Jak hluboká a jak dlouhá bude podle vás ještě ekonomická krize? Existují nějaké pozitivní signály, že se krize řeší správným způsobem? Nebo ji politici v USA a EU pouze prohlubují?
Která ekonomická krize? Na světě je jich hned několik. Největší z nich je komplex bankovních krizí, krizí veřejných financí a kritických nerovnováh obchodní bilance. Tento soubor krizí nyní zatěžuje větší část eurozóny. Evropští politici nerozumějí v drtivé většině podstatě problémů, což pochopitelně vylučuje jejich řešení v jakékoli dohledné době.
Naproti tomu Spojené státy americké již svoji finanční krizi dávno vyřešily. Američtí politici jsou přece jen vyšší liga než Merkelová, Hollande nebo třeba Fico. Ve Washingtonu je běžné, že Secretary of Finance (přibližný ekvivalent ministra financí, ale není to totéž) bývá zkušený veterán s bohatou finanční praxí z Wall Street.
V Evropě bývá role ministra financí svěřována kariérním úředníkům, kteří netuší, jak finanční trhy vůbec fungují. Pokud tuší, zpravidla chybně. Mylně věří, že trhy jsou nepřítelem, kterého je třeba pokořit a zničit. Nic není dále od pravdy. Finanční trhy chtějí být s vládami zadobře, ovšem nemohou investovat do dluhopisů zemí, které dělají hlouposti.
Je možné, že když bude krize opravdu hluboká, poroste poptávka po zemědělské půdě, která zaručuje základní obživu?
Umím si představit, že inflace peněžní zásoby zvedne ceny majetkových investic. Už se to koneckonců děje na akciových trzích. Ale že by se civilizace tak rychle rozklížila, není možné. Kdyby se celá světová ekonomika totálně rozpadla, pak by ani nebyla nafta do traktorů a umělá hnojiva. A kdo by vyráběl ty traktory a hnojiva?
Není řešením investice do zlata, stříbra, pozemků, bytů, strategických surovin, tedy věcí, které mají hodnotu samy o sobě?
Do surovin lze investovat jen velmi obtížně. Pro běžného člověka to není schůdná cesta. Zkuste uložit své rodinné úspory do termínových kontraktů na ropu – anebo to raději nezkoušejte, přijdete o peníze. Tyto trhy nejsou pro amatéry.
Zlato je hodně volatilní, nikdy nevíte, kdy je nadhodnocené a kdy je podhodnocené. Nemá žádné fundamentální ukazatele. Nálada trhu je vším. Kromě toho, zlato a stříbro jsou celkem nepatrné trhy, které snadno podléhají výkyvům podle přítoků a odtoků kapitálu. Jednou jsi dole a jednou nahoře.
Nemovitosti jsou jiná kapitola. Každá rodina by měla mít vlastní bydlení, pokud chce být dobře zabezpečená. Nepříjemnost je, že tuto triviální pravdu zná každý, takže nemovitosti jsou hodně drahé. Natolik drahé, že je v budoucích letech čeká spíše cenové vystřízlivění než zhodnocení. Ale na druhé straně, nejsme Španělsko ani Irsko, takže to nebude drtivý pokles. Je rozhodně lepší bydlet ve vlastním dříve než v provizorní garsonce žít léta a riskovat rozpad rodiny kvůli špatnému bydlení.
Nejnadějnější majetkovou investicí jsou akcie. Akcie, kterých se tolik lidí bojí a tolik jim nedůvěřuje. Ale právě proto nejsou dnes nadhodnocené.
A co byste říkal návratu zlatého standardu?
Zlatý standard je krásný romantický sen. Aby mohl fungovat, všechny důležité vlády a centrální banky by se musely naráz domluvit, protože zlatý standard nelze zavést jinak než mezinárodně. V 19. století to bylo možné, dnes nikoli. Unilaterální zavedení zlaté měny je vyloučené – zkuste si představit, jak divoce by kolísala česká koruna, kdyby teoreticky byla plně kryta zlatem.
A mimochodem, zlatý standard skoro nikdo nezažil. Jen proto je dnes tak populární. Ve 20. a 30. let snahy o jeho udržení za každou cenu měly tak otřesné důsledky pro reálnou ekonomiku, že výrazně posílila komunistická a radikálně levicová hnutí v mnoha zemích. Německá NSDAP se dostala k moci v důsledku Brüningovy hospodářské krize, která propukla kvůli udržení zlaté parity říšské marky v letech 1931-1932.
Pokud ne zlatý standard, tak jak se bránit, aby vlády, respektive centrální banky, včetně soukromého FEDu, nevyvlastňovaly pomocí tištění peněz či znárodnění vkladů v bankách? Není občan rukojmím papírové a virtuální měny, které nejsou ničím kryté? Tištěná měna je založena na důvěře, lze vůbec věřit vládám a centrálním bankám?
Občan nemusí nutně důvěřovat měně, může si za ni koupit nemovitosti, zlato, akcie, umělecká díla, podle svých preferencí.
Centrálním bankám lze ale věřit v jedné věci. Zhruba každých deset let se objem peněz zhruba zdvojnásobí, hovoříme-li o dolaru a jiných relativně solidních měnách. Tento obdivuhodně stálý růst peněžní zásoby má za následek růst cen majetkových aktiv. Akciový index Dow Jones míří k hodnotě 15 000 bodů. Někomu to připadá vysoko, ale když si uvědomíme, že dnes je v americké ekonomice asi čtyřikrát více dolarů než v roce 1993, není to vysoká hodnota. Za dalších dvacet let Dow Jones může kolísat někde kolem 60 000 bodů. Neberte to prosím jako slib a nevyčítejte mi, pokud v roce 2033 bude mít třeba jen 40 000 bodů – akciové trhy jsou mnohem volatilnější než vývoj měnové inflace.
Federální rezervní systém, mimochodem, není soukromý. Jednotlivé federální rezervní banky mají sice vydané akcie, které jsou ve vlastnictví komerčních bank v daném distriktu, ale tyto akcie jsou bez hlasovacího práva. Právo na dividendu ve smyslu podílu na zisku rovněž nemají. Řídící orgány celého systému, tedy Rada guvernérů a Federální výbor pro otevřený trh, jsou pak jednoznačně federální agentury bez jakéhokoli ovlivnění soukromým sektorem.
Nebylo by pro Českou republiku výhodnější vystoupit z EU a zachovat si volnější status členství v Evropském hospodářském prostoru, respektive EFTA, jako mají Lichtenštejnsko, Švýcarsko či Norsko?
To je jiný romantický sen. Brusel by nám to nikdy nedovolil. Kdybychom chtěli vystoupit, hrozily by nám faktické sankce v podobě znovuzavedení celních a jiných bariér. Vystoupení není realistická možnost. Jde o to, abychom si uchovali zbytky nezávislosti, protože vývoj evropských krizí během posledních let ukazuje, že Evropská komise neví, co dělá. Při vší kritice české vlády, dostali bychom se z bláta do louže. Bude lepší být co nejdále od epicentra finančního zemětřesení.
Jaký by ale měla smysl vámi podporovaná přímá demokracie, pokud by ČR nadále byla členem EU, kdy drtivá většina legislativy jsou jen implementované směrnice Bruselu? Není podmínkou pro demokracii suverenita?
Dokud máme vlastní daňový systém, máme podstatný díl ekonomické suverenity. Suverenita neznamená, že bychom si mohli vždy dělat, co chceme – ale že můžeme hospodařit s vlastními daněmi a vlastními výdaji.
Pokud jde o tisíce nesmyslných směrnic – záleží, jak se ta záplava hloupostí implementuje. Kupříkladu Francie si z nich mnohdy nedělá těžkou hlavou, zatímco čeští zákonodárci bývají zhusta bruselštější než sám Brusel.
Takže ano, přímé volby by měly podstatný, rozhodující význam. Cokoli, co zvýší odpovědnost politiků, má význam.
S termínem „přímá demokracie“ mám trochu problém. Často se tím myslí demokracie na bázi referend švýcarského typu. Jsem spíše stoupencem amerického politického systému s důsledně oddělenou rolí vlády a zákonodárných sborů. Referenda by měla být používána spíše výjimečně: třeba o zavedení eura. Na druhé straně, Švýcarsko nabízí dobrý příklad, jak správně spravovat veřejné finance. V tomto směru by nám mělo být vzorem.
Neznamenala by fiskální, daňová a měnová evropská unie konec politiky?
V první řadě se to nikdy nestane, protože jakýkoli pokus o takovou šílenou míru sjednocení by vyvolal rozpad EU bez ohledu na možné následky. Podívejme, jaké jsou kontroverze ohledně relativně malého rozpočtu Evropské komise. Kdyby společný evropský rozpočet měl být větší – dejme tomu, desetkrát, aby měl nějakou váhu – spory by pak nebyly desetkrát silnější, ale mnohem více. Daleko více by se občané začali starat, na koho vlastně doplácejí. A to by nakonec nutně vedlo k rozpadu celého toho cirkusu.
Nejsem totálně proti EU. Pokud by zůstala organizací států s volným pohybem zboží, osob, pracovních sil, služeb a kapitálu, byl bych jednoznačně pro. V takovéto unii by se žilo a podnikalo dobře. Jenomže to by bylo příliš jednoduché: Takováto Evropská unie by neměla důvod živit tisíce eurounijních politiků, asistentů, lobbistů a dalších zbytečných osob.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
