"Dnes, 18. září, je tomu právě 40 let, co zemřel kytarista Jimi Hendrix, jedna z ikon popkultury 60. let minulého století. Ta smrt byla pro rockovou hvězdu jeho typu docela příznačná - Hendrix se v opilosti udusil ve spánku vlastními zvratky. Necelé tři týdny poté se předávkovala heroinem zpěvačka Janis Joplinová. A devět měsíců nato podlehl v Paříži (zřejmě) srdečnímu záchvatu Jim Morrison ze skupiny Doors," připomíná Zahradil ve svém blogu na Aktuálně.cz éru vzdoru květinových dětí.
Šedesátá léta v USA podle něj fascinují dodnes. "Jedněm to připadá jako unikátní, neopakovatelná a spontánní doba svobody, kdy se bořily hranice, posouvaly konvence a padala tabu. Jiným zase jako doba nepřiměřené, arogantní a frackovité vzpoury rozmazlené mládeže proti "establishmentové" generaci svých rodičů."
Zase ten Joch..
Zahradil nabízí i konzervativní pohled, a to právě Jochův. "V článku pro HN nazval 60. léta jednou "z nejdestruktivnějších dekád v dějinách lidstva." Tvrdí, že tehdy prý starou levici nahradila nová, jejímž cílem bylo zbavit západní společnost morálních a tradičních norem, což se jí částečně povedlo," cituje Jocha.
Prý jde o názor americké "religious right", který sice chápe, ale nesdílí. Éra hippies nebyla žádným řízeným pokusem o skrytou socialistickou revoluci nebo antisystémový převrat. Šlo podle něj spíš o zmatenou a nekonzistentní tříšť všeho možného od východních náboženství po změněné stavy vědomí pod vlivem drog.
Z mániček spořádaní občané
"Vše se také odehrávalo v rámci daného společenského systému, ten nebyl ohrožen ani na chvilku - tehdejší máničky se změnily na dnešní příslušníky střední třídy, kteří by stávající řád nechtěli bořit ani náhodou," poznamenává Zahradil.
Víc než Jochův konzervatismus se mu líbí definice 60. let od nizozemského filozofa a literárního vědce Maartena Doormana. Ten tvrdí, že šlo jen o jednu z romantických vzpour či výronů romantického individualismu, kterých euroamerická civilizace zažila od počátku 19. století už několik.
V něčem Joch asi pravdu má
"Na druhou stranu má Joch určitě pravdu v tom, že uvolněná atmosféra 60. let byla velmi brzy politicky zpracována, z čehož se zrodilo mj. hypertrofované pojetí lidských práv jako souboru kolektivních nároků, které lze vynucovat právní cestou, doprovázené bičem politické korektnosti," dává mu přeci jen v něčem za pravdu.
Rozhodně si prý ale 60. léta nezaslouží démonizování. "To, co bylo naivní a krátkodeché, se postupně vypařilo a kondenzuje dnes jen v podobě nostalgických vzpomínek," píše europoslanec ODS a zdůrazňuje, že nejdéle z éry revolty vydržely kulturní počiny.
"Na tomto poli byla úroda tak bohatá, že ji lze de facto sklízet dodnes. Například bez fenomenální instrumentální virtuozity Jimiho Hendrixe by dnešní rocková hudba nebo hra na elektrickou kytaru vypadaly úplně jinak. Ten kousek romantika v každém z nás by si to zrovna dnes mohl připomenout."
Čtěte:
Topolánek je zahořklý a je to škoda, míní Zahradil
Nečas i ODS stojí za Jochem. Není extremista
Foto: Hans Štembera
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: par
