„Hecla jsem se, protože mě štvalo, co vidím kolem sebe a na Facebooku. Potřebovala jsem si udělat vlastní zkušenost a nějaký konkrétní čin,“ vysvětluje Lucie Poláková v několika větách pro server iDnes.cz. Následně prožila několik desítek hodin vysilující práce, vysilující, ale smysluplné, při níž se snažila pomoci lidem, lidem, jako jsme my. Syřané, Pákistánci, ale také občan Bangladéše, Pákistánci, Afghánci nebo lidé z afrického Konga. Všechno slušní lidé, kteří velmi děkovali za každou pomoc.
„Zarazilo mě množství malých dětí a podmínky, které musejí snášet. Pro mě jako pro matku je to zdrcující. A rozhodně se necítím ohrožená tím, že by se sem stěhovala nějaká armáda. Všichni byli slušní, vděční a za vše poděkovali,“ svěřuje se.
Největší strach prý uprchlíci měli z maďarské policie a často se s hrůzou ptali, jestli nejsou v Maďarsku. Nebyli, procházeli srbsko-chorvatskou hraniční oblastí. Báli se také ušlapání. Za osmdesát hodin prošlo touto oblastí na 12 tisíc lidí a agresivně se choval jeden jediný člověk. Lidem na místě je podle informací serveru také jasné, že prakticky nelze rozlišit ekonomického migranta od uprchlíka pronásledovaného válkou. Všem je zima, všichni mají hlad. V náručích i na ramenou nesou plačící děti a často netuší, zda dojdou na místo, zkrátka to zkoušejí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
