Pro laiky je čtení v rozsudcích těžké, často nerozumějí tomu, co vlastně soudci ve svých verdiktech sdělují. V případě exhejtmana Davida Ratha tomu není jinak (rozsudek si lze přečíst zde, zde, zde). Vrchní soud, i když to ve svém rozsudku zcela explicitně nevypichuje, konstatoval, že v tažení proti „údajnému proradnému korupčníkovi“ vyšetřovatelé a státní zástupci, potažmo i soudci ústeckého soudu, porušili několikrát zákon. A to především při sepisování žádostí o odposlechy či prostorové odposlechy.
Získávání důkazů zákonným způsobem nemá být jakýmisi pomyslnými důtkami na vyšetřovatele, které by jim ztěžovalo odhalování korupce. Má naopak orgány činné v trestním řízení vázat k tomu, aby i u podezřelých lidí dodržovaly zákon a respektovaly základní lidská práva a svobody.
Vrchní státní zastupitelství, vedené Lenkou Bradáčovou, považuje podstatnou část rozhodnutí Vrchního soudu za „přepjatě formalistickou“, vyjadřuje s ním zásadní nesouhlas a chystá stížnost pro porušení zákona, podávanou obvykle ve prospěch odsouzených. Kritici rozhodnutí především tvrdí, že Vrchní soud konkrétně nevyjmenoval chyby v rozhodování o odposleších. On je ale přitom ve svém rozhodnutí jasně pojmenoval.
V odůvodnění žádosti o odposlech totiž musejí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují – včetně doby jeho trvání, napsal Vrchní soud. „Dále zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené, případně odůvodněna i délka doby trvání odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu,“ stojí v rozsudku těsně před pasáží, v níž senát vedený Pavlem Zelenkou rozebírá konkrétní pochybení, kvůli kterým dva rozsudky v kauze Rath zrušil.
V posuzovaných případech totiž podle Zelenkova senátu Okresní soud v Ústí nad Labem podle uvedených ustanovení důsledně nepostupoval. „Neboť konkrétní skutkové okolnosti, které vydání předmětných příkazů odůvodňují, respektive úvahy, zabývající se důvodností návrhů, v nich nejsou obsaženy. Přičemž nejsou odůvodněny ani doba trvání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, respektive okresní soud neuvedl, proč vydává příkazy na maximálně možnou dobu, pokud se omezil na pouhé konstatování, že doba odposlechu a záznamu byla stanovena v souladu s návrhem státního zástupce. Který však stejně jako policejní orgán konkrétní důvody navrhované délky trvání tohoto procesního úkonu neuvádí. A současně opomenul uvést skutečnosti, z nichž lze dovodit konkrétní úvahu či zjištění rozhodujícího soudce o důvodech nezbytnosti zásahu do soukromí dotčených jedinců, které je chráněno článkem 13 Listiny základních práv a svobod, včetně důvodů, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak,“ stojí v rozsudku. Polovina příkazů pak neobsahuje ani zmínku o tom, že je vedeno trestní řízení pro konkrétní trestný čin, jakožto obligatorní podmínky pro možnost vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. „Okresní soud ve všech případech toliko zcela nekriticky převzal názor státního zástupce z podaných návrhů (jak je zřejmé z fakticky doslovného zkopírování návrhů státního zástupce vždy jen s doplněním příslušných návětí tak, aby bylo zřejmé, že jde o rozhodnutí soudu), které však též obsahovaly jen popis skutkových okolností a obecné konstatování, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu lze zjistit skutečnosti významné pro trestní řízení včetně poukazu na vzájemnou znalost podezřelých a jejich maximální snahu o utajení, což je však všeobecně použitelný argument u jakékoli skupinové a byť jen minimálně dopředu promyšlené trestné činnosti,“ drtí rozsudek takzvané přípravné řízení v kauze Rath.
Psali jsme:
Soud rezignoval na rozhodovací činnost
Vrchní soud konkrétně rozebírá příkaz z 11. listopadu roku 2011. V něm okresní soud obecně konstatuje důvodný předpoklad, že prostřednictvím telefonické komunikace budou dojednány detaily páchané trestné činnosti, možné telefonické instrukce, případně mohou být zjištěny další osoby na trestné činnosti se podílející. „Jako důvod, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo by jeho dosažení bylo podstatně ztížené, okresní soud uvádí, že se jedná o úzký okruh pachatelů, kteří se osobně znají a mají možnost společně jednat na místech veřejnosti nepřístupných,“ konstatuje odvolací soud. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu z 23. listopadu okresní soud uvádí de facto totožné skutečnosti, navíc zmiňuje konkrétní termín, kdy má dojít k odevzdání konečné podoby projektu. V rámci hodnocení nutnosti použít tento operativně pátrací prostředek zmiňuje, že jde o úzký okruh pachatelů, kteří se osobně znají, a jednají přes prostředníky, jako jsou Kateřina a Petr Kottovi.
V případě příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu z 6. ledna 2012 soud uvádí, že bylo zjištěno další telefonní číslo Petra Kotta, již byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a je důvodný předpoklad, že i skrze toto číslo budou dojednávány detaily páchané trestné činnosti. Podle soudu nelze sledovaného účelu dosáhnout bez odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu proto, že podezřelí jsou si vědomi nezákonnosti, nebezpečí odhalení a zadokumentování jejich trestné činnosti policejním orgánem, jde o úzký okruh osob jednajících na místech veřejnosti nepřístupných a jde o podezření ze zvlášť závažného zločinu.
Pokud jde o příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu z 23. listopadu 2011, ústecký soud uvádí, že je důvodný předpoklad, že e-mailem Petra Kotta budou zasílány informace k páchané trestné činnosti, zejména v otázce položkového rozpočtu zadavatele a nabídek společnosti Konstruktiva Branko a dalších uchazečů o zakázku, tedy informace k dokonání trestné činnosti. Dále je v příkazu opět poukaz na úzký okruh pachatelů, kteří se osobně znají nebo jednají přes prostředníky.
Obdobně je odůvodněn i příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu z 20. února 2012 a z 26. března. V obou je poukazováno na nutnost zadokumentovat obsah elektronické komunikace mezi manžely Kottovými, Lucií Novanskou, Ivanou Salačovou, Pavlem Drážďanským a Tomášem Mladým a dalšími osobami z Konstruktiva Branko, resp. mezi Ivanou Salačovou, Petrem Kottem a lidmi ze společnosti Erinyes s tím, že prostřednictvím e-mailu lze předpokládat dojednání detailů páchané trestné činnosti a zasílání dokumentů v elektronické podobě. Současně příkazy zmiňují vědomost podezřelých o nezákonnosti jejich jednání a maximální míru jejich snahy o utajení.
„Z uvedeného vyplývá, že ve všech posuzovaných případech při vydávání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu okresní soud fakticky rezignoval na svou rozhodovací činnost, to jest posouzení materiálních podmínek pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, což musí být patrné v odůvodnění příkazu, aby byl zcela zřejmý ústavně souladný postup soudu,“ stojí v rozsudku odvolacího soudu.
Problém je ale i se sledováním podezřelých. V konkrétním případě požádal soud o povolení sledování osob a věcí státní zástupce na základě podnětu policejního orgánu, a to jednak kanceláře Kateřiny Kottové, dále rodinného domu užívaného manžely Kottovými, kanceláře a zasedací místnosti ROP a také kanceláře hejtmana Davida Ratha. „Souhrnně je třeba konstatovat, že uvedené žádosti, respektive podněty k nim obsahovaly pouze obecná tvrzení o tom, že jde o závažnou špatně se odhalující trestnou činnost a že budou použity technické prostředky a zasahováno do obydlí dotčených osob, aniž by byly uvedeny konkrétní důvody, proč nelze získat kýžené informace jiným způsobem, například výslechem svědků, a podobně,“ pokračuje rozsudek a rozebírá další pochybení.
- Rathův soud ve finále
Co s důkazy?
V návaznosti na vysvětlený závěr ohledně nepoužitelnosti výstupů z odposlechů, záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí, vyvstává otázka charakteru ostatních shromážděných důkazů podle jejich vztahu k nezákonně opatřeným důkazům. A v návaznosti na to, zda jde o důkazy v tomto trestním řízení účinné.
Touto problematikou se v minulosti zabývala obsáhle odborná literatura. Vrchní soud v této souvislosti odcitoval některé pasáže článku pojmenovaného „Plody z otráveného stromu“.
Jde o metaforu pro americkou právní doktrínu, která řeší otázku účinnosti důkazů v trestním řízení („Fruit of the poisonous tree doctrine“).
Podle této doktríny působí nezákonné důkazy na dálku. V trestním řízení tak nelze připustit použití důkazu, pokud informace o jeho existenci byly získány nezákonně. Plody z otráveného stromu jsou tak vždy otrávené (nepřípustnost takto získaného důkazu). Účelem tohoto procesního pravidla je tlak na dodržování zákonnosti ze strany policie a státního zastupitelství, neboť v americkém trestním řízení státní zástupce dokazuje vinu obžalovaného a obstarávat případné ospravedlňující důkazy je úkolem obhajoby.
Například český Ústavní soud tuto doktrínu vyjádřil následovně: „Byla-li rozhodnutí o prodloužení vazby vydána v rozporu se zákonem, tato nezákonnost se přenáší i na navazující usnesení o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, i když posuzována izolovaně (to jest bez ohledu na rozhodnutí o prodloužení vazby, v nichž měla objektivně svůj základ) sama o sobě v souladu s trestním řádem byla. Nezákonnost prvních usnesení se z povahy věci přenáší i na usnesení druhá – jako ‚jed na plody z otráveného stromu‘).“
Platí tato konstrukce i na důkazy získané na základě procesně neúčinných důkazů? Přenáší se skutečně nezákonnost důkazu i na další důkazy, které byly vyhledány na základě informací obsažených v původním absolutně neúčinném důkazu? A konkrétní příklad? Při výslechu podezřelého z bankovní loupeže použije vyšetřující policista násilí. Podezřelý se přizná a prozradí místo, kde ukryl kořist. Na odcizených věcech se pak najdou jeho otisky prstů a pachové stopy. V hlavním líčení pak obžalovaný namítne procesní nepoužitelnost doznání, jakož i všech dalších důkazů, které byly na základě informací získaných při vynuceném doznání. „Není sporu o tom, že vynucené doznání nemůže být použito jako důkaz. Spor je o tom, zda další důkazy (odcizené věci s otisky obžalovaného) již procesně použitelné jsou a zda obviněný může být na základě těchto důkazů odsouzen,“ popisuje pražský Vrchní soud.
Zákonnost limituje spravedlivost procesu tím, že nezákonný proces jeho spravedlivost přinejmenším ohrožuje, zejména tak, že nemůže vést ke spravedlivému potrestání pachatele. „Případné nezákonnosti nelze omluvit účelovým konstatováním, že celková spravedlivost procesu byla přece zachována a tím snad byl garantován i spravedlivý trest. Nezákonný proces nemůže přispět k rozhodnutí o oprávněnosti trestního obvinění proti konkrétní osobě, respektive není podle Vrchního soudu s to tuto oprávněnost náležitě garantovat. Proto rámcem spravedlivého procesu může být jedině proces vedený zákonným způsobem. Zákonnost je formou trestního řízení, spravedlnost pak žádoucí kvalitou (obsahu) trestního řízení,“ pokračuje rozsudek.
Prokázat vinu obviněného je možné pouze na základě nepochybně zjištěných skutečností a za použití procesních prostředků, které trestní řád umožňuje. Jestliže při provádění výslechu obviněného nebo svědka došlo k podstatné vadě (například nezákonné donucení), pak taková výpověď nemůže mít důkazní význam. Soud k ní nemůže přihlédnout a musí postupovat tak, jako kdyby zde taková výpověď neexistovala.
Podle zmiňovaného článku by bylo popřením principů právního státu, pokud by bylo možné záruky ústavnosti trestního řízení eliminovat a obejít tím, že by bylo možno využít informace z absolutně neúčinného důkazu (například z vynuceného doznání) jako operativní informace a na jejich základě zajistit již procesně využitelné důkazy.
„Vrchní soud v Praze se ztotožňuje se závěry citovaného článku i při vědomí zásadního omezení důkazní základny v důsledku výše prezentované argumentace. V důsledku toho považuje za nutné připomenout, že v daném případě bude třeba při novém rozhodnutí soudu pečlivě zvažovat, ke kterému z důkazů je možno v rámci meritorního rozhodování přihlédnout a který je třeba odmítnout právě ze shora naznačených důvodů. Jinými slovy bude třeba se zabývat tím, zda konkrétní důkaz, resp. informaci z něj by bylo možno obstarat i bez skutečností zjištěných z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a ze sledování osob a věcí, to jest procesně souladným způsobem,“ konstatuje v odůvodnění odvolací soud.
Odposlechy a sledování nejsou jediné problematické body přípravného řízení. Je jím i výpověď oznamovatele kauzy, bývalého elitního policisty Libora Gregora. Ten se podle médií na počátku vyšetřování objednal k náměstku Nejvyššího státního zástupce Igoru Střížovi a teprve poté začala rozsáhlá akce detektivů a státního zastupitelství. Gregora by měl prvoinstanční soud dle rozsudku odvolacího soudu vyslechnout znovu. „Před soudem sice jako svědek již vypovídal. Ale zjevně vyhýbavě a nekonkrétně oproti protokolu o podání vysvětlení. A byť se nejedná o důkaz v rámci tohoto trestního řízení, je třeba v této souvislosti poukázat též na vyjádření svědka v televizním pořadu Otázky Václava Moravce ze dne 12. 6. 2012, kde mimo jiné zmínil prověřování indicií sdělených mu klientem a jeho výsledek v tom směru, že měl zjistit, kam až mají konkrétní osoby podezřelé z páchání trestné činnosti kontakty a dosah ve státní správě. Což by mohlo posloužit jako platforma pro opakování jeho výslechu,“ je napsáno v rozsudku.
Znovu jej tedy dle senátu pražského Vrchního soudu bude třeba vyslechnout konkrétně k osobám údajných pachatelů trestné činnosti. Zatím totiž označil konkrétně pouze obžalovanou a spolupracující obviněnou Ivanu Salačovou. „Což mu měla sdělit osoba, jejíž identitu podle svého tvrzení nezná a taktéž k bližším okolnostem trestné činnosti, která mu měla být tímto způsobem oznámena a konkrétnímu rozsahu a výsledkům jeho vlastního pátrání, které provedl po získání inkriminovaných informací,“ vyzval Vrchní soud prvoinstanční k nápravě.
Pro celý případ bude nyní klíčové, jak stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem, a sepisovanou vrchní pražskou žalobkyní Lenkou Bradáčovou, která stála u počátku kauzy, vyhodnotí Nejvyšší soud. Pokud potvrdí rozsudek odvolacího soudu, dostane důvěra v českou justici a policii pořádně na frak. Případ totiž od počátku budí dojem, že Rath začal být vyšetřován z popudu podobné partičky, která se chtěla zbavit konkurence. Případné fiasko v této kauze bychom pak mohli přičíst na vrub řevnivosti, prchlivosti a nedodržování zákonů orgány činnými v trestním řízení. To by byla pro českou veřejnost hodně smutná zpráva a měly by začít (obrazně řečeno) rázně padat hlavy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
