Chcete kvóty nebo demokracii? Vyberte si, obojí mít nelze
„Nízké zastoupení žen je natolik vážným a dlouhodobým problémem, že je legitimní zasáhnout do svobody politických stran a bavit se o kvótách,“ prohlásil v rozhovoru pro Deník N Radan Šafařík, který na Úřadu vlády šéfuje odboru rovnosti žen a mužů.
Panu Šafaříkovi se to lehce povídá. Je nikým nevoleným úředníkem. Nemusí se ucházet o hlasy voličů, stačí mu sedět v teple v kanceláři a odtud vymýšlet, jak zglajchšaltovat společnost. Nápad zavést kvóty, které by regulovaly množství mužů a žen v politice, není ničím novým. Nové však je, že se panu Šafaříkovi podařilo nápad protlačit do schválené vládní strategie pro rovnost žen a mužů na léta 2021–2030.
Zásah do svobody občanů
Ono ale „zasáhnout do svobody politických stran“ dobře zní. Politické strany nemá nikdo rád a proto se spousta lidí podvědomě zaraduje, protože trochu pošikanovat politické strany? Na tom přece nemůže být nic špatného. Ve skutečnosti je to však šikana voličů, protože se jim zúží výběr.
Nejlépe to můžeme vidět, pokud to doženeme do extrému. Napřed zavedeme kvóty na ženy. Pak si řekneme, že v politice je nerovné zastoupení mladých lidí. Tak zavedeme kvóty i na věk, aby každá věková kohorta byla zastoupena podle toho, jak je zastoupena v populaci. To je přece spravedlivé, ne?
A co leváci? Lidé s nadváhou? Lidé s bulimií? A co takhle kvóty dle náboženství nebo kvóty pro národnostní menšiny? To už bychom mohli rovnou volby zrušit a o složení Sněmovny by místo voličů mohly rozhodovat genderové, etnické, náboženské a nevím jaké komise (pan Šafařík by jistě ochotně a rád v čele nějaké takové stanul).
Šafařík klame nebo neví
Pan Šafařík ve výše zmíněném rozhovoru pro progresivistický Deník N buď z neznalosti navozuje dojem nebo záměrně klame, když tvrdí, že obdobnou regulaci jako kvóty představují i volební kraje. To není pravda. Do Sněmovny můžete kandidovat kdekoli. Takže třeba Ostravák může kandidovat v Karlovarském kraji. Ostatně třeba pirátský poslanec Ferjenčík byl posledně zvolen v Pardubickém kraji, kde kandidoval v době, kdy byl zastupitelem v Praze. Geografické omezení pro kandidáty, tak, jak se nám to snaží vsugerovat Šafařík, zkrátka neexistuje.
Mikuláš Ferjenčík
Mnohem závažnější problém je, že vlastně vůbec není zřejmé, čeho se má kvótami dosáhnout? Bude snad Sněmovna přijímat lepší zákony? Budeme mít ve vládě kvalitnější ministry? Ono se prostě automaticky předpokládá a bere za dané, že to tak prostě bude lepší a spravedlivější. Naprosto se však pomíjí, že žádný důkaz, že to skutečně bude lepší (a hlavně, jak se to změří) neexistuje. A pomíjí to i to, jak jsme si ukázali výše, že to není spravedlivější, protože to omezuje svobodu voličů vybírat si své zástupce.
A není to ani spravedlivé vůči kandidátům. Představte si hypotetickou situaci, kdy by bylo potřeba vybrat kandidáty na dvoučlennou kandidátní listinu (záměrně zjednodušuji, aby více vynikla absurdita kvót). A o tyto dvě místa by usilovaly tři vysoce kvalifikované ženy s širokou podporou a naopak by neměl zájem kandidovat žádný muž. Realita podle kvót? Nějaký muž by musel být přesvědčen, aby kandidoval, a dvě ženy by musely být odsunuty stranou. Bylo by to spravedlivé?
Čeho se má kvótami vlastně dosáhnout?
Ale, jak jsme již naznačili, bude snad svět obecně lepším světem pokud najednou bude ve Sněmovně zastoupení mezi muži a ženami fifty fifty? Pokud to platí o politice, proč to (ne)platí o jiných profesích a sektorech? Budeme snad v rámci inkluzivity a genderové rovnosti zavádět kvóty na horníky a hornice v černouhelných dolech? Budeme snad zavádět kvóty na množství mužů, učitelů v mateřských školkách? Budeme trvat na tom, že i v armádě je třeba mít rovné zastoupení mužů a žen?
Vždyť to přece nedává vůbec žádný smysl. Žen je v politice přesně tolik, kolik jich v ní chce být, a kolik jich v ní chtějí mít voliči. A kdyby se ženy rozhodly, že v politice budou jen ženy, mohly by toho dosáhnout. Je jich totiž v populaci více. (Podle sčítání lidu z roku 2011 je to 51 %.) Ženy se totiž dožívají vyššího věku (to je ale nespravedlivé, zavede na to pan Šafařík nějakou regulaci?). Proč se tak ale ženy nerozhodnou? Proč je tedy v politice méně žen než mužů (v roce 2017 bylo například do Sněmovny zvoleno 22 % žen)?
Protože přirozeně mají ženy a muži tendenci k odlišným preferencím, které se pojí s odlišnými kvalitami, z nichž některé jsou přínosné pro politiku a některé jiné přínosné pro jiné obory. Zní to složitě, ale je to naprosto jednoduché. Už od pravěku muži lovili a válčili, zatímco ženy udržovaly oheň a staraly se o staré, mladé a nemocné. Přirozeně tak i dnes mají ženy tendenci věnovat se pečovatelským profesím. Právě proto drtivá většina učitelek ve školkách jsou ženy, podobně zdravotní sestry nebo třeba personál domovů důchodců.
Velké množství žen uspokojuje a nachází štěstí v péči o druhé a my bychom jim za to měli být vděční. Naproti tomu politika není péče. Politika je vysoce konkurenční a konfrontační prostředí. To prostě spoustu žen nepřitahuje a neexistuje jediný důvod je do toho nutit. Respektive je nutit lze, ale k čemu je to dobré?
Fotogalerie: - Florenc 21
Zbyteční lidé dělají zbytečné věci
Na žádné takové otázky pan Šafařík a jeho kolegové neodpovídají. Dozvídáme se však, že na na strategii pro rovnost žen a mužů na léta 2021–2030 strávili „dva velmi intenzivní roky práce“. To je dobré si uvědomit, v překladu do češtiny to totiž znamená, že tady ze svých daní platíme lidi za to, aby vymýšleli, jak okleštit naše základní demokratická práva a svobody.
Uznávám, že výsledný dokument pamatuje třeba i na problém domácího násilí, ale to je přece agenda, kterou stejně tak dobře mohou řešit a patrně i řeší ministerstva spravedlnosti nebo práce a sociálních věcí. Na to opravdu nemusíme ze svých daní platit celý jeden odbor zbytečných lidí šéfovaných zbytečným panem Šafaříkem.
(*1988) Na Univerzitě Karlově vystudovaný politolog. Milovník historie, dobrého jídla, cestování a zahradničení.
Dlouhodobě žije v zahraničí. Píše pod pseudonymem, protože nechce svého zaměstnavatele vystavit tlaku politicky korektních aktivistů.
Infobox
Michal Bok (*1988)
To, že to jako daňoví poplatníci děláme, je bohužel smutnou vizitkou toho, jak se progresivistickým aktivistům daří infiltrovat státní správu. Normálního člověk, který chce poctivě pracovat, by totiž ani ve snu nenapadlo, že by se živil něčím tak obskurním a zbytečným, jako je řešení rovného zastoupení mužů a žen.
Progresivističtí aktivisté však pochodují institucemi státu a postupně je ovládají. Jsou jako jezinky, které slibovaly Smolíčkovi pacholíčkovi, že jen strčí prstíček, ale pak ho unesly, aby ho za živa snědly. Stejně tak se progresivisté zachytávají ve státní správě, kde pak expandují a postupně, ale o to systematičtěji pak tlačí svou agendu. Proč to dělají? Protože ví, že by je ve volbách nikdo nevolil. Podívejte se na Stranu zelených. Z pozic nikým nevolených státních úředníků však prosazují svůj politický program.
To je neblahé a v rozporu se základními principy demokracie. Naším štěstím však může být, že se progresivisté začínají chytat do své vlastní pasti. Míříme totiž do skvělé a pokrokové budoucnosti, ve které podle nich samotných existuje asi tak 350 různých pohlaví a hlavně ve které se každý může identifikovat, jak se mu zamane. V téhle skvělé budoucnosti tak nebude problém, aby se muži, kandidáti prohlásili za ženy a klidně rázem dosáhneme 100% zastoupení žen v politice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Michal Bok
