Dvacítka lidí, především žen nejrůznějšího věku, se zájmem a u naprosté většiny s obdivem sledovala hosta setkání, které moderoval mladý konzervativec, člen ODS Dominik Schejbal.
Estébáci. Komunisté
„Na nedávné demonstraci na Václavském náměstí jste řekla: Andrej Babiš a Vojtěch Filip to snadno dají dohromady, protože co je pojilo v minulosti, pojí je i dnes. Co to je?“ položil moderátor a hostitel akce první dotaz.
„Řekla jsem to s plným vědomím toho, co říkám, protože Andrej Babiš je podle dokumentů, které shromáždil Ústav paměti národa na Slovensku, registrován ve svazcích spolupracovníků StB. On se o tu věc soudil, poslední rozhodnutí Ústavního soudu se přiklonilo na stranu ústavu. Má to pokračování ve Štrasburku,“ uvedla úvodem Němcová a pokračovala. „Zaznamenala jsem také výroky historiků z české strany, kteří na základě materiálů, které shromáždili Slováci, říkají, že je nevyvratitelné, že byl spolupracovníkem StB, protože podle toho, ve kterých svazcích byl registrován, tak to už je jednoznačné, že spolupracovníkem byl. O Vojtěchu Filipovi je známé, že byl spolupracovníkem StB. Toho to na rozdíl od Andreje Babiše nějak netrápí. Pojítko je, že v minulosti oba dva vědomě sloužili režimu, který nebyl postavený ve prospěch demokratického života společnosti. Ať již v řadách tehdejší KSČ a zároveň byli registrováni v těchto svazcích. To přece vypovídá mnohé o době. Spousta lidí dělala v různém stresu, báli se, že přijdou o práci, že jejich děti nepůjdou do školy, byli vystaveni řadě otázek, které museli vyřešit. A tito to vyřešili jednoznačně stejným způsobem,“ konstatovala Miroslava Němcová.
Fotogalerie: - Proti vládě pod záštitou KSČM
Babiš – otrok levice?
„V současnosti se ukazuje, že Andrej Babiš opírá svou vládu o komunistickou stranu, že si nechává diktovat programové i personální věci… Pan Poche není můj názorový souputník, určitě bychom viděli každý z nás svět jinak,“ reagovala dále poslankyně za ODS. Podle rozhovoru Českého rozhlasu s komunistou Grospičem mají prý komunisté důvěru a Andrej Babiš jim slíbil, že ve vládě nebudou lidé, kteří by komunistům vadili. „To přece je zjevná známka propojení z minulosti. O tom propojení hovoří oni sami svými slovy a skutky!“ burcovala Němcová.
„Jaké důsledky může mít žaloba u Evropského soudního dvoru?“ dodal podotázku mladý konzervativec. „Těžko říci… Už probleskly nějaké informace, že tento typ žaloby by tam asi nebyl přípustný. Jsme tedy na začátku a mně se jako neprávníkovi těžko spekuluje, jaké to může mít právní důsledky. Už ale sám fakt, ptáte-li se mne na světlo, ve kterém se ocitá Česká republika z pohledu ze zahraničí, tak ti, kteří vyhodnocují, co se děje v naší zemi, mají tu diplomatická zastoupení, podávají domů informace, tak se určitě probírá, ať si to přejeme, nebo ne, že předseda vlády je trestně stíhaný. To jsou fakta, která zainteresované lidi, kteří sledují politiku v zahraničí, nepřekvapí, a kdyby probíhal ten soud, tak by to byla další informace,“ odpověděla poslankyně.
Razie nejen u Nagyové aneb Šlachta prezidentem?
„V těchto dnech je výročí, kdy jste byla poprvé zvolena do Parlamentu (20. června 1998 – pozn. autora) a nedávno uplynulo pět let od razie na Úřadu vlády. Vy jste působila v té době jako předsedkyně Poslanecké sněmovny a šlo o razii, kde bylo potřeba najít důkazy o kauze Nagyová, o kauze poslaneckých ‚trafik‘. Jak tuto kauzu hodnotíte po té době?“ To byl další dotaz člena ODS Schejbala.
„Skoro stejně, jako jsem ji hodnotila tehdy. Nemám potřebu se neustále kontrolovat, co jsem říkala před rokem, před dvěma či pěti. Na té tiskové konferenci bylo ohlášeno, že se našlo za stovky milionů zlata, kilogramy, nevěřícně jsme zírali, co se to odehrává, protože to vypadalo jako z nějakého politického hororu. Přišlo mi zvláštní, že se na tiskové konferenci v případě tak závažné události v podstatě neřekly žádné podrobnosti. Dodnes se neví, komu to zlato patří. Pro mne tady visí pořád stejné otazníky, které visely už první den,“ reagovala Němcová. „A nejvíce by mne zajímalo, kdo byl tím, kdo to celé rozhýbal, co bylo tím skutečným motivem. Jestli by to mělo zůstat u nezdaněných kabelek, tak se mi to zdá opravdu málo. Přece když policie v počtu čtyř set mužů zahájí velkou akci, je podepřena státními zástupci, tak musí mít nějaké závažné důkazy, že se něco skutečně závažného děje. A postupně se ukazuje, že asi ty závažné důkazy nebyly…“
A Schejbal pokračoval v kanonádě otázek: „Robert Šlachta dnes pracuje jako náměstek ministryně financí a mluví se o něm jako o budoucím policejním prezidentovi. Tehdy řídil tuto razii. Jak byste dnes jako poslankyně reagovala na jeho jmenování do funkce?“
„Zaznamenala jsem, že tyto ambice má, ale nemám příležitost se dostat k informacím, které kolem osoby pana Šlachty jsou, takže to beru jako jednu z hypotéz. Někdo tvrdí, že to je jeho velký životní cíl, že chce být policejním prezidentem. Mohu si myslet, že běhá tolik spekulací, osm měsíců nemáme vládu a i to ukazuje, že lidé vymýšlejí jedno přes druhé. A nechci přispívat do množiny spekulací. Vyloučit to nemohu. To, že pan Šlachta je nyní pod křídly pana Babiše na Ministerstvu financí, možná o něčem vypovídá,“ konstatovala bývalá předsedkyně Sněmovny.
Nešťastná prezidentská inaugurace aneb co říci na záchranu
Moderátor se poté dotkl prezidentské inaugurace. „V roce 2013 jste byla předsedkyní Poslanecké sněmovny a protokol vám dával možnost vystoupit po prezidentovi, po inauguračním projevu se závěrečným slovem. Kdybyste v té funkci byla i v roce 2018 a měla tu možnost, co byste řekla?“
Fotogalerie: - Zemanova inaugurace
„To ze mne teď nedostanete, že bych měla sesumírovaný projev, který bych řekla,“ bránila se Němcová. „Protože kterýkoliv předseda netušil, s čím bude konfrontován… Volil byste asi věty jako přirozené zakončení slavnostního aktu, kterým je slib prezidenta republiky, nota bene ve vznešených prostorách Vladislavského sálu na Pražském hradě. Už samotná atmosféra, samotný prostor člověka vede k tomu, aby své myšlenky tříbil a snažil se o nastolení harmonie, smíru, pohody. Ovšem když by předseda byl v situaci, v březnu letošního roku, že by slyšel projev, který já nepovažuji za inaugurační projev, tak by v tu chvíli musel velmi rychle seřadit pár vět, něco, co by bylo antitezemi, co říkal prezident republiky, něco, že „nevidím situaci tak, jak to vidí prezident“. Že společnost by se měla zaměřovat na něco jiného, prezident opomněl, že jsme téměř na prahu roku, kdy si budeme připomínat stoleté výročí založení samostatného československého státu. Tak by předseda mohl jakoby „vylepšit“, co napáchal inaugurační projev prezidenta, vylepšit tím, že by připomněl něco, co je skutečně důležité, a v tom kontrastu by si třeba každý z diváků vybral, co je pro něj přínosnější,“ radila Němcová.
Psali jsme:
„Jako první jste z inaugurace odešla, stala jste se symbolem nesouhlasu s tímto projevem. Jaké byly reakce?“ To byl další dotaz z úst ambiciózního mladého konzervativce.
„Přišlo mi nejvíce reakcí, co jsem měla za svoji politickou dráhu. Bylo to pro mne překvapení, protože jsem jednala intuitivně, žádný promyšlený tah nebo politický manifest to nebyl.“ Nato žena sedící u okna nesouhlasně zakroutila hlavou. „Bylo to prostě občanské gesto, protože jsem viděla, že prezident mé země přede mnou přísahal na sváteční ústavu z roku 1920 a okamžitě ji začal porušovat. To se tedy ve mně vzepřelo. Netušila jsem, jaký ohlas to může vzbudit, ale z 85, 90 procent to bylo příznivé ve prospěch toho mého gesta,“ pochvalovala si svůj tehdy velmi medializovaný postoj Miroslava Němcová.
Ženy v politice – a obligátní kvóty
A Dominik Schejbal pokračoval v dotazech: „Je počet žen v politice dostatečný?“
„Já tuto otázku dostávám docela často a nikdy nevím, jak na ni odpovědět. Jako první mne napadne odpověď – je jich tam tolik, kolik jich tam být chce. Kolik chce obětovat soukromý život, energii veřejnému životu,“ přiznala se poslankyně. „Nemyslím si, že by nápravou mohly být povinné kvóty, o kterých se často mluví, kdy každá politická strana bude muset mít na své kandidátní listině 30, 40 nebo 50 procent žen. Na rozdíl od komunální politiky, ale je-li ta žena matka, manželka, dcera, která má stárnoucí rodiče, v místě svého bydliště starostkou, tak pořád ještě každý večer přijde domů, může připravit děti do školy a svačinu na druhý den. Je-li ale poslankyní a je třeba z míst, kam nedojedete, je celý týden vázána v Praze a je víkendovou matkou, víkendovou manželkou a to vede ke krachu manželství,“ konstatovala Němcová. Ať ženy do toho jdou, míní, ale zároveň musí vědět, že jsou-li maminkami, budou s dětmi velmi málo. „Přijdou o čas, který je nenahraditelný, když po jednom druhém volebním období, po 4, 8, 12 letech přijdete domů a místo čtyřletého dítěte je tam šestnáctiletý téměř dospělý člověk, tak už všechno, citově, výchovně, vše, co bylo možné udělat do té doby, pak to nemůžete rovnat. Mně se o tom, přiznám se, mluví snadno, protože můj vstup do politiky byl v letech, kdy jsem toto nemusela řešit.“ Kariéra s rodičovstvím se podle Němcové někdy dá skloubit, ale někdy také nikoliv.
Mladí proti novodobé normalizaci
Poslední dotaz moderátora byl na odkaz Milady Horákové. Miroslava Němcová odpověděla, že vidí člověka, který se pere se situací na základě svého mravního, politického přesvědčení, jak nejlépe umí. „Dovedeno do toho obludného konce, kdy přes všechny intervence světových státníků nakonec prezident Gottwald ten rozsudek smrti podepisuje. Pokud jde o fungování společnosti, mám pocit, že k tomu může dojít kdykoliv znovu,“ konstatovala varovně.
„Skutečně nám hrozí normalizace a totalitní režim?“ zeptala se v diskusi mladá žena, evidentně plná obav. Němcová reagovala slovy: „Snažím se být optimistická, ale hrozí nám něco, co by bylo obdobou normalizačního procesu. Zejména média se začala chovat jinak. Ta byla prvně sešněrována, a když vidíme, že je pozměněna celá mediální mapa ČR od roku 2013, kdy současný předseda vlády tehdy koupil prosperující deník Mladá fronta, prosperující deník Lidové noviny, rádio Impuls a nevím, jaké jsou jeho další mediální aktivity, protože se mu například přisuzuje, že je možná spoluvlastníkem některých televizí, třeba TV Prima. Tak se soustředila média, která fungují jinak. Stačí si vzít Mladou frontu, Lidové noviny z roků 2011, 2012 a porovnat je s tím, jak vypadají dnes. O zásadní politické události tehdy skutečně referovaly na první straně, bylo to rozvedeno na straně komentářů, na publicistice a toto téma se prolínalo celým listem, protože redakce fungovala tak, že ve službě veřejnosti „vypíchne“ to téma, co nejobšírněji je uchopí a vrací se k němu třeba v průběhu týdne, když to byly velké kauzy. Já si ji již v tištěné podobě nekupuji, ale občas se mi dostane do ruky.“
Je obava z toho, že se lidé začnou bát, novináři nasadí autocenzuru. „Vidí, že z nějaké strany je tlak, tak té straně uhnou. To už se děje,“ varovala Němcová. „Spíše než posilování demokratického způsobu života společnosti jde o způsob, jakým se vyjednává o vládě, kdo má být její stěžejní oporou, jak je formována, a to ve chvíli, kdy je předseda vlády podruhé jmenovaný s tím, že je zároveň soudně stíhán, s tím, že je vedený v seznamech StB, s tím, že se opírá a nechává si diktovat z KSČM, to jsou velmi varovné signály. Situace ale není bezvýchodná. Aktivizují se mladí lidé, bez toho, že by v pozadí stála nějaká politická strana a tím se pokoušela ovlivňovat dění. To je zcela spontánní reakce mladých lidí,“ uvedla optimisticky Němcová.
Nepřátelé veřejnoprávních médií: Okamura, Babiš, KSČM
Následoval dotaz staršího muže k „retardačním procesům“ v tisku: „Hrozí to i v ČT? Tam to vidím nadějnější – pořady 168 hodin, Marek Wollner a tak dále. To jsou pořady, které se stále ještě nebojí a autocenzurní zásahy tam ještě nevidím,“ pochvaloval si muž.
Němcová souhlasila: „Vidím to jako vy. Teprve ve chvíli, že by se tyto tendence ukázaly v České televizi nebo Českém rozhlasu, ve chvíli, že bychom zjistili, že tyto pořady mizí, že se mění vysílací schéma, nebo že někdo odchází a není za něj náhrada. Prostě s jakoukoliv výmluvou, tak to bude potvrzením, že normalizace vypukla i v těchto médiích. Jakkoliv se vedou řeči o tom, do jaké míry potřebujeme nebo nepotřebujeme veřejnoprávní média, jsem zastáncem toho, aby fungovala. Je to jedna z mála zón, která ještě není pod přímým vedením některého z vlastníků, takže je velká snaha je omezit,“ varovala přítomné Němcová. „Aby třeba zástupci jedné politické strany, myslím Tomia Okamuru, ostentativně dávali najevo, že se vůbec s Českou televizí, kterou nálepkují, že tam jsou podvodníci, že tam se vůbec nebudou bavit, tím do jisté míry zabraňují tomu, aby Česká televize plnila zákonem stanovenou povinnost vysílat objektivně a vyváženě. To znamená, že všechny politické subjekty dostávají nějaký prostor, a jestli vám nějaký subjekt bude donekonečna říkat, že jste podvodníci a že se nebude bavit, tak nebude dlouho trvat a řekne – ČT tyto podmínky neplní, dobře nefunguje Rada ČT.“
„To je orgán, který volí Poslanecká sněmovna, a neschválením dvou výročních zpráv ji může odvolat,“ vysvětlovala publiku Němcová. „Několik měsíců ‚visí‘ ve sněmovně schvalování výroční zprávy České televize a Českého rozhlasu a pořád ne a ne se k nim dostat, byť jsou za rok 2016 a už tam není co měnit. Je to více méně formální akt. Minulá Sněmovna ji do skončení svého mandátu neprojednala. To je jeden ze signálů úmyslu části politické scény – hnutí ANO, hnutí Tomia Okamury a komunistů. Nemyslím sociální demokraty, ti se mi nezdají, že by šli proti veřejnoprávním médiím, ale ty tři jmenované subjekty ano. Tím neschválením si nechávají jako připravený nástroj, budou-li chtít udeřit.“ Pak padají členové Rady, volí se noví, kteří jsou podle Němcové spjati se jmény Okamura, Babiš a s komunisty. „Jsou to tajné volby, ale tyto tři strany mají 115 hlasů ze 200. Je pravděpodobné, že pokud tyto tři subjekty se na něčem domluví, tak si tam navolí takové členy Rady ČT, kteří jim budou vyhovovat a tato Rada volí nového generálního ředitele. A to je cesta, jakou se dají ovládnout veřejnoprávní média,“ bojovala za současný stav Němcová. „Nechci malovat čerta na zeď, že se už něco děje, ale tam ta zpráva leží a pořád se okolo ní našlapuje, přesypává se z jedné schůze do druhé, teď je to přesunuto na příští a obávám se, že to také nebude,“ zaprognózovala si Němcová.
Tomio Okamura
Rozhlas: První na „odstřel?“
„Jsou tam lidé a typy pořadů, kteří fungují naprosto svobodně. Myslím, že nikdo nemanipuluje těmi reportéry,“ pochválila média veřejné služby Němcová. „Je tady zálusk ze strany subjektů, které jsem jmenovala, tato média poškodit nebo alespoň je nějakým způsobem znormalizovat. Už se to projevuje ve finanční oblasti. Teď se ukázalo, že Ministerstvo financí připravilo zrušení jedné výjimky DPH. Pro veřejnoprávní média platilo, že nemusela odvádět DPH. Pro Českou televizi 450 milionů a Český rozhlas 120 milionů. Teď budou čelit tomu, že to je výpadek rozpočtu. Když má ČT rozpočet sedm miliard a vypadne půl miliardy, tak je to citelný výpadek. Podobně u Českého rozhlasu. Zatím se nedaří domluvit se s Ministerstvem financí, aby tato výjimka byla zachována. Český rozhlas už avizoval, že bude propouštět. Avizoval, že to bude 120 zaměstnanců. My jsme se na výboru ptali, do kterých redakcí se zasáhne, abychom měli představu, zda v tom nejsou zaměstnanci, kteří se postavili v nedávné kauze za redaktora Kroupu, který informoval o tom, jak Babišovy podniky hospodaří na cizích pozemcích, a jako reakce bylo, že čelil tomu, že to nebyla vyvážená, objektivní reportáž a dostal napomenutí,“ uvedla aktuální příklad poslankyně ODS.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
