Houda poukazuje na zvláštní mechanismus, který v České republice funguje a je zaštítěný pojmem demokracie: vláda vládne – vládne tragicky – nastává sebedestrukce a volební porážka – z opozice se stává vláda a z vlády opozice – vláda vládne – vládne tragicky a tak stále dokola. „Háček je v tom, že v takovém procesu si opozice výhru nezasloužila alternativními a ideově podloženými návrhy dlouhodobých perspektivních řešení, nýbrž si jen počkala na sebedestrukci vlády,“ dodává.
Politolog ale upozorňuje na rizika, která mohou sociální demokraty potkat na jinak umetené cestě k volebnímu vítězství. Jako největší se jeví skutečnost, že ČSSD se už o levici nedělí jen s komunisty, na scéně se objevuje SPOZ. „A to neznamená nic jiného, než že úkrok do středu by pro sociální demokracii znamenal riziko, že neudrží hegemonní postavení na levici. Nemá už prostě manévrovací prostor roku 2002,“ domnívá se.
Radikální a populistická tvář ČSSD
Aby si sociální demokracie udržela na levici dominantní postavení a mohla oslavit úspěch ve volbách, měla by si zachovat radikálnější (a jak podotýká Houda také populističtější) tvář a nenechat se zatáhnout do politického středu. „V opačném případě se vystaví riziku tolika kompromisů, že stranu mohou bezprostředně či do budoucna těžce pochroumat,“ myslí si.
Členové ČSSD to si toho prý jsou sami vědomi. „Rozumí tomu, že pokud chtějí vládnout, musí si především pohlídat jediné: dosáhnout takového volebního vítězství, aby zůstala hegemonem na levici – aby byla pro levicově naladěné občany první volbou a po volbách se stala neohroženým subjektem, který nelze za žádné konstelace pominout,“ uzavírá Houda.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nem
