Historik Šebek předně upozornil, že dříve, nejen mezi světovými válkami, ale i po roce 1945, byly volby, s výjimkami na příklad pro příslušníky meziválečných bezpečnostních sborů, povinné. Proto bývala, oproti současnosti, volební účast běžně 90 až 93 %. Zároveň sčítání hlasů a jejich zveřejňování trvalo déle, běžně dva až tři dny.
Rozdílně byly pochopitelně vedeny i předvolební kampaně. Většina tisku byla stranická, a proto z jeho stránek čtenáři snadno získávali přehled o programech a prohlášeních jednotlivých stran a kandidátů, stejně jako o jejich hodnocení výsledků voleb. Agitace se vedla často osobně, „od domu k domu“ i v malých vesnicích a osadách. Podle Jaroslava Šebka to mělo tu výhodu, že „strany byly jednoznačně čitelné“, zatímco dnes „se noviny deklarují jako nezávislé, ale mohou se do nich promítat názory vlastníků i redaktorů“. V této souvislosti zmínil, že je otázkou blízké budoucnosti, jakou cestou se bude ubírat tisk vlastněný předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem.
Prezident by měl stmelovat národ
Došlo i k tématu sktuálního sporu rektorů vysokých škol s hlavou státu, když většina představitelů veřejných universit na protest odmítla účast na udělování státních řádů a vyznamenání, aby tak podpořila své dva nepozvané kolegy. „Je to pro mě precedens,“ uvedl akademik Šebek s tím, že se nejedná o problém prezidenta republiky Miloše Zemana, ale jde o „renomé prezidentského úřadu". „Pan prezident by se měl povznést nad tyto spory,“ domnívá se Jaroslav Šebek. „Bourají se předchozí představy o tom, jak by měl prezidentský úřad vypadat,“ uvedl dále s tím, že on sám viděl „prezidentský úřad jako ten, který stmeluje národ a společnost“.
Ing. Miloš Zeman
Pak došlo i na téma ocenění a medailí. Před válkou se podle Šebka uděloval státní řád Bílého lva zahraničním představitelům, vedle toho byli vyznamenáni účastníci vojenského odboje. Byla to i jistá reakce na „inflaci“ vyznamenání za mocnářství, domnívá se historik. Během druhé světové války vznikla nutnost vyznamenat ty, kteří nasadili či položili život v odboji. Tehdy však ještě nešlo o devalvaci hodnoty vyznamenání. Ta podle něj nastala po válce a ještě spíše po únoru 1948, kdy se vyznamenávání stalo „nepsanou tradicí komunistických rituálů při nejrůznějších výročích“, nejčastěji k 30. dubnu v předvečer dodnes slaveného komunistického svátku 1. máje.
K dnes známým jménům, jež se objevila ve sdělovacích prostředcích v předpokládané souvislosti s udělením vyznamenání během oslav nadcházejícícho státního svátku, uvedl historik Šebek, že podle něj „prezident vždy vybíral z okruhu svých známých“. Podle něj se však ke škodě věci zapomíná na neznámé příslušníky protikomunistického a protinacistického odboje, včetně těch z řad domácího německy hovořícího obyvatelstva.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
