I když tento pojem hyperaktivita jako zjednodušené pojmenování velmi aktivních dětí už trochu ztratil na důležitosti, stále jde o diagnózu, kterou musí určit v prvé řadě odborníci - tedy psychiatr, neurolog a psycholog.
Dobře vychované živé dítě, kterému rodič věnuje dostatečnou pozornost, není rozhodně hyperaktivní, i když je velmi činorodé, neposedné a zvědavé. Skutečně hyperaktivní děti totiž potřebují odbornou pomoc, která jim i jejich rodičům pomůže hyperaktivitu zvládnout.Tato diagnóza, nazvaná i anglickou zkratkou ADHD /Attention Deficit Hyperactivity Disorder/ je poruchou pozornosti, spojenou s hyperaktivitou. V současnosti touto diagnózou trpí každé 50. dítě, přičemž se projevuje častěji u chlapců než děvčat. Hyperaktivita neboli onemocnění ADHD patří do oboru dětské psychiatrie. Diagnózu stanoví psychiatr ve spolupráci s neurologem, psychologem a učitelem. Základem je pohovor s lékařem dítěte a s jeho rodiči a zhodnocení jeho celkového duševního stavu, což pomůže posoudit závažnost onemocnění. Projevy hyperaktivity mohou zmírnit léky, ale neměly by být jediným léčebným postupem. Vhodným podpůrným prostředkem jsou doplňky stravy v podobě bylinných extraktů nebo vitamíny. Kromě užívání léků existují i jiné metody, např. různé relaxační programy, masáže, dětská jóga.
Děti s hyperaktivním syndromem nejsou hloupé ani nevychované. Právě naopak, jsou bystré, inteligentní a s velkou fantazií. Mají jen problémy, které je třeba respektovat doma i ve škole.
I když se problém dá poznat už v prvním roce dítěte, těžkosti se často objevují až po nástupu dítěte do školy, prohlubují se v období mezi 3 - 5. třídou, kdy začínají stoupat nároky na děti a pokračují s nastupující pubertou. Dítě s diagnózou ADHD to skutečně ve škole nemá jednoduché. Nedokáže se soustředit, nezapadá do kolektivu, těžko se přizpůsobuje režimu ve třídě. Hodně záleží na přístupu učitele, jeho možnostech a ochoty uplatnit v tomto případě individuální přístup. Rodiče často řeší problémy svého dítěte přeložením na jinou školu.
Děti s ADHD může okolí skutečně považovat za neposlušné, zlé a často je trestá. Někteří rodiče tomuto dítěti nepřiměřeně zpřísňují režim, protože mají pocit, že po dobrém se to jednoduše nedá. Někdy trpí pocitem bezmocnosti nebo dokonce viny za zanedbanou výchovu. Rodiče hyperaktivních dětí jsou často unavení z věčného okřikování a hlídání svých potomků. Proto je dobré naučit se s nimi pracovat. Rodiče by měli vypozorovat rytmus dítěte, a tomu přizpůsobit i jeho pracovní režim. Navrhnutý program je třeba potom dodržet.
Je nutné si uvědomit, že ADHD není onemocnění. Je to mozková dysfunkce, tedy způsob fungování mozku. Mozek je z různých příčin nastavený na nadměrnou aktivitu, chybí mu nebo jsou oslabené tlumivé procesy, které za normálních okolností brzdí zvýšenou motorickou činnost. Už dříve se uvažovalo o genetických příčinách této poruchy, protože hyperaktivní děti mají rodiče se stejným problémem a současný britský výzkum v tomto směru přináší i první přímé důkazy. Nejčastěji se ale v odborných kruzích jako důvod dětské hyperaktivity uvádí laxní přístup rodičů, biochemické pochody v nervové soustavě a nesprávné příliš sladké stravování.
Ano, je to skutečně tak, i nesprávné stravovací návyky mohou být jedním z důvodů dětské hyperaktivity. Významnou úlohu při zlepšení ADHD, proto hraje správná životospráva. Výzkumy ukázaly, že pro děti s ADHD je velmi důležitý pitný režim, výrazné omezení sacharidů a vyvážená strava. Nevhodnou sloučeninou pro děti s ADHD je kyselina benzoová a nápoje, kde jsou tyto látky použité jako konzervační. Stejně nevhodné jsou salicyláty, chemicky identické s aspirinem. Salicyláty obsahuje drtivá většina slazených nápojů, které děti, bohužel, tak milují.
Hyperaktivním dětem by se tedy měl upravit i jídelníček. Vhodná je lehká a zdravá strava. Kamenem úrazu jsou vzpomínané slazené nápoje, sycené i nesycené, které rodiče často používají jako odměnu za to, když je jejich hyperaktivní dítě poslechne. Bohužel si však neuvědomují, že v 1dcl slazeného nápoje se skrývají 2-3 kostky cukru. Slazené nápoje neobsahují téměř žádné živiny ani vitamíny. Mají hodně kalorií, které dávají falešný pocit sytosti. Colové nápoje obsahují kromě kofeinu i látky, které narušují ukládání vápníku v kostech. Stále více výzkumů se zabývá vlivem cukru na hyperaktivitu a dokonce na agresivitu dětí. V praxi se často psychiatři i psychoterapeuti setkávají s tímto jevem. V terapii hyperaktivních dětí pracují při psychoterapeutických metodách i na úpravě stravovacích návyků. Děti se v rodině učí co a kdy jíst a pít. Nemůžeme přece čekat od dítěte, které vypilo před obědem kalorickou bombu v podobě slazeného nápoje, že poslušně sní oběd a půjde spát. Cukry, které vypilo, mu to nedovolí. Takové dítě je vzdorovité, často i agresivní, neví, co s nahromaděnou energií, ani jak se jí zbavit. Toto se zopakuje několikrát a dítě si vytvoří návyk. Stále častěji bude takto reagovat na, pro něho nevyhovující, požadavky a okolí si ho zaškatulkuje jako problémové. A někdy přitom stačí dát jen pozor na to, co pije! Lidské tělo si totiž velice rychle zvykne na nezdravé věci. V tomto případě na cukr a prázdné kalorie ze slazených nápojů.
Až 75% rodičů nechá dítě, aby si vybralo své pití samo a ono sáhne neomylně po něčem barevném a sladkém. Průzkumy ukazují, že i když nejčastějším nápojem dětí je ovocný čaj, voda z kohoutku se šťávou či kupované džusy a minerálky, skoro téměř čtvrtina z nich si pravidelně dopřeje i sycené limonády. Přitom nejpřirozenějším nápojem, a tedy i nejvhodnějším nejen pro dětský organismus je neochucená voda. Nezpůsobuje dětem zubní kaz, nevede k dětské obezitě či cukrovce a nemusíme se bát, že po jejím nadměrném pití zůstanou naše děti hyperaktivní. Obzvlášť vhodná je tzv. kojenecká voda, kterou u nás známe pod značkou Lucka. Tato pramenitá voda pochází z přísně chráněných přírodních zdrojů, které podléhají náročným požadavkům na kvalitu a čistotu a není chemicky upravovaná a na rozdíl od vody z kohoutku má navíc nižší obsah minerálů a dusičnanů, takže zbytečně nezatěžuje citlivý dětský organismus, hlavně ledviny, tak jak to hrozí při dlouhodobém pití běžných minerálek.
Jestliže máte pocit, že by vaše dítě mohlo být hyperaktivní, nečekejte s návštěvou u odborníka a zamyslete se i nad jeho stravovacími návyky. Vedení své ratolesti odmalička ke zdravému životnímu stylu by ale nemělo být podmíněné lékařskou diagnózou. Buďte dobrým vzorem pro své děti, uvidíte, že to jednou ocení.
Dobře vychované živé dítě, kterému rodič věnuje dostatečnou pozornost, není rozhodně hyperaktivní, i když je velmi činorodé, neposedné a zvědavé. Skutečně hyperaktivní děti totiž potřebují odbornou pomoc, která jim i jejich rodičům pomůže hyperaktivitu zvládnout.Tato diagnóza, nazvaná i anglickou zkratkou ADHD /Attention Deficit Hyperactivity Disorder/ je poruchou pozornosti, spojenou s hyperaktivitou. V současnosti touto diagnózou trpí každé 50. dítě, přičemž se projevuje častěji u chlapců než děvčat. Hyperaktivita neboli onemocnění ADHD patří do oboru dětské psychiatrie. Diagnózu stanoví psychiatr ve spolupráci s neurologem, psychologem a učitelem. Základem je pohovor s lékařem dítěte a s jeho rodiči a zhodnocení jeho celkového duševního stavu, což pomůže posoudit závažnost onemocnění. Projevy hyperaktivity mohou zmírnit léky, ale neměly by být jediným léčebným postupem. Vhodným podpůrným prostředkem jsou doplňky stravy v podobě bylinných extraktů nebo vitamíny. Kromě užívání léků existují i jiné metody, např. různé relaxační programy, masáže, dětská jóga.
Děti s hyperaktivním syndromem nejsou hloupé ani nevychované. Právě naopak, jsou bystré, inteligentní a s velkou fantazií. Mají jen problémy, které je třeba respektovat doma i ve škole.
I když se problém dá poznat už v prvním roce dítěte, těžkosti se často objevují až po nástupu dítěte do školy, prohlubují se v období mezi 3 - 5. třídou, kdy začínají stoupat nároky na děti a pokračují s nastupující pubertou. Dítě s diagnózou ADHD to skutečně ve škole nemá jednoduché. Nedokáže se soustředit, nezapadá do kolektivu, těžko se přizpůsobuje režimu ve třídě. Hodně záleží na přístupu učitele, jeho možnostech a ochoty uplatnit v tomto případě individuální přístup. Rodiče často řeší problémy svého dítěte přeložením na jinou školu.
Děti s ADHD může okolí skutečně považovat za neposlušné, zlé a často je trestá. Někteří rodiče tomuto dítěti nepřiměřeně zpřísňují režim, protože mají pocit, že po dobrém se to jednoduše nedá. Někdy trpí pocitem bezmocnosti nebo dokonce viny za zanedbanou výchovu. Rodiče hyperaktivních dětí jsou často unavení z věčného okřikování a hlídání svých potomků. Proto je dobré naučit se s nimi pracovat. Rodiče by měli vypozorovat rytmus dítěte, a tomu přizpůsobit i jeho pracovní režim. Navrhnutý program je třeba potom dodržet.
Je nutné si uvědomit, že ADHD není onemocnění. Je to mozková dysfunkce, tedy způsob fungování mozku. Mozek je z různých příčin nastavený na nadměrnou aktivitu, chybí mu nebo jsou oslabené tlumivé procesy, které za normálních okolností brzdí zvýšenou motorickou činnost. Už dříve se uvažovalo o genetických příčinách této poruchy, protože hyperaktivní děti mají rodiče se stejným problémem a současný britský výzkum v tomto směru přináší i první přímé důkazy. Nejčastěji se ale v odborných kruzích jako důvod dětské hyperaktivity uvádí laxní přístup rodičů, biochemické pochody v nervové soustavě a nesprávné příliš sladké stravování.
Ano, je to skutečně tak, i nesprávné stravovací návyky mohou být jedním z důvodů dětské hyperaktivity. Významnou úlohu při zlepšení ADHD, proto hraje správná životospráva. Výzkumy ukázaly, že pro děti s ADHD je velmi důležitý pitný režim, výrazné omezení sacharidů a vyvážená strava. Nevhodnou sloučeninou pro děti s ADHD je kyselina benzoová a nápoje, kde jsou tyto látky použité jako konzervační. Stejně nevhodné jsou salicyláty, chemicky identické s aspirinem. Salicyláty obsahuje drtivá většina slazených nápojů, které děti, bohužel, tak milují.
Hyperaktivním dětem by se tedy měl upravit i jídelníček. Vhodná je lehká a zdravá strava. Kamenem úrazu jsou vzpomínané slazené nápoje, sycené i nesycené, které rodiče často používají jako odměnu za to, když je jejich hyperaktivní dítě poslechne. Bohužel si však neuvědomují, že v 1dcl slazeného nápoje se skrývají 2-3 kostky cukru. Slazené nápoje neobsahují téměř žádné živiny ani vitamíny. Mají hodně kalorií, které dávají falešný pocit sytosti. Colové nápoje obsahují kromě kofeinu i látky, které narušují ukládání vápníku v kostech. Stále více výzkumů se zabývá vlivem cukru na hyperaktivitu a dokonce na agresivitu dětí. V praxi se často psychiatři i psychoterapeuti setkávají s tímto jevem. V terapii hyperaktivních dětí pracují při psychoterapeutických metodách i na úpravě stravovacích návyků. Děti se v rodině učí co a kdy jíst a pít. Nemůžeme přece čekat od dítěte, které vypilo před obědem kalorickou bombu v podobě slazeného nápoje, že poslušně sní oběd a půjde spát. Cukry, které vypilo, mu to nedovolí. Takové dítě je vzdorovité, často i agresivní, neví, co s nahromaděnou energií, ani jak se jí zbavit. Toto se zopakuje několikrát a dítě si vytvoří návyk. Stále častěji bude takto reagovat na, pro něho nevyhovující, požadavky a okolí si ho zaškatulkuje jako problémové. A někdy přitom stačí dát jen pozor na to, co pije! Lidské tělo si totiž velice rychle zvykne na nezdravé věci. V tomto případě na cukr a prázdné kalorie ze slazených nápojů.
Až 75% rodičů nechá dítě, aby si vybralo své pití samo a ono sáhne neomylně po něčem barevném a sladkém. Průzkumy ukazují, že i když nejčastějším nápojem dětí je ovocný čaj, voda z kohoutku se šťávou či kupované džusy a minerálky, skoro téměř čtvrtina z nich si pravidelně dopřeje i sycené limonády. Přitom nejpřirozenějším nápojem, a tedy i nejvhodnějším nejen pro dětský organismus je neochucená voda. Nezpůsobuje dětem zubní kaz, nevede k dětské obezitě či cukrovce a nemusíme se bát, že po jejím nadměrném pití zůstanou naše děti hyperaktivní. Obzvlášť vhodná je tzv. kojenecká voda, kterou u nás známe pod značkou Lucka. Tato pramenitá voda pochází z přísně chráněných přírodních zdrojů, které podléhají náročným požadavkům na kvalitu a čistotu a není chemicky upravovaná a na rozdíl od vody z kohoutku má navíc nižší obsah minerálů a dusičnanů, takže zbytečně nezatěžuje citlivý dětský organismus, hlavně ledviny, tak jak to hrozí při dlouhodobém pití běžných minerálek.
Jestliže máte pocit, že by vaše dítě mohlo být hyperaktivní, nečekejte s návštěvou u odborníka a zamyslete se i nad jeho stravovacími návyky. Vedení své ratolesti odmalička ke zdravému životnímu stylu by ale nemělo být podmíněné lékařskou diagnózou. Buďte dobrým vzorem pro své děti, uvidíte, že to jednou ocení.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Redakce
