Co je to za člověka? Oni si myslí, že se jich budou všichni bát. Doktorka Samková nevěřila vlastním uším, když jsme jí předčítali názory Petra Jiráta

ParlamentníListy.cz předložily vize doktora Jiráta advokátce Kláře Samkové, známé svým ostrým postojem k současnému stavu justice i státního zastupitelství. Jirátova slova podle ní jen potvrzují, jak žalobci svou práci nezvládají. "Proboha, co je to za člověka," vydechla nevěřícně nad jedním z Jirátových názorů.

Petr Jirát si například v rozhovoru pochvaloval, jak se díky Rathově kauze a obžalované Ivaně Salačové zpopularizoval institut „spolupracujícího obviněného“. Ten může výměnou za informace o případu získat výrazně nižší trest.

„Obžalovaní se předhánějí, kdo bude mluvit. Ivana Salačová dostala podmínku a to byl velký impuls. Vědí, že když nám řeknou něco na někoho jiného, mohli by vyváznout se zdravou kůží,“ pochvaloval si středočeský návladní.

„Je to poslední zoufalý pokus, jak zakrýt, že policie nic nedokáže vyšetřit,“ opáčila advokátka Samková. Pokud prý policie není schopná bez informátora z vnitřku odhalovat trestnou činnost, tak je to hodně špatné.

Z advokátní praxe pak prý má Samková ještě jednu pochybnost. Obává se totiž, zda vyšetřovatelé neberou, aby si usnadnili práci, svědectví spolupracujících obviněných jako automaticky správné a dále ho neověřují a nekonfrontují s dalšími důkazy.

„Dnes již v trestním řízení neplatí zásada objektivní pravdy. A jestli mi tzv. spolupracující osoba řekne, že něco bylo tak a tak, tak pravděpodobnost, že to tak skutečně bylo, se podle mě limitně blíží nule. Každý má své vlastní zájmy, tím spíše člověk, který je do té činnosti namočený. Podle mě to skýtá další neuvěřitelné možnosti manipulace s případem,“ varuje advokátka. Proto je podle ní neúnosné, aby na svědectví spolupracující osoby stála celá obžaloba.

Oni si říkají: Zavřít mohou, ale pustit musí

Dále si pak Jirát v rozhovoru pochvaloval trest propadnutí majetku, udělený Davidu Rathovi i jeho společníkům. Podle Jiráta je právě tento trest nejúčinnější. „Jak říkají všichni zločinci: Zavřít mohou, pustit musí,“ uvedl k trestu odnětí svobody s tím, že některé odsouzence propouštějí již po odpykání poloviny trestu. „A když jim nevezmeme majetek, vrací se do toho bohatství a užívají si ho,“ rozčílil se. Pro server IDNES.cz byl v tomto směru ještě přímočařejší: „Když pachatel ví, že se vrátí do prostředí, kdy si ty ukradené miliony už nebude moct užívat, že bude skutečně žít od výplaty k výplatě, tak je to něco jiného, než když ví, že si odsedí několik let a vrátí se do bohatství.“

Podle Samkové je nesporné, že majetek prokazatelně získaný trestnou činností by měl být zabaven. „Třeba v případě senátora Nováka, kterému byl prokázán úplatek 43 milionů a zabaveno mu z toho bylo milionů pět, to jsem si říkala, jestli to vůbec myslí vážně,“ přiznala advokátka.

Bohužel jsme však prý v tomto případě opět konfrontováni s tím, že si vyšetřovatelé usnadňují práci a prokazováním souvislosti se příliš nenamáhají. Může tak být postižen i majetek, který nemá s trestnou činností nic společného. „Zachytila jsem v médiích případ doktora Toběrného, vyšetřovaného v souvislosti s manipulacemi veřejných zakázek v nemocnici Na Homolce. Tomu údajně státní zastupitelství majetek zablokovalo, a hrozí mu jeho propadnutí; přitom jde o majetek, který získal v restituci, tedy zjevně zcela nezávisle na činnosti, která je vyšetřována,“ prozradila advokátka. Takový postup vyšetřovacích orgánů považuje za „nehoráznost“. „Takový trest nemůže mít vůbec žádný výchovný účel, a v podstatě zavání i účelovým vyvlastněním,“ poznamenala.

Kott měl trezor narvaný penězi

Navíc doktor Jirát vyjádřil názor, že beztak většina odsouzených za majetkovou kriminalitu „má někde něco ulitého“. Ani po zabavení majetku tak prý rozhodně živořit nebudou. V případě Rathovy kauzy se ohradil proti tvrzení advokáta Tomáše Sokola, že jeho mandanti, manželé Kottovi, budou živořit. Jirát vyjádřil názor, že se tak nestane, neboť prý jistě páchali trestnou činnost (Jirát použil slovo „to tak dělali“, v kontextu činnosti, za kterou byli odsouzeni) již dávno předtím, než se na ně vyšetřovatelé zaměřili. „Sama doktorka Kottová říkala doktoru Kottovi, že chtěla mít 50, a už má 65 milionů,“ ocitoval Jirát pravděpodobně z odposlechů. Navíc podle něj stejných 65 milionů měl „ulitých“ i Petr Kott, zabavení majetku v hodnotě třiceti milionů tedy prý pro jejich domácnost rozhodně nebude fatální.

Majetkové poměry manželů Kottových pak ještě Jirát specifikoval popisem, kterak „Kott měl trezor pod schody, nabitý od podlahy až ke stropu hotovostními penězi“. Navíc mu prý Rath nabízel, aby svůj majetek uložil do zlata. „Velký balík milionů se pak vměstná do malé ruličky zlata,“ prezentoval čtenářům pobouřeně žalobce, který tentokrát ani nezastíral, že informace má z vyšetřovacích odposlechů.

A nakonec si nechal samotného Davida Ratha: „On peníze ukrýval do zahraničí do obchodních společností,“ prozradil o něm, načež si postěžoval, že Rath v orgánech těchto společností oficiálně nefiguruje, a proto je prý jeho angažmá těžce dohledatelné.

„Jestliže pan doktor Jirát říká toto, tak by asi měl složit svou funkci státního zástupce,“ myslí si Samková. Veřejně se tím totiž prý přiznal, že není schopen odhalovat a stíhat trestnou činnost.

„Pan doktor Jirát asi v rámci svého studia na právnické fakultě chyběl na některých přednáškách,“ poznamenala pak k výkladu, kolik Rath a manželé Kottovi mají „ulito“. „Právo není žádná věštírna z křišťálové koule. Buď se k něčemu dobereme, něco prokážeme a odsoudíme, anebo tyto výroky může vykládat redaktor Blesku, ale určitě ne státní zástupce,“ řekla dále a doporučila Davidu Rathovi s jeho právníky, aby na Jiráta za tato slova podali trestní oznámení. „Jestli si vážně myslí, že Rath má někde ulitých nějakých sto milionů, tak ať to prokáže,“ vyzvala Jiráta.

Oni jsou zvyklí jen na blbé zločince

Petr Jirát také zmínil, že Rath si může obstarat izraelský pas, neboť se při procesu chlubil, že má doklad, že jeho dědeček byl obětí holocaustu, díky čemuž mu vzniká automatický nárok na občanství Izraele. „On se asi rozhodl, že ještě k tomu všemu vyvolá diplomatický konflikt s Izraelem,“ chytla se za hlavu advokátka poté, co si nechala příslušnou pasáž novinového rozhovoru ještě jednou přečíst.

A na závěr si Jirát nechal psychologický profil Davida Ratha: „Pro vás je to velká ryba, pro mě problematická osobnost. U soudu se choval naprosto nestandardně, naprosto drze. Dovoloval si něco, co jsem do té doby v soudní síni nikdy neslyšel, a že jsem se tam setkal se zločinci velkého kalibru. Toto si ale nedovolili,“ uvedl Jirát, a poté dodal, že Rath měl štěstí, že soudce Robert Pacovský byl profesionál a „nenapařil“ (výraz doktora Jiráta) mu ještě víc.

Poznámka o „drzosti obžalovaného“ doktorku Samkovou rozlítila. „On využíval zákonných práv obžalovaného. A český trestní proces dokázal nachytat na švestkách způsobem, na který nikdo nebyl zvyklý. Prostě proto, že český právní řád je zvyklý pouze na blbé zločince, a to pan Rath zcela evidentně není,“ uvedla advokátka.

Navíc Rath, kterého se rozhodně nezastává, má podle ní smysl pro humor, kvalitní advokáty, a je natolik psychicky silný, že jej kauza a pozice obžalovaného nepoložila. A na to podle ní čeští žalobci skutečně nejsou zvyklí. „Státní zástupci si myslí, že přijdou do soudní síně a všichni se před nimi začnou klepat strachy. Jako advokátka mám mnoho zkušeností, že když obhajoba ukáže ochotu skutečně tvrdě hájit svého klienta, tak neváhají také využít mnoha nestandardních prostředků,“ uzavřela Jirátovu stížnost na „drzost“. Pod pojmem „nestandardní chování“ si prý státní zástupci představují prakticky jakékoliv důraznější hájení klienta. „Oni si prostě myslí, že se jich budou všichni bát, včetně advokátů,“ dodala.