvní vzor. V tomto věku už děti většinou nemívají potíže s hláskami PBM, TDN, FV. Často ale chybí hláska K, kolem tří let většinou také neumějí sykavky. Někdy je zaměňují za jinou hlásku (huta místo husa, koska místo kočka). Ani měkčení ještě není pravidlem, správná výslovnost skupiny LRŘ je až do pěti let zcela výjimečná.
Rozvíjení řeči
Nejefektivnější metodou v tomto věku je napodobovací reflex. Opakujte po dítěti správně, co vám řeklo. Napovězte vhodné slovo, nepatrně vylepšete větu: „Pudeme pá, do paku." -,,Ano, půjdeme do parku na písek." Učte se s dětmi básničky a povídejte si nad obrázky v knížce. Časem nechte dítě, aby dořeklo nakousnutou větu („a pak šla Karkulka... za babičkou"). Nenápadně zdůrazněte hlásku, kterou dítě nevyslovilo nebo vyslovilo špatně (tam je huta" - „ano, husssa"). Další možností jak rozvoj řeči podporovat je metoda „o krok napřed". Dítě řekne „tutů", vy rozvinete myšlenku: „Ano, tady je auto. Auto jede, dělá tutů." Nabízejte vždy jen nepatrně složitější variantu, než použilo dítě, aby bylo schopné novou větu opakovat, bude-li chtít. Je důležité dítě pečlivě sledovat - jak se jeho řeč vyvíjí, které hlásky mu dělají obtíže - a případně vyhledat včas odbornou pomoc. Včas znamená před vstupem do školy.
Náznaky, koktaná
Kolem třetího roku se zlepšuje nejen vyjadřovací schopnost, ale přichází i pro rodiče náročné období otázek: „Co je to? Proč?" Velké množství vjemů přináší riziko vývojové koktavosti. Dítě hodně rozumí, ale aktivní řeč mu ještě dělá potíže, slova nepřicházejí dostatečně rychle. Různé projevy koktavosti jsou proto běžným jevem.
Neupozorňujte dítě na zaváhání v řeči, mluvte na ně pomalu, srozumitelně, v kratších větách a sledujte, jak se situace vyvíjí. Pokud koktání neodezní po dvou, třech týdnech, určitě vyhledejte logopedickou péči, je třeba najít příčinu změn a naučit se několik jednoduchých postupů.
Velkým problémem mohou být například starší sourozenci, kteří už mluví hodně a nepustí mladšího ke slovu. Na vývoji řeči dítěte se také odráží rychlé tempo života rodiny, nedostatek času, nepřiměřené nároky na dítě. Zvolněte, dítě v tomto období potřebuje prostor a pozornost.
Výslovnost se mění
Mezi 4. a 5. rokem věku už dítě většinou má dobrou slovní zásobu i srozumitelnou výslovnost. Výslovnost sykavek se přiblíží k normě, potíže dělají ještě slova typu sešit, sušenka apod. Skupinku písmen LRŘ děti dobře zvládají až kolem pátého roku i později. Pokud má dítě vadu řeči (šlape si na jazyk, ráčkuje), je už čas zahájit nenápadnou úpravu výslovnosti. Pomocí různých her, ale určitě pod odborným vedením logopeda lze situaci celkem snadno a bez velkého úsilí změnit.
Neustálým opakováním básniček s nadměrným výskytem jedné hlásky se nevhodná situace rozhodně nezmění.
Důležitou podmínkou pro správnou výslovnost je obratnost mluvidel, hlavně jazyka (je nejvyšší čas pro odstranění uzdičky a dalších zábran správné výslovnosti). K tomu také slouží řada „cviků", často za pomoci různých dobrot. Vše vám vysvětlí logoped a s dítětem nacvičí jednotlivé cviky. Pak stačí několikrát denně trénovat, obratnost se postupně zlepší a s ní i výslovnost.
Poslední rok před nástupem do školy by mělo dítě s jakýmkoli řečovým problémem pravidelně docházet na logopedii, aby v první třídě nemělo problémy. Nedostatky v řeči se totiž promítají i do výuky a dítě zpravidla končí v pedagogicko-psychologické poradně jako potencionální dyslektik - přitom může jít jen o nedocvičené dílčí problémy (výslovnost, pravolevá orienta ce apod.)
Největší rizika pro špatný vývoj řeči
Uspěchaná doba, rychlé životní tempo, nervozita, stres. Není čas na klidný rozhovor, na hru, dítě slyší jen málo a málokdy v klidu správný mluvní vzor, aby mohlo bez problémů napodobováním postupně vylepšovat svou řeč, včetně výslovnosti.
- Přetížení, vysoké nároky na dítě. Kroužky - sport, kytara, jazyky, odpolední vyučování. Pravidlo „všeho s mírou" dnes platí o to víc, jak se doba zrychluje. Koktání bývá následkem dlouhodobého přetěžování.
- Rozvoji řeči také nepomáhá minimální tělesná aktivita. Motorické dovednosti úzce souvisejí s řečovými. Kde má ale dítě sedící hodiny u počítače získat fyzickou zdatnost, bohatou slovní zásobu a schopnost rozumět i neverbální složce řeči - modulaci hlasu, melodii věty, akcentům?
- Akustický smog, tedy nadbytek zvuků, hluků, všudypřítomná hudba, rádio, hlučné stroje, auta. To vše otupuje schopnost rozlišovat zvuky, tedy i hlásky a vyvolává ochranný útlum -,,zavíráme uši", přestáváme naslouchat.
- Média a jejich jazyk. Stačí poslechnout si relaci na komerční rozhlasové stanici, o kvalitě jazyka bohužel nemůže být řeč. Zkušení odborníci poznají „televizní dítě" okamžitě - omezená slovní zásoba, povrchní znalosti z různých oblastí, nadměrná gestikulace, motorická neobratnost. Je velmi neprozíravé posadit potomka před obrazovku místo povídání, čtení pohádek a společného hraní.
- Totéž platí o počítači. Děti, které hrají hodiny hry, nejsou příliš schopné naslouchat druhým a přizpůsobovat se jim. Počítač nediskutuje, nemá nároky, plní rozkazy. Navíc jakákoli práce s počítačem vyčerpává a děti jsou pak často neklidné, nepozorné, nemají už kapacitu na další, potřebnější informace nebo zážitky.
- Mobily a řeč textových zpráv. Na jedné straně úžasná technická vymoženost, na druhé způsob jak přestat ovládat spisovnou češtinu s bohatou slovní zásobou. Zkratky, deformované anglické výrazy, to vše mění naše vyjadřovací schopnosti k horšímu.
Dalším fenoménem, který patří do dnešní doby, jsou smíšená manželství, rodiny, kde se mluví dvěma, někdy i několika jazyky zároveň. Základním pravidlem je, že jeden jazyk má být pro dítě vždy spojen s osobou (rodič) nebo prostředím (školka). Maminka Češka mluví na dítě vždy česky, tatínek Němec vždy německy - mezi sebou si mohou jazyk volit. Je velmi nerozumné jazyky střídat (týden mluvit na dítě jedním jazykem, další pak druhým). Vede to většinou ke zmatku a zpoždění ve vývoji řeči - dítě si není jisté, zda maminka chce zrovna slyšet „stůl" nebo „Tisch".
Vícejazyčnost je většinou pro dítě do budoucna výhodou, ale přináší i riziko přetížení řečových center - občas dítě přestane mluvit úplně nebo má různé obtíže, včetně koktavosti. Nerozumnější je pak najít s logopedem optimální řešení pro každé dítě individuálně.
Nepodceňujte poslední předškolní rok. Pokud dítě dosud má jakékoli problémy s řečí, je nejvyšší čas objednat se na logopedii a každý den podle pokynů logopeda zvolna, ale vytrvale cvičit to, co je zapotřebí. Nechat se ukolébat tím, že „ono se to časem samo spraví", je přinejmenším nerozumné. Po sedmém roce už logopedická terapie stojí daleko víc času a námahy rodiče i dítě.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Redakce
