Na kopci vyrábějí elektřinu dvě větrné elektrárny, v jednom z obecních domů sídlí kotelna na biomasu a v jedné části stojí nízkonákladové domky se zatravněnými střechami. Značka na příjezdu do obce připomíná válku s úřady známou jako vyhláška o zákazu vstupu úředníků na území obce.
OBRAZEM Jak se bydlí v pod smrkem
Žádný alternativní, ale přirozený život
„Ne alternativním, ale přirozeným způsobem tady žijeme. Pospolu s lidma a nenasírat je zbytečně," říká současný starosta Pavel Novotný. Z jeho zahrady je vidět na hobití domek herce a vyznavače filosofie středoamerických indiánů Toltéků Jaroslava Duška. Je postavený metodou superadobe, tedy obtáčením válce z pytloviny, který je naplněn směsí slámy, písku a jílu, dokola, z čehož vznikne domek ve tvaru jurty. Jednotlivé vrstvy těchhle pytlovinových jitrnic jsou zpevněny ostnatým drátem. Teď už s nahozenou jílovou fasádou a zastřešený, takže celkem zajímavá turistická atrakce.
„Vlastně pokračuju v tom, co před dvanácti lety nastartoval Petr Pávek, a rád. Já se tady narodil, tak jsem vždy řešil věci uvnitř obce. On byl spíš vizionář. Když poprvé promluvil o větrných elektrárnách, což byla tehdy úplná novota, tak se řada lidí rozchechtala. Vysvětlovali jsme jim, že to nebude rušit, nebude zabíjet ptáky. Postupně je ale smích přešel a začali věřit, že to má smysl," říká starosta, jenž býval policistou.
Obec má dva větší dluhy. Splácí větrné elektrárny a kotelnu na biomasu. S ní vytápí čtyři obecní budovy a místní domov důchodců. Platí měsíčně sedmnáct a půl tisíce, jako splátku úvěru, ale pětadvacet tisíc přitom dostanou od domova důchodců za dodávky tepla. Mezi místními se vtipkuje, že by se měla přijet podívat Kateřina Jacques, aby věděla, o co jde.
Vláda by se měla učit od dobrých vesnických hospodářů
„Na zvláštním fondu máme naškudlíno na tři čtvrtletní splátky úvěrů. Neutrácíme zbytečně a myslíme na zadní vrátka, což by se měl stát učit od podobných malých obcí. Všichni zastupitelé rozvažují každou větší investici. Úvěr by neměl budoucí generace zadlužit na desítky let. Proto nechceme vodovod. To by bylo drahé a raději každému dáme nevratnou dotaci patnáct tisíc korun na studnu a ještě patnáct bezúročně půjčíme," vysvětluje u obecního úřadu s dost potlučenou omítkou. Při volbách do zastupitelstva kandidují lidé spojení ve volebních sdruženích, to starostovo se jmenuje Jindřichovický patriot.
Když prý slyší starosta Novotný slovo optimalizace, jde do kolen. Vždy to totiž znamená něco zrušit. „Rozpočtové určení daní znevýhodňuje malé obce a zvýhodněná města, přestože z nich sem na víkendy všichni přijedou, se často chovají macešsky. Teď nás dost trápí politika ministerstva práce a sociálních věcí. Pořád škrtá prostředky na veřejně prospěšné práce. Věc se má tak, že platy takto zaměstnaných lidí dotuje ze dvou třetin úřad práce, dřív mzdu platil celou, a z jedné obec. Navíc obcím snižuje počty takto zaměstnaných. Většinou dostávají minimální mzdu, ale chodí do práce a jejich děti jsou vychovávány v tomto duchu. To je naše filosofie. Dělají třeba v lese, štěpkují biomasu pro kotelnu, opravují cesty, sekají trávu a tak dále. Stát má na sociální dávky, ale pořád snižuje dotace na tyto práce, což je blbost. Dříve jsme měli třicet zaměstnanců, nyní kvůli škrtům jen čtrnáct," stěžuje si na politiku státu s tím, že za posledních deset let si přes padesát takto zaměstnaných lidí našlo samo práci.
Statek by měl být soběstačný
Kousek od radnice stojí dům, kde je kavárna. Právě zde se konají pravidelné schůzky s občany, které hlavně kvůli ženám, protože ty si servítky rozhodně neberou, bývají podle Novotného občas drsné. Hovoří se na nich o všem, co se týká obce. Schůzky třeba významně přispěly i k záchraně železničního spojení do nedalekého Nového Města pod Smrkem, které mělo být zrušeno. V budově je i knihovna, vedle hřiště pro děcka. Projdu křižovatkou kolem školy, kde kombinují waldorfskou pedagogiku s tou běžnou. U hlavní ulice nahlédnu do kůlny u chatrného domku, kde se koná nuzný piknik. Rodina sedí kolem limonády a povídá si. „Nežije se tady dvakrát dobře. Prostě nuzota. Bohatí přistěhovalci se mají líp. Práci navíc dostávají hlavně novousedlíci. Je to zakleté," sdělí anonymně žena z hloučku.
Dál po ulici je výhybka na farmu bývalého krajského lídra Strany zelených a náměstka ministra pro místní rozvoj Petra Pávka. Ten z politiky znechuceně odešel a vrátil se k zemědělství. Na pozemku o sedmdesáti hektarech pěstuje bio zeleninu, které ale odmítá dávat nálepku bio, protože to je normální salát nebo mrkev. V hospodářství by to chtěl dovést až k soběstačnosti. „Kdysi jsem četl myšlenku filosofa Rudolfa Steinera, že dobře fungující statek nepotřebuje nic zvenčí. Statek, který potřebuje něco dokoupit, je jako člověk, který bere léky. Nejsme soběstační, ale lehkými krůčky se k tomu dopracováváme," zmíní usměvavý a vousem zarostlý Pávek.
Hlavní je vesnická pospolitost
Na druhé straně vesnice, která byla založena ve dvanáctém století, stojí zmíněné nízkonákladové domy se zatravněnou střechou. Právě jejich postavením začala obec, odkud je k polským hranicím co by kamenem dohodil, lákat nové obyvatele. Dnes v ní proto žije 700 lidí a polovina z nich je výdělečně činná. „Určitá žárlivost mezi starousedlíky a novými přistěhovalci sice existuje, ale postupně mizí. Každý ví, jak je důležité omlazení vesnice," podotkne starosta. V roce 2005 začali se stavbou prvního domku v severském stylu. Rozpočet na něj složili z nabídek jednotlivých profesí, jako elektroinstalace, zemní práce a tak dále, aby bylo bydlení co nejlevnější. V první vlně výstavby byly baráky za dva miliony čtyři sta tisíc, v druhém už za dva a půl milionu korun. Domky jsou bez dalších nákladů, protože mají tepelné čerpadlo, vlastní zdroj vody a čističku. Každý kupec dostal pozemek od obce v podstatě jako dárek. Zaplatil symbolickou korunu za metr. Domy byly rychle rozebrány.
V jedné ze zahrad se prohánějí malé děti, maminky klábosí. Založily sdružení Centrum pro rodinu a od obce dostaly dům, aby si v něm vytvořily klubovnu. Nejdůležitější je podle starosty a dalších oslovených občanů pěstovat pospolitost. Kvůli tomu, že jsou Jindřichovice pod Smrkem, i adresou, kde má bydlení Jaroslav Dušek, se tady kultuře daří. Navíc zde nalezl útočiště režisér večerníčků Krysácí Cyril Podolský. Pořádají se různé slavnosti, divadla a rádi se sem vracejí i další celebrity jako třeba Pavel Nový. Jen úředníky pořád nemohou vystát. Ústavní soud sice vyhlášku proti nim zrušil, ale současně uznal, že byla vydána pod tlakem narůstající administrativy a že samospráva musí reagovat na potřeby občanů, tedy omezit šikanování byrokracií.
Více reportáží ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
