„Dítě není pes, dítě není rohlík, který si kdokoli může koupit v obchodě, ale v bezhodnotové společnosti vládne myšlení, že ta má na vše právo. Tedy i na dítě,“ napsal v komentáři, jehož část uveřejnil na sociální síti Facebook.
Balšínek to vidí jinak. Je toho názoru, že si každý může vybrat, v jakém svazku chce žít, ale neměl by do toho zatahovat i děti. Dítě má podle Balšínka právo znát svou matku a otce, a pokud to jen trochu jde, tak žít v úplné rodině. Šéfredaktor uznává, že ani tradiční rodina není vždy ideální, manželství se rozpadají, děti se rodí do svazků, které fungují tzv. na psí knížku, ale to podle autora ještě neznamená, že má stát právo posvětit další neideální svazek.
Balšínek smetl ze stolu i argument, že v českých domovech pro odložené děti žijí tisíce malých českých občanů a že by bylo lépe u homosexuálního páru než v dětském domově.
„Pro adopci platí přísná pravidla, která nejsou schopny naplnit ani leckteré klasické páry žen a mužů. V této zemi není nadbytek dětí v ústavní péči, které by byly určeny pro adopci, a o řadu dětí, zvláště jiných etnik nebo se zdravotním postižením, není – nelichotivým jazykem řečeno – zájem. Jsou opačné, otřesnější případy, pro které by platila nová legislativa, kdy se děti stávají zbožím. V případě přijetí jednoho z chystaných zákonů by stát posvětil obchodní praktiky s dětmi, které se dějí už dnes. Dva homosexuální páry si na trhu koupí ženské vajíčko, koupí si jinou ženu – nosiče plodu, který vzniká spojením vajíčka s mužským materiálem, jenž v tom nejegoističtějším případě vzniká smícháním semene obou mužů. Tím má být vyjádřena dvojjedinost otce. Je to vrchol hédonistické, narcistní společnosti, v níž nikomu nesmí být upřeno žádné právo,“ rozohnil se autor.
Dalibor Balšínek doslova napsal:
Malý úryvek....Dítě není pes, dítě není rohlík, který si kdokoli může koupit v obchodě, ale v bezhodnotové společnosti vládne myšlení, že ta má na vše právo. Tedy i na dítě.
Každý si může vybrat partnerství, jaké chce, jaké cítí, každý ať si žije, s kým chce, ale ať do této hry nejsou vtahovány děti. Právo dítěte je víc než chuť pořídit si ho do jakékoli rodinné konstelace. Každé dítě, pokud to jen aspoň trochu jde, má mít právo znát svou matku a otce a žít ve vztahu, kde jsou udržované základní vzorce ženy a muže. Samozřejmě nelze si idealizovat současný stav rodiny, kdy se děti rodí do nemanželských poměrů, rozpadlých vztahů, řada dětí vyrůstá jen s jedním rodičem, děti žijí ve střídavé péči – to určitě nejsou ideální podmínky pro vývoj dítěte. To ale není důvod, aby stát posvětil další neideální prostředí a stal se jeho garantem.
Pro adopci dětí homosexuálními páry se často používá argument, že se mohou postarat o tyto děti. V českých dětských domovech žije asi 4000 dětí a dalších asi 3500 s různým stupněm postižení jich je ve specializovaných ústavech. Pro adopci platí přísná pravidla, která nejsou schopny naplnit ani leckteré klasické páry žen a mužů. V této zemi není nadbytek dětí v ústavní péči, které by byly určeny pro adopci, a o řadu dětí, zvláště jiných etnik nebo se zdravotním postižením, není – nelichotivým jazykem řečeno – zájem. Jsou opačné, otřesnější případy, pro které by platila nová legislativa, kdy se děti stávají zbožím. V případě přijetí jednoho z chystaných zákonů by stát posvětil obchodní praktiky s dětmi, které se dějí už dnes. Dva homosexuální páry si na trhu koupí ženské vajíčko, koupí si jinou ženu – nosiče plodu, který vzniká spojením vajíčka s mužským materiálem, jenž v tom nejegoističtějším případě vzniká smícháním semene obou mužů. Tím má být vyjádřena dvojjedinost otce. Je to vrchol hédonistické, narcistní společnosti, v níž nikomu nesmí být upřeno žádné právo.
Každý si může vybrat partnerství, jaké chce, jaké cítí, každý ať si žije, s kým chce, ale ať do této hry nejsou vtahovány děti. Právo dítěte je víc než chuť pořídit si ho do jakékoli rodinné konstelace. Každé dítě, pokud to jen aspoň trochu jde, má mít právo znát svou matku a otce a žít ve vztahu, kde jsou udržované základní vzorce ženy a muže. Samozřejmě nelze si idealizovat současný stav rodiny, kdy se děti rodí do nemanželských poměrů, rozpadlých vztahů, řada dětí vyrůstá jen s jedním rodičem, děti žijí ve střídavé péči – to určitě nejsou ideální podmínky pro vývoj dítěte. To ale není důvod, aby stát posvětil další neideální prostředí a stal se jeho garantem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
