Neústupnost rebelující šestice poslanců ODS vedla ministra financí Miroslava Kalouska k tomu, aby požádal sněmovnu o vrácení předloženého návrhu státního rozpočtu pro příští rok. Přitom se však nechal slyšet, že bude muset při sestavování nové verze seškrtat až 25 miliard korun, což dopadne hlavně na dopravní infrastrukturu nebo vědu a výzkum.
„Dalo by se škrtat i jinde, nejen v těch oblastech, o nichž mluví ministr Kalousek. Těch 20 až 25 miliard není žádná tragédie. Když uvážíme efektivitu zrovna v těchto oblastech, tak to není vůbec žádná škoda,“ říká pro ParlamentníListy.cz Pavel Kohout, ředitel pro strategii společnosti Partners s tím, že by deficit mohl být i mnohem nižší než 100 miliard, k nimž se upnul ministr financí.
Pět miliard na aktivní politiku zaměstnanosti se vyhazuje zbytečně
Člen Národní ekonomické rady vlády je přesvědčen, že průřezově lze najít úspory skoro všude. „Vydává se třeba pět miliard na aktivní politiku zaměstnanosti. To je absolutně zbytečný výdaj, protože tohle nikdy nefungovalo,“ jmenuje Pavel Kohout konkrétní příklad zbytečného plýtvání. „Bezpochyby by se dalo škrtat i v sociální oblasti. Tam se také plýtvá, i když s výjimkou důchodů, což je velká položka, ty ostatní položky nejsou tak velké, jak si většina lidí myslí,“ podotýká ekonom.
Psali jsme:
Průběžné plýtvání je ale podle něj přítomné skoro všude a je možné mu velmi účinně zabránit. „U nás panuje takové zbožštění investic na úkor běžných provozních výdajů, což má třeba za následek, že se například investuje do rekonstrukce budovy školy, která to ještě tolik ani nepotřebovala, a pak není na platy pro učitele,“ upozorňuje Pavel Kohout, jenž byl v letech 2002 až 2003 poradcem ministra financí Bohuslava Sobotky a v letech 2004 až 2006 pracoval v týmu Vlastimila Tlustého.
Projekty na Ministerstvu práce byly jen pověstnou špičkou ledovce
„Ten fetišismus investic určitě není správně. Pak se budují infrastrukturní projekty v místech, kde nejsou vůbec žádné zapotřebí, kde jsou dálnice, nadjezdy, mosty a další naddimenzované, a je to zbytečné. Existuje proto obrovský prostor pro šetření a nějakých 20 nebo 30 miliard vůbec nehraje roli,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Pavel Kohout, který si dokáže bez problémů představit vyrovnaný státní rozpočet.
Předražené a zbytečné projekty, za něž jsou považovány některé z těch, které se realizovaly na Ministerstvu práce za prvního náměstka Vladimíra Šišky, nejsou z jeho pohledu ani špičkou ledovce. „To není ani špička samotná, ale to je špička té špičky. Vezměte si, že veřejných zakázek jsou každým rokem řádově tisíce, většinou jsou to zakázky menšího objemu, ale když se to nasčítá, tak z toho už začínají být seriózní peníze,“ uvádí člen Národní ekonomické rady vlády.
Věčnou zásadou veřejné správy je, že z cizího krev neteče
Při sledování veřejných zakázek, které vzbuzují pochybnosti, je však třeba si všímat nejen příjemců státních peněz, ale především těch, kteří o jejich toku do soukromých rukou rozhodují. „Až donedávna – a někdo si myslí, že to tak je do dneška – platilo, že z cizího krev neteče. To je myslím věčná zásada české veřejné správy,“ myslí si Pavel Kohout.
To, že jsou vládní strany málo ambiciózní při snižování schodku státního rozpočtu, si vysvětluje tím, že ve sněmovně není žádná pravicová strana. ODS a TOP 09, které si na ni hrají, si do klíčových funkcí dosazují lidi, kteří resortu nerozumí, a proto ani nevědí, kde a jak šetřit. „Resort by měl vést ten, kdo mu rozumí. Když máte kupříkladu banku, tak do jejího čela také nepostavíte toho, kdo má zkušenosti – dejme tomu – z mrazíren,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz ekonom Pavel Kohout, že o účasti ve vládě nerozhoduje odbornost, ale pozice v koaliční straně.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
