„Jakkoli nás mohou děsit Trumpovy nemístné kousky, je důležité pochopit tektonické posuny, které se odehrávají v pozadí,“ píše Varufakis. Trumpův předčasný odjezd a zpětvzetí podpisu pod společným komuniké lídrů G7 uvrhl podle Varufakise západní novináře do stavu podobného mrtvici, kdy nejsou schopni pochopit novou realitu, která se před jejich očima začíná odhalovat.
„Francouzský prezident Emmanuel Macron ve snaze zkombinovat sílu a humor zavtipkoval na téma, že by se ze současného podniku G7 mohla stát G6,“ pokračuje Varufakis. Podle něj jde o směšnou myšlenku, neboť setkání G6 bez USA by nikoho nezajímalo a došlo by k „vymazání kapitalismu z povrchu zemského“.
Jak míní Varufakis, existuje mnoho důvodů, proč být ohledně Trumpova angažmá v Bílém domě rozmrzelý. Mnohem větším důvodem k nedobré náladě pro progresivně smýšlející jsou ale podle něj reakce establishmentu na výstřelky amerického prezidenta. Velkou chybou je především kombinace zbožných přání na jedné straně a častých pomýlení na straně druhé. „Někteří doufají, že Muellerovo vyšetřování bude úspěšné a Mike Pence k nim bude jakožto prezident přívětivější. Jiní vyhlížejí rok 2020, odmítajíce připustit, že by Trump mohl svůj mandát obhájit,“ píše Varufakis.
„Trumpova vláda na domácí scéně rychle rozjíždí americkou ekonomiku,“ míní Varufakis. „Nejprve Trump schválil obrovské škrty na daních z příjmu a na podnikatelských daních. Ale to nebylo všechno. Za scénou Trump ohromil Nancy Pelosiovou, šéfku Demokratů ve Sněmovně reprezentantů, že schválil téměř všechny sociální programy, o něž ho požádala. V důsledku toho má nyní americká federální vláda největší rozpočtový deficit v historii Ameriky a nezaměstnanost v USA je dnes menší než 4 procenta.“
Podle Varufakise Trump dává peníze nejen bohatým, ale i mnoha chudým občanům. S velmi silnou domácí americkou zaměstnaností, zejména mezi Afroameričany, s inflací pod kontrolou a optimistickou burzou má Donald Trump domácí situaci zvládnutou.
„Americký protitrumpovský establishment se modlí, aby trhy potrestaly Trumpovu rozdavačnost. Přesně to by se také stalo, kdyby Amerika byla jakákoliv jiná země. Americký fiskální deficit má v roce 2018 dosáhnout 804 miliard dolarů a v roce 2019 dokonce 981 miliard dolarů. V příštích 18 měsících se očekává, že si americká vláda vypůjčí 2,34 biliony dolarů. V každé jiné zemi by to znamenalo absolutní propad kurzu tamní měny a obrovské zvýšení úrokových měr,“ píše Varufakis. Jenže Spojené státy nejsou žádná „každá jiná země“, upozorňuje.
„FED, americká centrální banka, nyní končí svůj program kvantitativního uvolňování odprodejem svých nahromaděných aktiv soukromému sektoru. Investoři potřebují kupovat dolary. To způsobuje, že množství dolarů, které jsou k dispozici investorům, klesá každý měsíc o 50 miliard. Dodejte k tomu všechny ty dolary, které potřebují němečtí a čínští kapitalisté k nákupu amerických vládních obligací (oni si potřebují své peníze zaparkovat někde, kde je to bezpečné) a pochopíte, proč je Trump přesvědčen, že nebude potrestán poklesem hodnoty dolaru či vládních obligací,“ popisuje Varufakis.
Varufakis se domnívá, že Trump, vyzbrojen výsadou tiskařských strojů, pohlíží na obchodní dohodu s ostatními zeměmi G7 a dochází k jasnému závěru, že nikdy nemůže prohrát obchodní válku se zeměmi, které mají vůči USA tak obrovské přebytky (například Německo, Itálie či Čína), anebo které (jako Kanada) dostanou zápal plic v okamžiku, kdy americká ekonomika dostane jen obyčejnou chřipku. Podle Varufakise ale nejde o nic nového. Richard Nixon se také postavil v roce 1971 proti evropskému establishmentu a Ronald Reagan v roce 1985 brutálně napadl Japonsko. I jejich jazyk nebyl o nic civilizovanější: postoj Nixonovy vlády shrnul jeho muž John Connally: „Já věřím, že všichni cizinci s námi chtějí vym*dat, a je naším úkolem je vym*dat s nimi jako první.“
„Dnešní americká agrese vůči vlastním spojencům je od těch minulých odlišná ve dvou směrech:
Zaprvé, od rozpadu Wall Street v roce 2008 už Wall Street a domácí americká ekonomika není schopná dělat, co dělala před rokem 2008: totiž absorbovat export z evropských a amerických továren prostřednictvím obchodního přebytku financovaného ekvivalentním proudem zahraničních zisků, plynoucích do USA. Tato neschopnost je hlavní vnitřní příčinou nynější globální hospodářské a politické nestability.
Zadruhé, na rozdíl od sedmdesátých let, způsobilo deset let, po něž Evropa nedokáže vyřešit svou eurokrizi to, že francouzsko-německý establishment je dnes nejednodný a je na ústupu – evropské vlády nyní přebírají xenofobní, protievropští nacionalisté,“ píše Varufakis. Jeho protisystémová strana Syriza byla sama vítězem posledních dvou voleb v Řecku.
Trump podle Varufakise na všechny tyto věci nahlíží a dochází k závěru, že jestliže Spojené státy už nejsou schopny stabilizovat globální kapitalismus, proč nevyhodit do povětří existující multilaterální dohody a vybudovat úplně od píky nový světový pořádek, který se bude podobat kolu, kdy Amerika bude jeho centrem a všechny ostatní mocnosti budou paprsky tohoto kola. Budou to bilaterální dohody, které zajistí, že USA budou vždycky v každé dohodě tím největším partnerem a budou tak moci své protějšky tvrdě vydírat skrze metodu „rozděl a panuj“.
Janis Varufakis klade otázku, zda dokáže EU proti Trumpovi vytvořit panevropskou alianci, kupříkladu s Čínou. Odpověď na tuto otázku již ale prý zazněla poté, co Trump zrušil jadernou dohodu s Íránem. Během několika minut po prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové, že evropské firmy v Íránu zůstanou, oznámily všechny německé korporace, že z Íránu odcházejí a dávají přednost obřím daňovým škrtům, které jim Trump nabídl na území USA.
„Máme mnoho důvodů být zděšeni Trumpem, který vítězí nad evropským establishmentem, který se máchá ve vlastní dokonalé slepotě k silám, které jej oslabují a připravují cestu pro další otřesný vývoj. Celé břemeno padá na bedra progresivců v kontinentální Evropě, v Británii, ale také ve Spojených státech,“ píše na závěr Varufakis a věří, že moderní levice dokáže vytvořit jakýsi nový „new deal“ a vyhrát s ním volby.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
