Zatímco se téma řešení sociálního vyloučení stává přehlídkou různých, více či méně účinných i pravicově populistických řešení, Romové by měli podle Karla Holomka situace využít ke zlepšení své situace. I tím, že si vezmou příklad z původních romských obyvatel Čech a Moravy, které potkal za Protektorátu Čechy a Morava stejný, strašlivý osud v podobě holocaustu jako místní židovské komunity.
Vše o tématu Romové čtěte ZDE
Nechápou děti jako investici do vlastní budoucnosti, to je problém
"Je třeba si uvědomit, že původní romští obyvatelé Čech a především Moravy už tu dávno nejsou. U většiny těch současných pak chybí smysl pro plánování budoucnosti. Naštěstí existují rodiny, které si návyky původních Romů žijících na území ČR uchovaly," charakterizuje jeden z podstatných problémů komunity Holomek. Známý disident a zapřísáhlý nepřítel komunistického režimu vzpomíná, že už jeho dědečka nutila jeho rodina tzv. lovařů, neboli koňských handlířů z moravských Svatobořic, dosáhnout co nejvyššího společenského postavení.
"Budeš naše budoucnost, dobře postavený člověk, který nás bude podporovat a chránit, říkávali mu. A právě tato výhoda romské rodinné soudržnosti, zaměření celého společenství na životní úspěch dětí, ze života většiny dnešních romských rodin zmizel," vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Holomek současný neuspokojivý stav etnika, přinášející v důsledku šance pro extremisty či populisty typu Lukáše Kohouta z Varnsdorfu. Zejména ve chvíli, kdy většinu tzv. romské kriminality páchají právě mladiství. Romové však podle Holomka neztratili motivaci a schopnost plánovat budoucnost vlastním přičiněním. Na vině je tak jako tak částečně většinová společnost bývalého Československa a především pak komunistický režim.
Psali jsme:
Ano, Romové chtějí jen dávky. Dámy v ČT se shodly
Jediný Rom v Dělnické straně: Nejsme rasisté. Cikáni jsou ale vyžírky
Napadená starostka: Není to rasový útok, ale honba za penězi
Čeští a moravští Romové holocaust až na výjimky nepřežili
První tragickou kapitolouv soužití Romů a Čechů je samozřejmě holocaust rozpoutaný Němci v období protektorátu. Podle Holomka lze s naprostou jistotou říci, že české Romy potkal stejně tragický osud jako české Židy. "Osud těch usídlených před válkou v Čechách a na Moravě se dá vytušit podle jmen. Kolik znáte Romů s příjmením Holomek, Růžička, Kýr, Daniel? Asi moc ne, skoro všichni skončili v koncentrácích," vysvětluje Holomek. I v této souvislosti je pak znevažování skutečného účelu tábora v Letech u Písku, které dnes slyšíme i z úst některých méně radikálních nacionalistů, regulérním popíráním holocaustu podstatou stejné jako tvrzení, že neexistovala Osvětim.
Holocaust se bohužel nevyhnul ani rodině Holomkových. "Otec musel okamžitě zmizet na Slovensko, jako vysokoškolsky vzdělaný Rom by totiž šel jako první. S námi dětmi odmítla matka, pro mě nejstatečnější člověk na světě, nastoupit do transportu a unikali jsme různými cestami před jistou smrtí v koncentráku," vzpomíná disident na dětství na útěku. Tehdejší vztah většinové společnosti k Romům dokládá těžko uvěřitelnou odvahou Moravanů pomoci romské matce s dětmi proti okupantům i domácím kolaborantům. "Tehdejší strážník z Kyjova, kde jsme se skrývali, nás vždy přišel varovat, abychom zmizeli, že gestapo chystá "šťáru," popisuje válečná léta.
Přečtěte si:
Rozbiju jim držku a šlápnu na hubu, vyhrožuje Rom Vandasovi a spol.
Dal jsem Cikánům práci a okradli mě, řekl senátor. To neměl dělat
Vysídlenci z východního Slovenska
Druhá ze zásadních ran pro soužití Čechů s Romy pak přišla po únorovém komunistickém puči. Způsobila ji kombinace, která v dříve německém pohraničí dokázala způsobit problém trvající do dneška. "Začaly se osidlovat ty vysídlené kraje, například Jeseníky či severní a západní Čechy. A k tomu komunisté využili hlavně Romy z východního Slovenska, z tamějších osad. To však nebylo všechno, zároveň se začala uplatňovat politika totálního potlačení romské národní identity," charakterizuje Holomek základní rysy komunistické národnostní politiky. Snaha rudých plánovačů potlačit romskou identitu vedla dokonce k tak neuvěřitelným excesům, jako trestání dětí za to, že spolu ve škole hovořily romštinou.
To vše v kombinaci se socialistickou povinností pracovat, která rovněž znamenala pro stát povinnost sehnat Romům normálně placenou práci, vede podle Holomka k současné situaci komunity v Česku. "Tam se zrodil pocit některých z nás, že se vždy někdo postará, že není třeba řešit budoucnost či vzdělání dětí. Romové za mnou chodí, že za socialismu bylo lépe. Já jim to nevyvracím, nechci se hádat, místo toho jim neustále říkám, aby se starali o své děti. Ty představují jedinou cestou, jakou se může náš národ dostat ze současné situace," říká Holomek s tím, že právě socialismus a jeho obludné sociální inženýrství přivedlo Romy na okraj společnosti. A současná řešení předkládaná v duchu vládní strategie sociálního začleňování v něm podle všeho nechávají stejný pocit, sousloví "sociální inženýrství" totiž v rozčilení používá i v souvislosti s činností Šimáčkovy Agentury pro sociální začleňování.
Dále čtěte:
Romové zbili v Albrechticích místostarostku. Kvůli dávkám
Mrazivá slova přerovské DSSS: Přísně na Romy, obnova trestu smrti a obušky
Dva roky rovnosti, pak už jen úpadek
V současnosti se romská společnost podle Holomka nachází v kritické situaci zejména díky zrušení pracovní povinnosti. Nástup soukromého sektoru a možnost volby zaměstnavatele koho na místo přijme, vedla k hrozivému počtu nezaměstnaných Romů zejména v oblastech bývalých Sudet. "Romům se vede špatně od listopadu 1989. S výjimkou euforických dvou let, kdy byli i Romové reprezentovaní především Romskou občanskou iniciativou vnímáni jinak, je polistopadové období v očích většiny příslušníků etnika velmi špatné a současné dění v souvislosti s událostmi na Šluknovsku vnímání této etapy našich dějin rozhodně ještě zhorší. I přesto ale říkám, že právě tato situace je obrovskou příležitostí pro Romy. Snad budou chytřejší a toto špatné období u nich přispěje k většímu zájmu o svou budoucnost. I proto jim neustále opakuji: Starejte se o děcka," uzavírá Holomek.
Karel Holomek je známý český disident, spolupracovník Jiřiny Šiklové při distribuci komunisty zakázaných knih a autor publikující i v Tigridově čtvrtletníku Svědectví pod pseudonymem Karel Oswald. Přátele měl především mezi lidmi z literárního prostředí, patřil mezi ně například Milan Uhde, Jiří Gruša, Ludvík Vaculík či Jaroslav Šabata. Původně vystudovaný inženýr Holomek právě setkání s tehdejším disentem považuje za zásadní pro své nynější aktivity. Je jedním ze zakladatelů brněnského Muzea romské kultury, předsedá Společenství Romů na Moravě, se svou dcerou vydává list Romano Hangos a zasedal i v Radě vlády pro záležitosti menšin, kterou ale opustil poté, co si premiér Nečas vzal jako poradce ideologického spojence Hradu Romana Jocha.
Psali jsme:
Daniel Landa burcuje: Nenechme se kopat do koulí
Romea: Požadavky samostatného romského státu jen nahrávají neonacistům
Poslat Romy do Antarktidy. Politici zírají na nové požadavky menšiny
Topkařský starosta má řešení problému Šluknov. Práce všem, žádní bezdomovci
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Koláž: hns
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Mašek
