„Stává se, že si lidé před volbami přejí okřídlené „…hlavně, aby nám ty volby dobře dopadly..“. Ačkoliv to často myslí upřímně – a takový člověk jde k volbám a volí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí – přesto výsledek z toho vzešlý už dost dlouho, nejen poslední dobou bývá, jako by soused sousedovi spíš přál, aby mu pošla kráva,“ píše ve svém komentáři v revue Frangmenty Petr Švec.
„Realita je taková, že žijeme v zastupitelské demokracii parlamentního typu, přičemž zastoupení jednotlivých politických stran v parlamentu je poměrné podle výsledků voleb (pominu-li ovšem spornou pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu a neméně sporný způsob přerozdělování mandátů od stran, které ve volbach neuspěly, stranám úspěšným),“ kostatuje. Volič si sice vybírá podle stranického programu, ale to nestačí. „Čímž se dostáváme k jádru věci: volič by se měl zajímat také o to, zda a s kým (kterou jinou stranou či stranami) je „jeho“ strana ochotna spolupracovat, či zda dokonce spolupráci s některou z nich předem kategoricky odmítá. Z čehož lze vyčíst koaliční potenciál té které strany. Pokud se blíží nule, pak se nule blíží i pravděpodobnost, že strana alespoň část ze svého volebního programu prosadí,“ píše ve svém zamyšlení Petr Švec.
Teplo, ale mokro...
Nulová snaha se dohodnout či naopak nejvyšší míra komrpomisu musí voliče varovat, že zástupcům nejde ani tak o program, jako o osobní profit. Stejně tak musí volič posuzovat program v úplnosti, jak shrnuje autor: „Také je třeba si uvědomit, že je pro voliče nebezpečné volit stranu, která sice ve svém programu slibuje řešení něčeho pro něj sice podstatného (zaměstnanost, důchody, daně..), avšak má v programu něco s čím daný volič v žádném případě nesouhlasí (např. další integrace v EU, přijetí eura..).“
V tom vidí Petr Švec největší nešvar zavedených parlamentních stran. Sice na jednu stranu se snaží podbízet voličů tím, že nabízejí řešení potíží, jež voliče trápí, avšak nejsou s to jít k jádru problému, přiznat vlastní selhání v minulosti a podívat se pravdě do očí.
„Pak je rozhodně lepší pro voliče zkusit risknout volit stranu dosud neparlamentní, která to teplo a sucho také slibuje, než volit stále ty samé strany navzdory jejich dlouhodobým výsledkům. Horší už to snad přece být nemůže, zatímco opakování stejné chyby přinejmenším nenasvědčuje schopnosti poučit se. Pak platí okřídlené – kdo se nedokáže z historie poučit, bude nucen si ji zopakovat. Tak trochu začarovaný kruh, že?“ uzavírá svou úvahu Petr Švec.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
