Kromě klasických otevřených operací, laparoskopických operací nebo méně invazivních endovaskulárních zákroků (implantace stentgraftů přístupem přes cévní řečiště) poskytuje Homolka také operace s pomocí robota. „V robotické cévní chirurgii má naše pracoviště již několik let unikátní nejen národní, ale i světové postavení při řešení problematiky břišní aorty. V řešení kombinovaného postižení hrudní a břišní - tedy torakoabdominální aorty je naše oddělení na předním místě v rámci celé České republiky a výsledky v této oblasti jsou v posledních letech plně srovnatelné s předními pracovišti v Evropě i v USA,“ říká doc. MUDr. Petr Štádler, Ph.D., primář Oddělení cévní chirurgie Nemocnice Na Homolce.
Výdutě na hrudní nebo břišní aortě vznikají kvůli geneticky dané snížené stažlivosti, neboli kontraktilitě hladkých cévních svalů, nebo kvůli produkci zánětlivých a dalších látek, jež způsobují oslabení cévní stěny. Hlavním rizikem je krvácení z prasklé výdutě, které ohrožuje pacienta na životě. Diagnostikovat výduť se daří s pomocí ultrazvuku, je možné využít i počítačovou tomografii nebo magnetickou rezonanci. Často jsou výdutě diagnostikovány náhodně při vyšetřeních kvůli jiným zdravotním problémům. Výduť hrudní aorty se obvykle vyskytuje u populace nad 60 let, u kuřáků, hypertoniků, u lidí s vysokými hladinami krevních tuků a s genetickými předpoklady. U mladších nemocných se uplatňují geneticky podmíněné poruchy pojivové tkáně. Výskyt výdutě hrudní aorty je u obou pohlaví přibližně stejný, vyskytuje se asi v 6 až 10 případech na 100 tisíc osob za rok.
Psali jsme:
V případě výdutě torakoabdominální (současné postižení hrudní a břišní) aorty se uvádí 10,4 případů na 100 tisíc obyvatel ročně. Střední věk pacientů se pohybuje mezi 59 až 69 roky. Častěji se tato výduť objevuje u mužů, a to dvoj až čtyřnásobně více než u žen. Studie ukazují, že riziko prasknutí torakoabdominální výdutě významně stoupá při velikosti nad 5 cm a dále se zvyšuje v závislosti na velikosti výdutě. Je-li větší než 8 cm, má výduť 80% riziko prasknutí do jednoho roku od doby, kdy byla diagnostikována.Výduť břišní aorty se vyskytuje tři až sedmkrát častěji ve srovnání s výdutí torakoabdominální. Trpí jí pět procent mužů nad 60 let, prudký nárůst počtu pacientů je po 55 roce. U žen se výduť břišní aorty objevuje se nejvíce až po 70. narozeninách. „Každému pacientovi nabízíme na základě anatomického nálezu, přidružených chorob a předoperačního vyšetření nejvhodnější typ zákroku. Každý typ operace má samozřejmě svoje výhody a nevýhody,“ uvádí docent Štádler. Indikace k operaci je dána jednak velikostí výdutě a jednak stupněm operačního rizika. Průměr aorty nad 55 mm v břišním úseku a nad 60 mm v hrudním úseku je určen k preventivnímu chirurgickému zákroku. V případech vrozených poruch pojivové tkáně (Marfanův, Ehlers-Danlosův syndrom atd.) se indikační kritéria zpřísňují zhruba o 10 mm pro obě části aorty.
Jak dodává docent Štádler, v posledních letech se daří díky větší dostupnosti různých vyšetření lépe zachytit pacienty s výdutěmi aorty, a to je i hlavní důvod nárůstu těchto operací. Na zvyšujícím se počtu ošetřených nemocných má podíl i lepší osvěta a více možností dopravit pacienta do zdravotnického zařízení, které se danou problematikou zabývá. Jedná se totiž o onemocnění vyžadující léčbu na specializovaném
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Redakce
