Robejšek ukazuje na současnou politickou rétoriku Západu, kterou podrobně rozebírá. Na příkladu čínského knížete Sianga vysvětluje, jakých chyb se dnes dopouští. Siang se snažil ve válce dodržovat morální principy. Chtěl rovnou příležitost jak pro sebe, tak pro své protivníky a kvůli tomu prohrál „hned ve dvojím slova smyslu. Nevyužil šanci k vítězství a byl poražen v bitvě. Vojenskou prohru ale vědomě riskoval, protože mu šlo o něco vyššího.“ Což si ale ti, které poslal na smrt do prohrané bitvy pravděpodobně nemysleli.
A právě následovníky Siangova přístupu dnes Robejšek vidí v západních demokratických politicích, kteří upřednostňují vyšší morální principy před pragmatismem. Přičemž nepřátelé Západu to moc dobře vědí a vidí to jako jeho slabinu. „S morálním sklonem západních zemí mohou totiž počítat vždycky,“ píše Robejšek.
Uvažuje i nad tím, o co všechno takto můžeme přijít. „Ztráty na straně morálně jednajícího aktéra jsou tedy vysoké, a je proto se na místě ptát, jestli se demokraciím vyplatí své principy deklarovat, převážně dodržovat a právě kvůli tomu nevyhrávat,“ ptá se Robejšek a připomíná, že politici nejsou voleni proto, aby „udělali svět morálnějším,“ nýbrž proto, aby nás, občany jejich zemí, ochránili před nebezpečím.
A jakákoliv válka, která není vedena jako obrana před nebezpečím je pak „nelegitimizovamou vojenskou agresí.“ Takových příkladů, kdy elity rozpoutaly válku, která „nesloužila skutečně vitálním zájmům obrany země je celá řada.“ Za všechny pak jmenuje těch několik vcelku aktuálních příkladů. Irák, Lybii a Sýrii.
Morální odůvodnění těchto válečných zásahů má pak „zaběhané schéma“, kdy určitá část společnosti, tedy akademické a mediální osobnosti, která potřebuje všem ostatním vštěpovat svoji morálku a hodnotit správnost politických rozhodnutí, hlasitě poukáže na bezpráví, které se děje někde. Avšak za svoje apely a soudy nenese tahle část společnosti žádnou odpovědnost. Svoje názory podepřou dobrem, spravedlností, tolerancí a humanismem, na důsledky a rizika však už nehledí.
Politici se většinou podvolí mediálnímu nátlaku, aniž by ten vyjadřoval většinové mínění. A vždy pak mohou svoje vojenské akce zdůvodnit nějakými vyššími hodnotami. Přičemž jejich motivací může být osobní zisk, hospodářský zájem státu či nadnárodní společnosti, nebo prostě jen snaha o zvýšení vlastní popularity či zakrytí selhání.
„Války jsou vždycky asymetrické nejenom vojensky, ale i hodnotově. Proč bychom je jinak vedli?“ ptá se Robejšek a dodává, že ve válce má nepřítel vždy jiné cíle a jiné názory. A i když je morálka jedním z důvodů vojenské akce, je třeba si uvědomit, že nemůžeme morálku plést na bojiště, pokud bojujeme s někým, kdo tu naši neuznává. „I za dobro, spravedlnost, právo a humanismus se musí bojovat tvrdě. A chceme-li dosáhnout úspěchu, tak musíme být dokonce připraveni na to, že v boji proti bezpráví utrpí někdy škodu i ti, kterým chceme k právu pomoci. Způsob boje určuje ten, který má nižší morální standardy. Když to odmítneme respektovat, tak jsme předem prohráli.“
Což je skutečnost, kterou si uvědomují vojáci na bojišti, ne však politici, kteří žijí v okovech hlasité mediální a akademické třídy. Což pak podkopovává samotné vojenské akce, jelikož politici apelují na morální řešení, aby vypadali dobře, což v závěru vede k tomu samému, co se stalo knižeti Siangovi. Prohrané válce. „Málokoho z morálně rozhorlených pozorovatelů zajímá, že není morální vůči vojákům, kteří nasazují život v boji, abychom jim znemožňovali operovat efektivně.“
Dnes Západ prostě nehledí na následky svých vojenských akcí. „Svrhnutí diktátora totiž nevede automaticky ke ‚kulatému stolu‘ demokratických sil a vládě umírněných. Pravděpodobnější je, že o osiřelou moc začnou bojovat právě ti bad guys, které odpudivý krutovládce dosud držel v šachu.“ A je jedno jestli se jedná o Kaddáfího, po jehož svržení došlo k vzestupu Islámského státu; a stejného dosáhly i morální zásahy v Sýrii proti Bašaru Asadovi. Příkladem lze uvést i Egypt, kde nejdřív svrhli Husního Mubaraka, aby pak armáda svrhla prvního demokraticky zvoleného prezidenta Muhamada Mursího.
A za to dostal Západ jako odměnu „statisíce na smrt vděčných Syřanů“, kteří sem prchají, „aby za to osobně poděkovali jeho prozíravým státníkům,“ skrz lodě rybářů, ze kterých se stali teroristi či jen pašeráci, přesto jejich lodi ale nesmíme potopit. Protože nad tím vším stojí generální tajemník OSN, který vyhrožuje, protestuje, něco se mu nelíbí ale v závěru to nikoho nezajímá a každý si jede tu svou.
„Realista však připomene: Neviděli jsme v posledních letech dost případů toho, že mezinárodní právo a chartu OSN dodržují pouze ti, kteří ho stejně nechtějí porušit? Pro 'zlé hochy' přece nepředstavuje vůbec žádnou překážku. J.V. Stalin zformuloval počátkem 50. let důvod jejich převahy. 'Tak jako Západ, ani my nechceme válku, ale síla našeho postoje je v tom, že nám méně záleží na míru než Západu.“
Je nutné si totiž uvědomit, že neexistují obecně platné hodnoty ani morálka a dnešním elitám to nedochází a stojí si za svým, přičemž je čeká střet s realitou a následky jejich jednání. Z toho vyplývá několik jednoduchých závěrů. Pokud politici jednají morálně, ale jejich voliči s tím nesouhlasí, pak jednají špatně a ne v zájmu bezpečnosti národa. Pokud není Západ ochoten si dodržování svých morálních principů vynutit, nemá smysl je ani dodržovat, ani za ně bojovat, protože jsou nám na škodu. A nemá smysl tlačit naši morálku někam, kde nikdy ani nebyla, protože pak přijdou následky se kterými nepočítáme. Jako například současná uprchlická krize.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
