Mnohokrát jsem si kladl otázku, proč vznikají ekonomické krize, proč je ve světě tolik násilí a zejména kdo hýbe celosvětovou politikou. Kluby jako Bildenberg jsou elitářské kluby, které mají významný vliv na dění ve světě. A to právě z důvodu personálního zastoupení finančních institucí, miliardářů i vysokých představitelů mezinárodních organizací. A můžeme se pouze domnívat, co se za zavřenými dveřmi domlouvá a řeší. Podle nezávislých novinářů, kteří dlouhodobě sledují tyto aktivity, se neřeší pouze brexit či krize neoliberalismu, ale i bezpečnostní situace na Blízkém východě či Ruská federace a Čína. Právě obrovský vliv oligarchů a byznysmenů na politiky a politiku je příčinou toho, že se rozvírají pomyslné nůžky mezi těmi nejbohatšími a většinovou společností. Nemusíme chodit daleko, i u nás vstupují podnikatelé do politiky a hájí spíše své zájmy před zájmy veřejnosti.

ČSSD neuspěla v evropských volbách. Měla by si vzít příklad z německé sociální demokracie, kde po volbách rezignovala předsedkyně strany, nebo by šlo v českých podmínkách o zbytečné gesto? A je na tom ČSSD skutečně tak zle, jak to podle výsledků eurovoleb vypadá?

Sociální demokracie neuspěla již ve třech po sobě jdoucích volbách, což ukazuje na obrovské problémy strany. Jako členovi ČSSD, který stranu v listopadu 1989 pomáhal obnovovat, mě mrzí současný vývoj a zejména nepodpora široké veřejnosti. A nejde to svádět na ekonomický boom, který není nakloněn levicovému pohledu na svět, či na krizi standardních politických stran. Protože i dnes existuje řada společenských problémů, na které má sociální demokracie řešení. Možná jsem v tomto směru konzervativní politik, ale podpora rodin s dětmi, seniorů, zdravotně postižených, kvalita a dostupnost veřejných služeb či ochrana životního prostředí jsou témata, která je třeba zvednout. 

Nechci tady a teď analyzovat všechny trable ČSSD, ale jsem přesvědčen, že je třeba vyvodit i osobní odpovědnost za současnou situaci. Já jsem po špatném volebním výsledku svoji osobní spoluodpovědnost na sebe vzal a po pravdě jsem očekával stejný postup i u ostatních. K tomu ovšem nedošlo, a proto se krize uvnitř strany ještě prohloubila. Německá SPD ukázala na vysokou politickou kulturu této levicové strany a já bych si také přál, aby se tato kultura přenesla k nám. Jinak výsledek voleb do EP ukazuje na ztrátu důvěry široké veřejnosti vůči ČSSD, což není dobrá výchozí pozice do nadcházejících krajských a senátních voleb.

Co by se v příštích letech mělo stát s ČSSD?

ČSSD již nemá čas, a proto musí konat. Velmi důležitý úkol je probudit členskou základnu k aktivitě a zapojení členů do tvorby nového moderního programu, který osloví veřejnost. Druhým problémem je otevření strany pro nové a zejména mladší členy. Vždyť všude kolem nás je levicová politika výsadou mladší generace a je chybou nás politiků, že v ČR tomu tak není. Chce to více aktivity všech představitelů strany a také finanční stabilita ČSSD. Je třeba dořešit kauzu Altner, která nám také nepřidává na popularitě, a je nutné, aby stranu reprezentovali sociální demokraté, kteří mají důvěru spoluobčanů. 

Chce to také více solidarity mezi členy a je třeba omezit mnohoobročnictví, které v ČSSD jenom kvete. A zejména odpovědnost za vývoj ve straně musí mít v rukou volení funkcionáři, a nikoliv nikým nevolení šíbři. Věřím, že se podaří sociálním demokratům přesvědčit občany, že pro pozitivní vývoj České republiky je třeba mít levicovou vládu pod vedením sociální demokracie. Zkušenosti z pravicových vlád by měly být výstrahou.

Velký rozruch přinesl audit Evropské komise ohledně dotací pro Agrofert. Je překážkou, že ještě nejde o finální verzi auditu, nebo to podstatné v něm už je?

Je třeba posečkat na konečnou verzi auditu a poté z toho vyvodit závěry a politickou odpovědnost. Ovšem od samého počátku je zřejmý střet zájmů současného premiéra a v letech 2013 až 2017 ministra financí. Audit EK je jen důsledek oligarchizace naší politiky, která s sebou nese i pokles politické kultury v zemi. To, co bylo před několika lety pro politiky nemyslitelné, se dnes často stává normálním konáním. Problémem ovšem je, že jim toto konání toleruje veřejnost i média. Nelze ovšem zapomínat ani na chyby, kterých jsme se jako politici v minulosti dopustili, a umožnili tak vstup novým politickým formacím na českou politickou scénu.

Fotogalerie: - Bureši za katr

Celková suma, kterou by měl Agrofert vrátit, je 451 milionů korun. Andrej Babiš veřejnost ujistil, že Česko nebude muset nic vracet. Jak celá věc podle vás skončí? Může ještě dojít k zásadnímu zvratu ve prospěch premiéra? 

Tak jak znám rozhodování orgánů EU, zásadní zvrat v dané kauze neočekávám. Pan premiér má stoprocentní pravdu v tom, že ČR žádnou dotaci vracet nebude. EK totiž danou sumu, kterou audit nakonec určí, odečte od již přiklepnutých dotací. Takže pak bude na státu, aby případnou vratku vymohl. Nástroje k tomu má a věřím, že bude i politická vůle takto konat. Občané i podporovatelé předsedy ANO 2011 si musejí uvědomit, že i v dotacích z EU jsou jejich daně. Nehledě na skutečnost, že řada českých firem je podporována ze státního rozpočtu, a tudíž z peněz českých daňových poplatníků. A naše země je často benevolentní v kontrole čerpání těchto dotací. 

První část auditu Evropské komise hovoří o tom, že premiér Babiš se dostal do střetu zájmů. Auditoři uvádějí, že k jednoznačnému porušování zákonů dochází od 9. 2. 2017, kdy byl přijat takzvaný lex Babiš. Česko by tak mělo donutit Agrofert, aby vrátil všechny dotace od tohoto dne, tedy téměř 2,5 roku nazpět. Jak se na závěry Komise díváte? 

Závěry prozatím nejsou a je třeba si na ně počkat. Nicméně je třeba výhrady EK vůči nedodržování unijního práva analyzovat a zákon lex Babiš upravit. Teprve po konečné zprávě EK lze přijmout řešení včetně použití donucovacích prostředků, které umožňuje právní rámec ČR k vrácení peněz. 

Podnět k prošetření možného střetu zájmů loni do Bruselu poslala česká pobočka Transparency International spolu s Pirátskou stranou. Jak se díváte na fakt, že česká politická strana přesouvá problém premiéra své země na nadnárodní úroveň do Bruselu?

Je spíše otázkou, proč nekonaly orgány činné v trestním řízení, či proč je dnes ze strany premiéra kritizována Transparency International. Nedávno ještě byli představitelé této organizace vytěžováni ve prospěch ANO 2011 a nyní jsou kritizováni.

Když se podíváme na Babišovu dotační kauzu, o jak velký problém jde v porovnání se skandály porevoluční doby? 

Z pohledu toho, že se týká pana premiéra, jde o velmi vážný problém. A to nejen proto, že se dotýká zahraniční politiky a ochrany zájmů České republiky. 

Zneužil podle vás Andrej Babiš svého postavení?

Pan premiér je od roku 2013 v každodenním střetu zájmů. Co k tomu dodat více.

Věříte tvrzení Andreje Babiše, že je vše účelově připraveno? Premiér se brání i za použití argumentu, že Komise nás skrze dotace trestá za to, že jsme se postavili proti migračním kvótám a držíme se Visegrádu. Co k tomu říci? 

Ne, celá kauza je od samého počátku osobním problémem střetu zájmů Andreje Babiše. Hledání vnějšího nepřítele vždy souviselo s odlákáním pozornosti od jádra problému, a to se děje i v současnosti. Z mého pohledu je kontrola EU logická a správná. Osobně si myslím, že pan premiér již dnes ví, co jej v blízké budoucnosti může čekat. Na to má velice kvalitní právní servis i informace. Kauza nemá nic společného s migrační politikou či s názory Visegrádské skupiny. Je to ze strany pana premiéra PR mlha, která má zachránit jeho politickou budoucnost i budoucnost jeho politicko-podnikatelského projektu ANO 2011. Pokud srovnám politickou kulturu na západ od naší hranice, pak by tam politik s takovým střetem zájmů již politikem nebyl.    

Jak hodně nás dotační kauza premiéra poškozuje v zahraničí?

Jeden problém je poškozování naší reputace v zahraničí, což je neoddiskutovatelné. Druhým je hájení zájmů České republiky při vyjednávání na půdě EU. To je daleko větší průšvih, protože jak s vámi budou jednat evropští partneři, když vědí, v jakém střetu zájmů jste. Proto bych v tomto období, než přijde konečné rozhodnutí EK, využil možnosti zastupování v Radě EU. Ale to je jen odpovědnost pana premiéra a také jeho zodpovědnost vůči obyvatelům naší země. 

Počet lidí na protibabišovských demonstracích narůstá. Hrozí kvůli nim i pád vlády? 

Demonstrace proti premiérovi a dnes i proti vládě je dobře organizovaná a trochu mi připomíná atmosféru na Slovensku před rezignací Fica. To, že demonstrace nahrávají opozici, je také zřejmé. Stejné to bylo i na Slovensku. Je třeba si uvědomit, že nestabilita vlády i nesoudržnost společnosti je velkým problémem, protože pak bývá politicky těžké cokoliv pozitivního prosadit. Nechci být falešným prorokem, ale zájmem organizátorů současných protestů je rezignace premiéra, a tím pádem i konec současné vlády. Termín předpovídám podzim tohoto roku, ale mohu se mýlit. Nicméně je třeba všem aktérům připomenout, že po pádu vlády bude mít trumfy v rukou pan prezident, a jak jej známe, svoji příležitost určitě využije.  

Poslanec, bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, počastoval premiéra označením lupič evropských peněz. Jde o pravdivé pojmenování? 

Vyjádření pana poslance a předsedy poslaneckého klubu beru jako nadsázku či reakci na podobná vyjádření pana premiéra vůči jeho osobě. Podobná vyjádření ovšem ukazují na pokleslou politickou kulturu v naší zemi a já bych takové vyjádření nepoužil. O vině či nevině by v demokratických zemích měly rozhodovat nezávislé soudy, a nikoliv politici. Nehledě na skutečnost, že podobných dotačních excesů zažila Česká republika dost a dost. O tom mimo jiné svědčí i audit Evropské komise.  

Babiš používá přesně stejnou rétoriku jako náš bývalý premiér Fico, když jsme žádali jeho demisi po vraždě novináře Jana Kuciaka a Martiny Kušnírové, řekl na pódiu na Václavském náměstí Juraj Šeliga, aktivista, který stál za protesty, které sesadily slovenského premiéra Roberta Fica. Je to pravda? 

Toto srovnání je hodně přitažené za vlasy a potvrzuje moji domněnku o podobnosti a cílech současných protestů. Obecně platí, že každý občan včetně politiků se může bránit zákonnými prostředky, které mu demokratický režim umožňuje. Zároveň ovšem platí, že na politika musejí být kladeny vyšší nároky včetně těch morálních. A to by mělo platit jak na sousedním Slovensku, tak v České republice. 

Fotogalerie: - Trikolora

Andrej Babiš ve Sněmovně dotační kauzu označil za útok na Českou republiku. Mluvil o tom, jak za předchozích vlád se muselo z ČR do EU vrátit zhruba 35 miliard korun na dotacích. Má ve světle takové částky smysl přikládat 450 milionům takovou váhu? 

Obě částky spolu nesouvisejí a opět to ukazuje na snahu pana premiéra hledat vnějšího nepřítele. A mne mrzí, že tím vnějším nepřítelem má být EU.  Přece nejde o to, zda se jedná o 450 či 50 milionů korun. Jde přece o to, vyšetřit a rozhodnout, zda se jednalo či nejednalo o dotační podvody či obcházení zákonů. V demokracii by mělo platit: padni, komu padni. A to bez ohledu na to, jakou funkci či společenské postavení zaujímáte.

Podle auditu měl ministr životního prostředí Richard Brabec nadržovat chemickému průmyslu. Brabec ovšem zmínil, že Agrofert dostal v letech 2007 až 2013, tedy před nástupem ANO do vlády, na dotacích cca 800 milionů korun, kdežto na období 2014 až 2020 byla pro Agrofert dojednána podpora ve výši 86 milionů. Jde tedy v případě některých bodů kritiky spíše o přání, které je otcem myšlenky?