Ekonom a exministr Karel Dyba si v úvodu besedy posteskl, že na začátku 70. let následovalo další zaostávání české ekonomiky za vyspělým Západem.
Snaha byla, ale….
Kdo byl NEJLEPŠÍM primátorem Prahy?Anketa
Slova se vedle něho ujal bývalý pracovník Ekonomického ústavu ČSAV Karel Janáček: „Koncem šedesátých let se analyzoval stav české ekonomiky, podíl investic, zásob, spotřeba, chování domácností, úspor, které tehdy plánovači nazývali tak zvláštně – nerealizovaná kupní síla. Nerealizovaná, nerealizovatelná kupní síla, na těchto slovech vidíte, jaký vztah mělo válečné hospodářství v systému centrálního plánování sovětského typu. V žádném jazyce, mimo češtiny a němčiny, tento termín nenaleznete. Ani Sověti jej nepoužívali. To bylo používáno Němci za války ve válečném hospodářství, kdy příjmy obyvatel neodpovídaly příjmovému hospodářství,“ vysvětloval ekonom.
„Z mého pohledu, jako tehdy mladého ekonoma, který se tehdy zajímal o reálné hospodářství, byla velká dichotomie mezi rokem 1963 až 1968, mezi velmi vstřícným přístupem podnikové sféry. Tady se reformátoři Ekonomického ústavu, zejména Ota Šik jako člen ÚV KSČ setkával s velkou podporou, zatímco brzdícími elementy byla jedna část aparátu Státní plánovací komise, kde lidé příznivě nakloněni změnám systému plánovitého řízení byli v menšině. Zejména stranické struktury na okresní a krajské úrovni,“ pokračoval Janáček a posteskl si, že „…Rudé Právo začalo být příznivé k transformačním krokům až v roce 1967“.
Kdepak poučení!
Paralelně podle něj v té době probíhaly práce na reformě bankovního sektoru. „Byly připraveny návrhy na rozdělení monobanky, na tvorbu dvou ústavů Státní banky Československé na Slovensku a v Čechách. To bylo posléze zatrženo v druhé polovině roku 1969,“ posteskl si řečník a pokračoval: „Vysoká škola ekonomická byla z valné části ovládána velmi dogmatickými teoretiky pod vlivem akademika Felixe Olivy. Ten vychoval jak Karla Koubu, tak další neblaze známé ekonomy z období po roce 1990. Po sovětské okupaci v roce 1968 nastal, zdůrazňuji poslední pokus, tentokrát ne Otou Šikem, ale jeho úlohu převzal Karel Kouba, pokračovat v novém rozvíjení plánovitého řízení, tedy ekonomické reformy, který se postupně utlumoval přes podporu veřejnosti. To byl ten pravý důvod, nikoliv Poučení z krizového vývoje, takzvaná bílá kniha o ekonomech Ekonomického ústavu ČSAV.“
Psali jsme:
Transformace české ekonomiky po roce 1990 nemohla být tak úspěšná, kdyby nemohla navázat na něco, co se v této zemi mezi roky 1963 a 1969 přihodilo. Toto období je možné nazvat nedokončenou ekonomickou revolucí,“ podotkl a v sálu byl slyšet jak potlesk, tak i výsměch.
Fotogalerie: - Kraválem proti Babišovi
Dyba pak doplnil: „...připomněl bych Kadlece, Šimánu. Rád bych také jmenoval Ekonomický ústav Slovenské akademie věd….“
Profesor Bohuslav Sekerka k tomu dodal: „Tyto události mají určitý dopad i dnes. Problém je, když se bavíme například o penzích. Nikdo v současnosti neřekne, co člověk potřebuje, ale řekne, jestli na to máme v rozpočtu. Před rokem 1965 se ceny braly jako předsun toho, abychom mohli udělat vzájemný vztah mezi hmotou a cenami. Bylo potřeba si říci, jak mají ceny vypadat a vznikl velmi zajímavý cenový model…“
Bitva vyhrána, výsledky se dostavily
Dušan Tříska, ekonom, nazývaný také otcem kupónové privatizace, stručně uvedl: „Pochopil jsem, že toto není můj fanklub. Chci jen potvrdit, že na půdě Federálního shromážděni byla první tři roky v devadesátých letech tvrdá bitva mezi námi, Klausovci a komunisty. Bitva mezi námi a osmašedesátníky. Byla velice tvrdá a vedla se nejrůznějšími prostředky, z nichž mnohé můžete považovat za ne úplně košer. Tu bitvu jsme vyhráli…. Kromě osmašedesátnického přístupu k ekonomické reformě tam byl ještě jiný krok, a to optimálního plánování, operačního výzkumu, a ten jsem držel až do roku 1982,“ dostal se do historie Tříska, který před sametovou revolucí působil jako vědecký pracovník Ekonomického ústavu ČSAV. „Protože jsem původem matematik, tak jsem myslel, že to jde vypočítat. V roce 1983, při cestě ze semináře, pořádaném Milošem Zemanem a Fedorem Gálem, s Lubošem Mlčochem a Karlem Koubou jsme došli konečně k závěru, že reálný socialismus je nereformovatelný a žádné počítače mu nepomohou,“ zhodnotil stručně.
„Chyběl tomu problém vlastnictví,“ opáčil Dyba. „Malé podniky Kadárovského typu, gulášový socialismus, to bych nevyčítal. Možná by došli dál, kdyby ten politický pohyb to dál umožnil. Velký problém byla představa, že nejdříve musíme mít konvertibilní zboží a pak teprve konvertibilní měnu a pak teprve můžeme otevřít ekonomiku.“
Když to řídí Dybové
A začala diskuse, kde si předně lidé z publika nebrali servítky: „Co jste tu říkali, to je pro mne ztráta času,“ uvedl za potlesku přítomných starý pán: „Podívejte na ekonomiku České republiky v současné době, například v zemědělství, které je dvoutřetinové proti dvacátým letům mezi válkami! Z republiky odchází ročně 400 miliard. To jsou roční náklady na zdravotnictví a důchody! Miloš Zeman řekl, a víte to dobře všichni – že transformace a kupónová privatizace zejména byly největší podvod století,“ rozhorlil se muž, ale exministr Dyba mu vstoupil do řeči: „Omlouvám se, ale vezmu vám slovo, protože mluvíme o šedesátých letech!“ Pán se však nedal: „Vezl jsem kdysi jednoho politika, který o Dubčekovi říkal, že to byl čítankový špičkový politik, demokrat a měl autoritu, když byl okresním tajemníkem. Když se stal prvním tajemníkem Komunistické strany Slovenska, už jej trochu podráželi a ještě horší to bylo, když přišel do Prahy. Speciální služby Spojených států….“
„Musím vás přerušit,“ trval na svém Dyba.
„Nechte mne domluvit, mluvím k Alexandru Dubčekovi,“ trval na svém účastník besedy.
Další muž doporučil svému nespokojenému kolegovi: „Pojď pryč, jestli to budou řídit Dybové, kteří zprofanovali tuto republiku v devadesátých letech, kteří se omylem pustili do toho, že náš strojírenský průmysl předělali na posluhu světa…jděte do háje…až tu nebudete, tak se vrátím zpátky!“ Sympatie k muži potvrdil burácivý potlesk ze sálu.
A další nespokojenec. „Do dnes, 27 let řídí ekonomiku a politiku hoši z mokrý čtvrti z Prognostického ústavu. Začal to Valtr Komárek, první místopředseda Čalfovy vlády národního porozumění, který neudělal nic a v polovině ledna nesl Václavu Havlovi informaci, kdy Václav Klaus a Vladimír Dlouhý žalují prezidentovi, že nepřipravili reformu a oni ji mají…“
„Pobavíme se o tom jindy….,“ snažil se bez valných úspěchů moderovat část besedy Karel Dyba.
„Základem státu je ekonomika!“ zvýšil hlas diskutér.
A další „odbojný“ účastník: „Jestli republiku rozprodali nebo nerozprodali, to už je hodnocení něčeho, co se nevratně stalo,“ a exministr Mládek, sedíc v auditoriu, přikyvoval.
Čína jako vzor?!
„Jediná reforma, která se ve světě povedla, je v Číně, kdy se měla zachovat moc. Zemanovi všichni vyčítají, že se jezdí učit do Číny, že to tam nešťastně řekl. Nikdo, ani Gorbačov, přece nechtěl ztratit moc,“ konstatoval další samozvaný řečník.
Tazatel středního věku na to: „Nevím, zda jsem dobře slyšel, nebo jsem to špatně pochopil, když říkáte, že teorie z roku 1963 až 1968 významně přispěly k úspěšné transformaci v roce 1989. Mám si to vysvětlit tak, že jste to tenkrát směřovali ke kapitalismu?“ uvedl za smíchu přítomných.
Karel Janáček se rozohnil slovy: „Odpovím ještě ostřeji než Dušan Tříska. V Ekonomickém ústavu byla skupina mladých ekonomů, která založila sekci československé společnosti ekonomické, nazývala se Kmen, která diskutovala a připravovala některé materiály s tehdejšími reformátory. Díky Šikovi a Karlovi Koubovi tam bylo v ústavu prostředí velmi liberální. My jsme postupně, díky analýze přínosu a nedostatků reformy, přišli k tomu, že konvergence se nedělá a neuskuteční. Tehdy dokonce jeden ze slavných světových ekonomů spoludostal za teorii konvergence Nobelovu cenu za ekonomii. Spojovat plán a trh, jaké byly představy v šedesátých letech, je těžko možné.“ Reformovat nereformovatelné podle Janáčka možné není. „Proto na rozdíl od Valtra Komárka, který se pokoušel pokračovat v této reformě, my jsme začali hovořit o transformaci, protože nic jiného nebylo možné. Když se dnes pojedete podívat do Číny, to je čisté, průzračné tržní hospodářství…“
„Ale je centrálně řízené….,“ vyhrkla z auditoria žena středních let.
„Vůbec ne!“ reagoval Janáček.
„Mají různé druhy vlastnictví!“ na to žena.
„Zas tak řízené to není, to vám musím říci,“ reagoval řečník, ale neměl to moc platné „A navíc vyhlásili, že budou budovat socialistické hospodářství,“ nedala se žena.
„To je jiná kultura, kde možnost politické hegemonie a volného trhu možná je. V typu západní demokracie toto možné není,“ ukončil diskusi Karel Janáček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
