Ombudsman především připomněl, že kromě náhrady škody může občan požadovat od správního úřadu i zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Tam lze sice dosáhnout menší míry odškodnění, je však mnohem snazší ji uplatňovat.
Náhradu škody lze totiž vymáhat, jen pokud občan sám prokáže, že úřad pochybil, že mu vznikla újma a že mezi oběma událostmi existuje příčinný vztah. „Nemajetková vina je naopak postavená na objektivní odpovědnosti,“ vysvětluje ombudsman. To znamená, že přístup občana je „něco jsem od státu očekával a nedostal jsem to“. Za to může chtít omluvu, nebo eventuálně i majetkové odškodnění. To však prý v těchto případech bývá maximálně v řádu tisíců.
Současný případ registru vozidel je podle něj typickým případem, kdy by stát měl vůči občanům postupovat co nejvstřícněji. „Je rozdíl, pokud požaduji součinnost státu sám, třeba pokud žádám stavební povolení, nebo pokud plním požadavek státu. V tom případě to má být podle zákona vyřízeno bezodkladně, nebo pokud to nejde, tak co nejdříve,“ konstatuje Varvařovský.
Podle něj se už v minulém roce ukázalo, že některá ministerstva měla řadu průtahů či jiných pochybení při komunikaci s občany. „A když jsem se jich ptal, kolik zaplatili za nemajetkovou újmu, tak mi odpověděli, že ani korunu,“ rozčiluje se ochránce práv. Podle něj by v některých jednoznačných případech měla ministerstva vyplácet odškodnění spontánně, ze své vůle. „Není tomu tak, některá to dovádějí až do soudních sporů,“ přiznává Varvařovský.
Podle něj stát hřeší na to, že lidé nejsou ochotni chodit soudu kvůli kompenzaci dva či tři tisíce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
