Známý farář Czendlik nečekaně ostře: Zaútočili na nás ve Svatém týdnu. A my raději ustupujeme a sundáváme kvůli nim kříže. Nemáme se z té Evropy rovnou vystěhovat?

Anketa

Existuje Bůh?

45%

55%

hlasovalo: 16933 lidí

Pane doktore...

Tak to vás musím okamžitě zastavit, protože já nejsem žádný doktor, nemám žádné honosné tituly. Víte, spíš než o tituly bychom měli usilovat o to být dobrým, férovým, laskavým a velkorysým člověkem. K tomu ale směřuje i ta velikonoční doba...

Na to se právě chci otázat. Proč si myslíte, že je dobré slavit Velikonoce v době konzumu, v době, kdy Evropu potkaly další teroristické útoky?

Osobně si myslím, že je krásné, když Velikonoce slavíme, neboť to je tradice. My si možná slova tradice zrovna moc nevážíme, ale tradice má přitom pro nás možná ještě větší hodnotu než demokracie nebo cokoliv jiného. Takže „slavit Velikonoce“ je pro nás tradice, je to něco, k čemu se hlásili už naši rodiče a praprarodiče... Prostě Velikonocemi se hlásíme nejen ke křesťanské tradici, ale i k základní kulturní tradici. Vždyť literatura, architektura i umění jsou touto tradicí silně ovlivněné. A pro křesťana jsou pak Velikonoce určitým duchovním vrcholem, protože v nich jde o vítězství života nad smrtí, vítězství lásky nad nenávistí, vítězství světla nad tmou, vítězství naděje nad beznadějí... i tohle všechno v sobě skrývají Velikonoce.

Já osobně jsem pak moc rád, že ten letošní Velký pátek bude volným dnem, protože Velký pátek neodlučně patří k dalším dvěma dnům – tedy k Bílé sobotě a k neděli – zmrtvýchvstání. Teď ten Velký pátek budeme prožívat obzvláště silně, protože se právě doslova odehrál včera v Bruselu (rozhovor s farářem Czendlikem byl veden tento čtvrtek – pozn. red.). Když dojde k takovému teroristickému útoku, k němuž došlo, tak to jsou pak doslova „velké pátky lidstva“, v nichž došlo k vítězství nenávisti, falešného obviňování a zrady. Ale to je přesně ono ukřižování Boha... totiž tím, jak projevujeme k sobě vzájemnou nenávist, tak tím Boha ukřižováváme.

To není tak, že nám to Bůh dopřává, on s tím nemá nic společného. To je jako když spálíte celý trávník, a pak začnete nadávat na Pána Boha, co to dopustil, i když jsme si to způsobili sami, neboť jsme si třeba nepřečetli návod. A jak stojí v Bibli: cokoliv jsme udělali tomu nejmenšímu, tak jako bychom udělali samotnému Bohu. To znamená, že co jsme spáchali, tak jsme učinili samotnému člověku, kterému jsme ublížili. Takže to, co se stalo v Bruselu, je podle mne také atentátem na Boha. Možná proto je dobře, že nyní slavíme velikonoční svátky, neboť ty jsou o určité naději, o tom, že přece jenom zvítězí pozitivní hodnoty. A měli bychom si toho vážit a nevyklízet pole. Když nějaké letecké společnosti zakazují letuškám nosit křížky, když se už i v Itálii setkáváme s tím, že ze zdí sundávají kříže, že ze zdí škol sundávají kříže, tak se pak nemůžeme divit, že nastává v naší společnosti chaos a vypadá to pak, jako bychom se my sami chtěli z Evropy vystěhovat...

A nemohli třeba s tím naším Velkým pátkem tak trochu teroristé počítat? Nemáte z toho všeho pocit, že to nebyla tak úplně náhoda, že si zvolili právě tento týden pro svůj tak odporný čin?

Do hlav strůjcům atentátu nikdy nevidíme, jejich myšlení nikdy nepoznáme, ale možná, že to tak je, protože se to vše odehrává v tzv. Svatém týdnu, což je pro křesťany takový posvátný týden. Takže tam souvislost pochopitelně být může, jakoby udeřili proti něčemu, co je pro nás posvátné.

Proč proti sobě stojí islám a křesťanství? Neměla by jít naopak náboženství po stejné linii, neměla by mít stejný zájem?

Já si ale nemyslím, že zejména umírněný islám a obecně islám jako náboženství by byl nějak zvláště nenávistný. Ovšem každé náboženství může být zneužíváno; a když se podíváme do historie, tak i křesťanství přece bylo zneužíváno pro různé ideologie. Pochopitelně, že křesťané i muslimové dokáží spolu vycházet, ovšem nesmíme zapomínat na to, že i mezi křesťany jsou extremisté stejně tak jako v muslimském světě. Možná ale, že islámské prostředí nahrává radikalismu více, je tam pro něj přijatelnější prostředí...

I Ježíš však říkal, že neodsuzuje hříšníka, ale že odsuzuje hřích. Já neodsuzuji islám jako takový, jako spíše náboženské formy projevu, tedy radikalismus, fundamentalismus, fanatismus – to ovšem nemá s náboženstvím vůbec nic společného! Přirovnal bych to k letadlu, které nám může dobře sloužit, když je stále ve vzduchu a lidem pomáhá se rychleji přemisťovat – ovšem také to může být zbraň jako v případě New Yorku 11. září 2001, kdy byla tato věc použita proti člověku, tedy proti nám samým. Podobně i náboženství se může zneužít.

Opravdu není v náboženství muslimů, tedy v samotném islámu ta podstata, ten důvod, proč se tak radikalizují, proč jsou nenávistní? Nemůže – lapidárně řečeno – za všechno ta jejich „hloupá“ víra?

To nemůžeme takto říci. Není to ten důvod. Já vám k tomu něco řeknu – byl jsem v mnoha islámských zemích, byl jsem třeba v Malajsii, na Mauriciu. Třeba v Malajsii jsem viděl, jak vedle sebe žijí křesťané, muslimové a buddhisté. Většina z nich žije v takových dlouhých mnohogeneračních domech a přitom každá z těch rodin tam má svou kapličku. Přitom dokáží pospolu žít a vycházet dobře, i když jsou pod jednou střechou. Je ale překvapivé, že i v Malajsii je hrozba teroristických útoků poměrně velká. Extrémní fanatismus je ale téměř vždy reakcí na extrémní liberalismus. Je to i záležitost mentality, povahy – ti lidé tam jsou totiž úplně jiní stejně tak jako lidé z Blízkého východu a ze severní Afriky, kde možná mají nějaký sklon k fanatismu už v povaze. Třeba je to způsobeno tím, že nemají co ztratit. Já vždycky říkám, že bychom neměli jít do boje s člověkem, který nemá co ztratit. My naopak máme co ztratit – máme svoje jistoty, máme svoje rodiny, děti, svá zaměstnání a tak dále... Takže žijeme v úplně jiném světě a dokonce si myslím, že ti migranti, kteří sem cestují z různých zemí, tak cestují kvůli tomu, že tam nemají takové bohatství jako my; prostě nemají co ztratit.

Možná, že to vezmu příliš zeširoka, ale podívejte se, jaké mělo problémy Řecko a Španělsko, když měly ekonomickou krizi, možná že je to způsobeno tím, že sever byl vždycky bohatý a jih chudý. Proč je ale sever bohatý? Souvisí to do jisté míry s klimatickými podmínkami. Zatímco my tady máme jedno vegetační období, což je léto, a pak přijde zima a musíme dělat úspory a musíme hospodařit tak, abychom zimu přežili, tak oni něco podobného vytvářet nemusejí. Prostě žijí ze dne na den; a jak už jsem uvedl, nic neriskují, nemají totiž mnohdy co ztratit. Proto je pro ně někdy velkým problémem přizpůsobit se našemu způsobu života.

Chybou na naší straně někdy zase je, že jim vnucujeme náš pohled na svět, náš model demokracie, řízení státu a tak dále. Napřed to tam rozvrátíme podobně jako v Libyi, a pak odtamtud utečeme a necháme to tam napospas. No a pak tam přijde Islámský stát. Kdyby tam ale byl Kaddáfí, tak by tam byl možná klid. Takže my něco rozvrátíme, ale nenajdeme řešení, jak těm lidem tam konkrétně pomoci, takže je necháme v problémech. Proč se neangažujeme v zemích jako je Burkina Faso, anebo v dalších středoafrických zemích, kde se stále bojuje a lidí tam umírají hlady, děti a ženy tam jsou znásilňované? No, není tam třeba žádné nerostné bohatství. Nechci nikoho odsuzovat, ale v tom všem možná hrají roli velké peníze, prostě je to velká politika. Takže my sami vlastně sklízíme to, co jsme si zaseli. Nemůžeme si tak na nikoho jiného stěžovat, nežli na sebe.

Všeobecně se tvrdí, že za imigrantskou vlnu mohou Spojené státy americké...

Já osobně mám Spojené státy rád, ale nemusím jejich politiku. Ovšem zaregistroval jsem, jak prezident Obama zkritizoval jak Británii, tak i Francii za útok v Lybii. Řekl k tomu jasně, že bylo chybou, že se do toho zapojilo NATO. Takže ne za všechno může politika USA.

Myslíte si, že je ohrožená budoucnost tohoto světa? Leckdy se objevují takové teorie, že zvlášť v posledních stoletích nejde v oblasti politiky o žádné omyly lidí. Naopak, politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou...

Já nejsem zastánce nějakých spikleneckých teorií, je mi to docela cizí. Třeba v Polsku v souvislosti s pádem letadla u Smolenska, v němž zahynul Lech Kaczyński, se pořád přiživují nějaké spiklenecké teorie, k tomu všemu jsem ale já osobně odtažitý. Možná ale, že nějaký nový pád Říše římské nastat může, tomu bych se ani vůbec nedivil. Protože jsem kněz, tak mi dost často vyčítají hříchy církví, jako jsou křížové výpravy, hříchy pedofilů a tak dále, ovšem já na takové řeči vždycky odpovídám, že celé naše dějiny lidstva bývaly plné násilí. To, že my teď padesát let žijeme v našem prostoru v klidu a míru, no tak to je něco mimořádného, ale když se rozhlédneme po světě, kde se všude bojuje, tak pak je všechno najednou v jiném světle. Jenže i v Evropě si kdysi někdo udělal „prostor“, a to docela násilným způsobem. I dějiny Polska, Česka, Německa, Francie byly násilnými dějinami a je to přitom součást našich lidských dějin. Násilí z našeho světa prostě jen tak neodbouráme, a proto se nám to stále vrací jako bumerang.

Myslíte si, že bychom měli imigranty přijímat, přestože známe varování některých odborníků, že může nastat konec Evropy v té podobě, jakou ji dosud známe? Navíc si tady musíme uvědomit, že EU není momentálně vůbec schopná vyřešit problém s imigranty...

Já se ale této situace bojím stejně tak jako většina lidí v Evropě, protože, jak jsem již uvedl, my patříme do té kategorie lidí, kteří mají o co přijít, máme co ztratit. Na druhou stranu bychom ale měli těm lidem umět pomoci. K tomu vždycky říkám toto: ne každý uprchlík je muslim a ne každý muslim je terorista. Nemůžeme to zjednodušovat, i když je tento problém s imigranty veliký. Já osobně jsem šťastný za to, že tuto věc nemusím řešit a že to je na politicích, kterým ale vůbec nezávidím.

Nemůžeme ovšem pomáhat do nekonečna, máme spousty lidí, kteří nám žijí nablízku a také od nás potřebují pomoci. Takový nekontrolovatelný příliv uprchlíků není dobrou věcí, a to ani pro nás, ani pro ně samotné, protože jejich start do života v našich podmínkách nebude jen tak. Chci však zdůraznit, že teroristé, kteří spáchali poslední atentáty – ať již minulý rok v Paříži, nebo nyní v Belgii – tak to jsou lidé, kteří se narodili tady u nás, což je samo o sobě nějaké znamení něčeho špatného. Asi děláme něco špatně my, nedokážu si to jinak vysvětlit. Vezměte si dva extrémy – holky, co trpí bulimií, se na druhou stranu přejídají, což je něco nenormálního. A tohle je podobné.

Teroristé byli přece vychováni v naší kultuře, ve svobodných zemích, ale možná, že se těm lidem málo věnujeme. Nevím, v čem ten problém je. Na druhou stranu se nesmíme podbízet těm, kteří k nám přijdou. V tom se mi líbila třeba australská premiérka Gillardová, která kdysi řekla, že kdo k nim přijde, tak se musí podřídit. Prostě muslimům, kteří chtějí žít podle islámského práva šaría v Austrálii, bylo jasně řečeno, aby odešli. Nikdo z nás si přece jen tak nevezme k sobě do podnájmu cizího člověka, také jej bude podle svého lustrovat, než mu dá klíč od svého bytu. Takže já si myslím, že by to takto mělo být.

Myslíte si, že mají muslimové nějaký plán na to, jak obsadit Evropu?

Možná, že to může být v hlavě nějakých jejich lídrů, ale možná, že to je jen v našich hlavách, protože se toho bojíme. Ovšem bude záležet jen a jen na nás, zda to připustíme, zda to tak chceme mít.

Myslíte si, že EU v tomto hodně couvá? Že prostě neukazuje otevřenou náruč pro Evropany, jako spíše ukazuje mnohem otevřenější náruč pro imigranty?

Osobně jsem hodně rád, že tady existuje evropské společenství, jako je Evropská unie, že máme Schengen. EU má pro nás všechny obrovské výhody v oblasti hospodářství, kultury, cestování, v oblasti vzdělávání. Vždyť se podívejte, kolik našich občanů žije a pracuje v jiných zemích, což je obrovský přínos, ovšem mám dlouhodobý pocit, že evropští politici jsou impotentní a neumějí být lídry, kteří by problém s migranty utáhli, nejsou to lídři v tom pravém slova smyslu. Asi jsme až příliš demokratičtí a nakonec nás může ona demokracie zničit. Tam, kde by bylo potřeba vymezovat nějaké hranice a chránit naše svobody, tak tam to EU nedělá, ale vstupuje nám naopak do našeho soukromého života, do našich prostorů, reguluje náš život, dělá z nás otroky.

Prostě z nás dělají nesvobodné jedince tím, že nám regulují náš každodenní život. Třeba tak, že nám budou zakazovat topit v kotlích dřevem, anebo že omezují kouření až na maximum. Co ale dělá náš Parlament? Tak ten jen stále dokola vymýšlí nové zákony a předpisy, často jen kvůli tomu, že to chce EU. My jsme tady sekýrováni, na nás jsou vytahována přísná měřítka, od kterých se nemůžeme odchýlit, neboť jinak přijde okamžitě trest, ale s uprchlíky a s tím problémem kolem nich – jak vidno – nikdo nic nedělá, nikdo nic nereguluje.

Když o Velikonocích lidé půjdou do kostela, co tam najdou? A proč má být pro ně návštěva kostela něčím víc, než kdyby šli do obchodu?

Já ale neodsuzuji ani to nakupování, neboť se tomu říká Boží hod velikonoční, stejně jako Boží hod vánoční. Vždycky v dějinách lidé šetřili na svátky, aby si trošku užili, i když je samozřejmé, že se kdysi žilo jinak než dnes. Špatně by ale bylo, kdybychom konzumně žili celý rok, ale proč si trochu nedopřát na Velikonoce nebo na Vánoce? Já jsem vždycky říkal, že když se narodí dítě, tak máme mít oslavu. Když jsem slavil padesátiny, tak jsem také udělal veliký mejdan... a proč takový mejdan neudělat podobně i Ježíškovi? Proč neoslavit Vánoce a pak Velikonoce, když to je jeho zmrtvýchvstání?

Já osobně pak v kostele o Velikonocích používám velmi často stejná přání jak pro věřící, tak i pro ty, kteří jsou vzdáleni od křesťanství a od církve. Víte, Velikonoce jsou svátky zmrtvýchvstání, takže proto v těchto dnech nebudu mluvit o uprchlících, neboť to je problém, který nás dělí, což mne moc mrzí, neboť o tom neumíme mluvit bez emocí. A já nechci tyto problémy v tyto dny otevírat, neboť podle mne lidé nejsou zvědaví na to, aby přišli do kostela poslouchat stejnou píseň, kterou znají již z médií. Lidé potřebují slyšet něco jiného! Především by se v kostele měli cítit dobře, měli by se tam potkat s pohlazením na srdci a po duši, aby mohli zapomenout na problémy, které nás obklopují. Proto k lidem o Velikonocích promlouvám hlavně o tom, jak je důležité, abychom opět našli to, co v nás usnulo, zemřelo, anebo se dostalo pod povrch. Myslím tím naše přátelské a kamarádské vztahy. A já přeji, aby z nás, z mrtvých, vstalo to, co už v nás možná umřelo, aby v nás ožily hodnoty, krásné vztahy. To je totiž pro plnohodnotný život hodně důležité. Velikonoce jsou totiž o tom přechodu ze smrti do života, aby se to krásné dostalo z podzemí nahoru, na povrch.