Šindelka v poslední době sklidil kritiku za svůj uprchlický román Únava materiálu. Zároveň však dostal také prestižní cenu Magnesia Litera. V díle se Šindelka snažil zachytit, jak píše server, osud lidské bytosti jako individua, zároveň jde však i o kritiku evropské a západní společnosti.
Mladý spisovatel v rozhovoru zkonstatoval, že strach, který provází debatu o uprchlické krizi, je velmi pochopitelný. „Je to něco přirozeného, co se objevuje pokaždé, když lidé čelí něčemu radikálně cizímu, když najednou dochází k něčemu, na co nikdo nebyl úplně připraven, když přichází nějaká kultura, která je nám nebo Evropě obecně vzdálená. Člověk se nejvíce bojí neznámého. Toho, co nedokáže pojmenovat, s čím nebyl dlouhodobě v kontaktu, s čím zkrátka nemá tu žitou zkušenost. A myslím, že Česko nebo celá visegrádská oblast je přesně ten případ, že se zabýváme něčím, s čím jsme do kontaktu přijít nemohli,“ zmínil Šindelka úvodem.
Zároveň také dodal fakt, že k nám do Česka ani nikdo nechce. „Už dávno se rozšířila informace o tom, jakým způsobem by asi tady přicházející lidé živořili, s čím – s jakou nenávistí – by se museli denně potýkat, takže sami velice rychle začali směřovat jinam,“ sdělil.
A proč se podle Šindelky už téma uprchlické krize tolik v médiích neobjevuje? „Nastala všeobecná únava materiálu. Lidé už touží zase po jiném neštěstí,“ míní Šindelka. Po čase se pak podle něj opět společnost nasytí a uvědomí si, že realita je trochu jiná.
Závěrem se Šindelka vyjádřil k současnému životu na tomto světě. Ve chvíli, kdy se narodíme, jsme – podle něj – jedněmi z nejbohatších lidí na této planetě. „Systém, který tady je a který funguje, je (a my na to často zapomínáme) naprosto blahobytný,“ zmínil s tím, že ve své knize se právě snažil poukázat na to, jak to vypadá zvenčí, když se sem člověk chce dostat a nemůže.
„Bojím se, aby z nás a z Evropy obecně nevznikla taková pevnost strachu, abychom nezačali hnít zevnitř, protože každá společnost potřebuje něco protichůdného, něco opravdu cizího, aby se chod systému obnovoval. Všechno, co je uzavřené, se začíná kazit. Všechno, co zavřete v nevětraném prostoru, začíná smrdět. Izolace je trest, to není žádná výhra. Lidi přece zavíráme do vězení, když je chceme potrestat,“ uzavřel.
- Původní text ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
