Demonstrace ve stovkách měst a obcí proti počínání premiéra Andreje Babiše (ANO) stále stoupají. „Je to napínavé určitě,“ odpověděl na otázku, jak současnou situaci vnímá. Pokračoval, že nikdy stejně jako v historii nevíme, jak to dopadne. Je to podle něho současně i veselé. Podle něj Česká republika řeší svoji přítomnost, byť by se měla soustředit na budoucnost, respektive evropskou budoucnost. Vzniká tak podle něho prostor pro politickou satiru. „A to je dobře,“ pronesl. Otázkou je, kam to podle něho celé dospěje. „Já nejsem prognostik,“ oponoval s tím, že možné jsou dva scénáře. Buď se Andrej Babiš vzdá postu předsedy vlády a jmenuje svého nástupce, anebo to všechno skončí dovolenou, létem, prázdninami. „V září, si myslím, že by bylo obtížné tento étos, sílu demonstrací znovu nahodit,“ myslí si. Podle něj přes léto často řada věcí vyprchá.
Další plánovaná demonstrace v Praze se podle organizátorů bude konat v neděli 23. června v 16:30 na Letné. Tato demonstrace by neměla být poslední a měla by přinést něco jiného než ostatní demonstrace, myslí si. „Dokud jsou lidé ochotni vyjít do ulic a dokud nenastoupí tvrdá represe, tak ten stát ještě funguje,“ zhodnotil.
„Obávám se, že řada politiků, i těch nejvrcholnějších, se prostě neumí chovat.“ Samozřejmě ten politický boj může být tvrdý, může mít různé názory, já bych velmi rád respektoval jak prezidenta republiky, tak svého premiéra, i kdyby to byli lidé z jiných politických stran, než jaké já ctím nebo vyznávám, velmi rád bych je respektoval, ale já myslím, že k těmto vysokým ústavním funkcím patří především důstojné chování, a já to důstojné chování u našich nejvyšších představitelů, když ne postrádám, tak alespoň občas nevidím,“ zhodnotil současnou politickou scénu.
Celý záznam zde.
Badatel je veřejnosti znám jako expert na totality 20. století, takový „osvěžovač paměti“. Komunismus oproti nacismu podle něho prorostl do české společnosti, téměř do každé rodiny. Rozlišuje pak tři skupiny lidí. Jednou skupinou jsou ti, kteří upozorňují na problémy, tedy především historici, pak je skupina lidí, kteří problémy relativizují, a největší skupinu to prostě nezajímá. „Poznání naší minulosti, toho 20. století, a to přiznání si, že jsme ne vždy my byli ti hrdinové, byť jsme samozřejmě i ti hrdinové byli, tak je strašně důležité pro pochopení současnosti,“ uvedl, a apeloval tak na dlouhodobou výuku moderních dějin ve školách.
Nejhorší komunistické lágry byly podle něho horší než nacistické koncentrační tábory. „Řada pamětníků, kteří prošli oběma typy zařízení, tvrdí, že to bylo horší v těch jáchymovských lágrech, ale především z toho důvodu, že ti dozorci byli Češi, dozorci by čistě teoreticky mohli být někdo, s kým člověk mohl týden předtím sedět v hospodě u piva. To je asi příšerný pocit,“ vysvětlil Padevět, v čem je to horší. Technicky pak podle něho oba tábory jsou srovnatelné.
Fotogalerie: - Bureši za katr
Vězni sami v uranových lágrech se podle něho označovali jako „mukl“ a znamenalo to pro ně zkratku „muž určený k likvidaci“. „Nebyly to tábory vyhlazovací, samozřejmě, nekonaly se tam hromadné popravy, nebyly tam plynové komory, ta likvidace probíhala prací, podobně jako v systému sovětských táborů gulag, a pokud pracujete holýma rukama s uranovou rudou, bez jakýchkoliv ochranných prostředků, tak vás pak už nikdo nemusí mlátit, abyste v dohledné době zemřela,“ přiblížil.
Uranové lágry podle něho vznikaly v koordinaci se Sovětským svazem, protože veškerá uranová ruda směřovala právě do Sovětského svazu. „Československá komunistická strana vznikla v roce 1921 a od svého vzniku byla vždycky poslušnou převodovou pákou Moskvy,“ vysvětlil spisovatel s tím, že tomu tak bylo na úkor vlastních lidí.
Došlo i na vnímání veršů tvrdého bolševika Vítězslava Nezvala. Nezval je pak podle něho rozporuplná postava, která podle jeho názoru se chtěla mít vždycky dobře. „Dílo pak podle něho je jedna věc a to, jak se osoba chová a vystupuje ve veřejném prostoru, je věc jiná,“ uvedl. „Já myslím, že umím,“ odpověděl na otázku, zda si dokáže oba faktory nespojovat. „Je to problém všech, kdo veřejně vystupuje,“ zobecnil pak problém spisovatel s tím, že je těžké jim to vyčítat. „České dějiny 20. století jsou tak spletité, že málokdo si dokázal zachovat tvář ve všech těch režimech,“ pokračoval.
„Životní optimista ano, společenský optimista nikoliv,“ odpověděl na otázku, zda je jako člověk spíše optimistou i přes to, že píše o tragických záležitostech. To, co se děje ve společnosti, člověk podle něho nemůže ovlivnit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: sla
