Zazmrdovanost a výjimečně chytrý Klaus: Právník otevřeně o justici a politice

Poté, co Ústavní soud žalobu na prezidenta Václava Klause smetl ze stolu, jste negativně komentoval přístup prezidentova advokáta. Můžete to blíže vysvětlit?

Můžu. Za smetení žaloby ze stolu bych považoval nález Ústavního soudu, že Václav Klaus se žádné velezrady nedopustil, že jednal vždy striktně v souladu s Ústavou České republiky a že v Senátu by si tu Ústavu už konečně jednou měli pořádně přečíst. Nic takového jsem bohužel nepozoroval. Pozoroval jsem pouze, že Ústavní soud zastavil řízení s tím, že bývalý prezident již nemá způsobilost být účastníkem tohoto typu řízení. Výsledek: Václav Klaus vůbec nedostal šanci se obhájit a očistit od té špíny, kterou mu nakydalo na hlavu 38 Senátem utajovaných senátorů, aby mu maximálně ztížili případné další politické působení; naopak, mohou dál tvrdit, že je velezrádce a porušoval Ústavu a jen kvůli té trapné formalitě, že jim Karel Janeček nedoporučil žalovat ho dřív, nemohl být odsouzen.

A o rozsahu prezidentských pravomocí jsme se od Ústavního soudu také nedozvěděli ani ťuk, takže se o něj můžeme dál vesele hádat. A tohle mám brát jako vítězství?! Tohle je obyčejná ušmudlaná plichta, v lepším případě. Fakticky je to vítězství těch 38 senátorů, protože kdyby došlo na věcné projednávání jejich žaloby, nikdy by nemohli být úspěšní ani v jediném bodě žaloby.

A Klausův advokát Marek Nespala to nejenže považuje za svůj velký úspěch, ale ještě se chlubí tím, že takové hezké, alibistické řešení Ústavnímu soudu sám napověděl. On přece měl protestovat proti tomu, aby to Ústavní soud zametl pod koberec, on měl trvat na tom, že Václav Klaus, jsa popliván, musí dostat možnost se hájit a očistit, měl trvat na věcném projednání, a v jeho rámci tu žalobu veřejně rozbít na prášek, bod po bodu, větu po větě, a dát si ty senátory i s Karlem Janečkem k snídani. Dalo se to.

Místo toho od samého začátku sám chtěl uhrát plichtu, jako kdyby on sám nevěřil v Klausovu nevinu a snažil se usmlouvat pouhou podmínku. Takhle se obhajují profláklí kriminálníci, ne prezidenti žalovaní z velezrady, proboha. Jestliže už někdo vytáhl tak absolutní kalibr, jako je žaloba pro velezradu, tak výsledkem musí být buď jasné "vinen", nebo jasné "nevinen", a ne trapné "možná - respektujte, prosím, presumpci neviny".

Ale mohl vůbec Ústavní soud řízení nezastavit?

Jistě. Ústavní soud to odůvodnil tím, že Václava Klause už stejně není možné zbavit funkce. Taktně zamlčel, že sankcí za velezradu není pouze ztráta funkce, ale také způsobilost znovu kandidovat na prezidenta republiky. Takže kdyby si Miloš Zeman zítra řekl, že na Hradě je nuda a na Vysočině mu bylo líp, tak pozítří může Václav Klaus ohlásit kandidaturu na prezidenta. Vnímáte tu rozporuplnost a vymodlenost odůvodnění Ústavního soudu?

Vzhledem k tomu, že došlo k zastavení řízení, je možné, že se senátoři o něco podobného pokusí, kdykoli se jim znelíbí kroky nové hlavy státu?

Jistě, může z toho být taková pěkná každoroční lidová taškařice, během které si otestujeme, zda je prezident už zralý na odsouzení pro velezradu nebo ještě ne ... Ideálně během okurkové sezóny, abyste z toho vy novináři také něco měli. Ne, vážně, nejistota samozřejmě dál trvá, Miloš Zeman sice nemá vyloženě nůž na krku, ale ten nůž má Parlament stále schovaný v příborníku, jen brousek nově přešel do správy Sněmovny - 8. březnem počínaje totiž podává případný návrh žaloby Sněmovna, Senát ji může jen schválit nebo neschválit, takže skupina navrhujících senátorů je, pokud se týče hrátek s velezradou, ze hry.

Mimochodem, pochopil bych, kdyby si Ústavní soud, právě s poukazem na tuto novou ústavní úpravu, která je pro žalovaného příznivější, vyžádal k žalobě i stanovisko Sněmovny, s tím, že pokud se Sněmovna s žalobou neztotožní, nebude žalobu považovat za platně podanou. Vůbec je škoda, že Sněmovna se k celé věci vůbec nijak nepostavila a dělala raději mrtvého brouka. Mohla se třeba od Senátu distancovat.

Václav Klaus mnohokrát neúspěšně navrhoval kandidáty do Ústavního soudu. Miloš Zeman není prezidentem ještě ani měsíc a zdá se, že jemu Senát problémy dělat nebude. Je to jen těmi jmény nebo jde o něco jiného?

Nechvalte dne před večerem, určitě se už na něj něco hledá, jako předloni na Zdeňka Koudelku.

Systém je nastaven tak, že fakticky potřebujete dohodu dvou institucí, prezidenta a Senátu. K tomu můžete coby Senát přistoupit dvojím způsobem: buď pouze kontrolujete osobní integritu a odbornou způsobilost, tj. schvalujete prezidentovy kandidáty takřka automaticky, pokud tedy prezident vyloženě neuletí a nenavrhne za soudce člověka, který nedodělal ani základní školu nebo byl usvědčen jako masový vrah. Takhle funguje třeba americký Senát ve vztahu k ministrům či jiným vyšším vládním úředníkům, nestane se, aby republikánský Senát nutil demokratickému prezidentovi republikánské ministry, byť by mohl, a naopak. No a druhou možností je politický kšeft, což je zvlášť roztomilé, pokud je Senát výrazně levicový a prezident výrazně pravicový.

Náš Senát bohužel udělal z výběru ústavních soudců politiku, média tomu napomohla, najednou začalo být důležité ne to, kdo je navržen, ale kým byl navržen a kde stojí a za koho kope. Senát chtěl dělat politické kšefty. A Václav Klaus měl dvě možnosti: buď na toto kšeftování přistoupit, nebo nepřistoupit. Nepřistoupil na ně.

Dále: Ústavní soud ze sebe nejdřív postupně udělal jakousi třetí, zákonorušící komoru, ve snaze nestát se bezvýznamným několikrát razantně zasáhl do politiky, minimálně dvakrát totálně překreslil, bez jakéhokoli mandátu, politickou mapu země. Opozice na tento vývoj posléze přistoupila, začala těžit z toho, co sama dřív kritizovala, a v posledních zhruba dvou letech tomu nasadila korunu.

Výsledek: Těžiště práce Ústavního soudu se zcela přesunulo od projednávání řadových ústavních stížností občanů k posuzování ústavnosti zákonů, které se opozici přes veškeré myslitelné obstrukce nepodařilo zastavit v Parlamentu (tím nechválím vládu, že protlačuje zákony takhle bezohledným a hloupým způsobem, ale právo na to prostě má). Když se chce, důvod, proč něco poslat k Ústavnímu soudu, se najde vždycky. Myslím si, že Ústavní soud sám by dnes už rád zatáhl za záchranou brzdu, že se octl ve vlastní pasti, ale je dnes vydán politikům na milost a nemilost: Ať chce či nechce, stává se sám politickým tělesem - může dnes jen trpně přihlížet, jak postupně přestává být vnímán jako nezávislá instituce a ztrácí tak i svou dřívější autoritu danou tím, že byl vnímán jako nepolitické těleso.

Toto pak logicky má vliv i na způsob výběru soudců. Nejen že před špičkovým specialistou nakonec dostane přednost někdo politicky spolehlivý, ale řada odborných kapacit pak má oprávněný pocit, že opravdu nemá zapotřebí nechat se mistrovat a poučovat o právu bývalou učitelkou kreslení. Ústavní soud pak logicky přitahuje živočichy spíše politického než právnického typu. Systém je tak nastaven.

Co ale s tím?

Sloučit všechny tři nejvyšší soudy do jediného a všem soudům v zemi dát pravomoc posoudit ústavnost zákona a neaplikovat jej, pokud dojdou k závěru, že odporuje ústavě; v případě, že k takovému závěru dojde nejvyšší soud, dát jeho rozhodnutí sílu precedentu závazného pro všechny nižší soudy, ale nedávat žádné instituci soudního typu pravomoc rušit zákon, tedy něco, co má příslušet výhradně zákonodárci. Ano, jsem v Evropě, ne v anglosaském právním systému, já vím, to je jen takový sen ...

Co soudíte o dosud zveřejněných jménech, která by prezident Zeman v ÚS rád viděl?

Jsou to odborníci, nikoli politici, to je dobře.

Jejich předlistopadová minulost mne nezajímá - pokud jsme v roce 1989 udělali tlustou čáru za minulostí, nemá smysl se k tomu donekonečna vracet podle toho, jak se to právě hodí do politického krámu.

Trochu se bojím, aby nebyli příliš úzce specializovaní - nerad bych, aby se z Ústavního soudu časem stal sbor patnácti různě orientovaných specialistů, kde každý jeden člen bude mít patent na pravdu právě a pouze ve svém oboru a ostatní ho budou slepě následovat. Představte si patnáct žen, kde první umí pouze perfektní bramboračku, druhá pouze perfektní česnečku, třetí pouze perfektní rizoto ...

Co se mi nelíbí je způsob jejich nominace: Myslím si, že ty úplně poslední bytosti v celé Galaxii, které by měly mít co mluvit do složení jakékoli demokratické instituce, jsou stávající členové této instituce. Nezbývá mi než doufat, že se to nestane pravidlem, že nominovaní kandidáti se nebudou Pavlovi Rychetskému za svou kandidaturu cítit zavázáni a že on sám svého mimořádného postavení, které tímto fakticky získal, nezneužije. Tento postup vnímám jako výjímečný, jednorázový, jako způsob, jak společnou autoritou prezidenta republiky a předsedy Ústavního soudu překonat politikaření Senátu, vrátit mu jeho čistě kontrolní roli při výběru soudců Ústavního soudu a zabránit mu hrát s nominovanými kandidáty jakékoli politické hry.

Jak obecně hodnotíte činnost Ústavního soudu za poslední roky, zejména s ohledem na dobu mandátu Václava Klause? Kauza s Lisabonskou smlouvou či zrušení voleb ... nedá se mluvit o soudcokracii?

Dá se mluvit o tendencích k soudcokracii, dá se mluvit o tom, že justice aspiruje na dřívější roli církve coby instituce mající patent na dobro a správnost, ale to je téma na disertaci. Je třeba ptát se po příčinách, trendech, hranicích mezi legislaturou a justicí ...

U Ústavního soudu je jeden člověk, kterého bych mohl nazvat arciapoštolem soudcokracie. To on u nás prosadil doktrínu materiálního jádra, neshodnu se s ním snad na ničem. Přesto - a nebo možná právě proto - je pravděpodobně jediným stávajícím soudcem Ústavního soudu, kterého bych bez váhání doporučil jmenovat na další období. Ne pouze proto, že to, co říká, mívá precizně vyargumentované, ale i proto, že chci mít Ústavní soud barevný, a Pavel Hőllander je velmi výrazným představitelem určitého způsobu uvažování. S tím, co říká, je třeba polemizovat, vyvracet to, a ne pouze odklízet z cesty.

Z řad kritiků Václava Klause čas od času zaznívají výčitky, že má Klaus vlažný vztah k právu, třeba s ohledem na ekonomickou transformaci či boj s korupcí. Jaká je podle vás skutečnost?

Takto bych to neřekl. Můj dojem z něho je, že si je vědom reálného významu a síly práva. Ví, že právo je jen fikce, lidský výtvor, nevěří v jeho absolutnost a všemocnost, nevěří, že pravidla utvářejí lidskou společnost, ale ví, že ve skutečnosti je to přesně naopak. Proto na právo spoléhá méně než jiní, a tam, kde právo selže, je méně frustrován než ostatní. Zatímco pro mne je právo stavebnicí, pro někoho jiného hrou či bojem a pro někoho ještě jiného božím přikázáním, pro něj je nástrojem a je si vědom omezenosti jeho použití.

Jak byste z vašeho pohledu popsal současnou atmosféru ve společnosti právě v souvislosti s tzv. bojem s korupcí? Kupř. ministr spravedlnosti Blažek mluvil v PSP o takové hysterii, že skoro vypadá, jako by každý komunální politik byl zloděj...

Korupce vždy byla, je a bude, pokud stát bude rozdělovat něco, čeho není dost pro všechny. Korupce je samovolný projev potlačeného trhu, je to jeho sebeobrana proti nefunkčním regulacím. To za prvé.

Za druhé, korupce je líbivé heslo. Stěžovat si na korupci je cool.

Za třetí, stěžovat si na korupci je snadné. Rozhodně mnohem snazší, než hledat příčiny vlastních neúspěchů u sebe.

Za čtvrté, za vůbec největší politický zločin Václava Havla považuji to, že kývl na poměrný volební systém. V tomto systému cílem není generovat většiny a stabilní vlády, ale vytvořit pokud možná nejreprezentativnější vzorek populace ... negeneruje elity, ale od všeho trochu. Ergo v politice musí být zhruba stejná míra korupce jako kdekoli jinde, rozdíl je jen v míře příležitosti. Pokud tedy někdo kritizuje korupci, ať začne laskavě od sebe.

A konečně za páté, za vůbec největší současný problém tohoto státu nepovažuji korupci, ale bezbřehý a všudypřítomný diletantismus jedněch a podhodnocenost druhých, lékařů například. D-fens by pravděpodobně řekl, že míra zazmrdovanosti státní správy se blíží kritickým hodnotám, kdy stát prostě přestává být funkční.

Jak hledíte na různé organizace, které tvrdí, že chtějí s korupcí bojovat? Především fond Karla Janečka.

Asi jako na reklamu na zaručeně nejvýhodnější půjčky. Věří tomu stejný typ lidí. Mně to určeno není, já jsem z hlediska marketingu naprosto nepoužitelný exot.

A neškodil si třeba u obyvatel Klaus tím, že se těmto organizacím často vysmíval?

Jak neškodil, on umřel?

Vážně. Nemyslím si, že by se Václav Klaus někomu vysmíval, alespoň on to tak nevnímá. Ten pocit zneuznání je jejich pocit. Prostě ho nijak nezaujali. A aby se přetvařoval a nadbíhal jim ... na to přece máme jinší experty.

Ještě vážněji, jsou v zásadě dva druhy politiků: ti, co odezírají svým voličům ze rtů a dělají, co jim na očích vidí, popř, se domnívají vidět. To jsou v podstatě jen zprostředkovatelé, bez nápadu, k ničemu, paraziti, kteří lidi jen houpou, úředníkům vše odkývou, v krizi by byli naprosto bezradní nebo schovaní pod kobercem. A pak jsou ti, kteří nabízejí svůj program, přesvědčují ostatní a občas to prostě schytají nebo přeženou, protože všem se prostě nezavděčí a ani nechtějí zavděčit. Logicky. Upřímně, být chytřejší než většina lidí kolem, což je celoživotní úděl Václava Klause, to není žádný med, když kvanta závistivců vyloženě prahnou po každé Vaší chybce ...

Pražská vrchní státní zástupkyně Bradáčová je často mediálně podávána jako celebrita, neohrožená bojovnice, atd. Co si o ní a její práci myslíte?

Image a popularitu arcidobrodějky už má. Chápu, že jí to dává určitou sílu a nezávislost, kterou by jako šedá nevýrazná myška nikdy neměla. Takže teď jsem zvědav na výsledky, třeba jak se vypořádá s těmi kauzami, které údajně zametl pod koberec arcizloduch Vlastimil Rampula. Neznám to nijak podrobně, ale tuším, že na většinu z nich se abolice nevztahovala. Pandury, Casa, Gripeny, Promopro, Opencard, MUS ... ať se předvede.

S jakými pocity sledujete debatu o vzniku onoho protikorupčního speciálu, kde budou údajně elitní státní zástupci řešit korupční kauzy? Vítáte to či to je spíše hon na čarodějnice?

Ani jedno, ani druhé. Obecně nevítám žádné specializované instituce: Čím specializovanější instituce, tím méně toho umí, tím míň má agendy, tím více se nudí a potřebuje vykázat činnost a posléze začne mít tendenci si tu agendu jaksi vytvářet. Na druhou stranu, v justici opravdu dost chybí lidé řekněme podnikatelsky gramotní. Takže bych to vnímal jako znouzectnost a doufám, že je to jen provizorium, dokud nebudeme mít všestranněji použitelné státní - a tudíž svou úzkou specializací i méně profesionálně deformované - státní zástupce.