V sobotních Lidovkách se objevil titulek „Klausův tchán pracoval u tajné policie fašistického Slovenska“. „Balšínkovi investigativní ohaři“ prý vypátrali, že otec první dámy Livie Klausové pracoval pro Slovenský štát.
Odhlédnuto od toho, že prezident se s otcem své ženy v životě nesetkal, neboť ten zemřel, když bylo jeho dceři patnáct let, je prý velmi zajímavé, jakou konstrukci dokázali novináři splodit. V článku bylo uvedeno, že od roku 1940 působil otec Livie Klausové Štefan Miština jako vedoucí cenzurního oddělení Ústřední státní bezpečnosti, a to v pozici aktuérského eléva. Štěpánek připomíná, že slovo „aktuár“ bylo dříve označením pro nižšího správního úředníka, obvykle se středoškolským vzděláním. Slovo elév pak dodnes označuje žáka či začátečníka.
Celý článek Petra Štěpánka ZDE
Opravdu těžko si prý lze představit, že by takto označený úředník byl nějaké velké zvíře. „Jak vidno, úředník Miština, který sepisoval židovský majetek, asi moc velká šajba nebyl. Nejspíš byl rád, že je rád a že má nějakou práci,“ odhaduje Štěpánek. Ostatní novináři si tento renonc nejspíš uvědomili, a proto při přebírání zprávy z Lidových novin informace o jeho služebním zařazení raději vypustili. Večer ve zprávách TV Nova proto už zpráva získala podobu, že pan Miština na Slovensku málem řídil celou tajnou policii a vymyslel deportace Židů.
Podle Štěpánka jsme svědky naprosto neuvěřitelné vendety na rodinu prezidenta republiky, jenom proto, že si během volební kampaně dovolila vyslovit své názory. „Snaha poškodit odcházející hlavu státu za každou cenu. Pravděpodobně i strach, že Václav Klaus bude i po odchodu z Hradu pokračovat v politické kariéře, tudíž potřeba co nejvíce ho dopředu oslabit,“ odhaduje blogger.
Livia Klausová byla podle něj skvělou první dámou, která za deset let neudělala jediný přešlap. Přesto se najde spousta lidí, kteří hýkají nadšením, že na rozloučenou dostane pár ran pod pás. To podle Štěpánka dokazuje, že tito lidé nejsou normální.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
