Vítáte konsolidační balíček, který vláda protlačila Sněmovnou?Anketa
Stejnopohlavní sexuální aktivity nejsou ve zvířecí říši ničím ojedinělým. Článek navazuje na rostoucí poznatky o zvířecí sexualitě. Vědci dlouho na homosexuální aktivity nahlíželi jako na evoluční paradox, neboť zvířata stojí cenný čas, který by mohla trávit hledáním partnera opačného pohlaví, s nímž by se mohla rozmnožovat. Někteří tento jev považovali za tzv. neadaptivní chování, které nepomáhá danému živočichovi přežít, zároveň však nepodkopává jeho reprodukční úspěšnost. Jiní na něj nahlíží jako na dědictví nahodilých sexuálních styků našich nejjednodušších předchůdců, tedy jako na součást normy, nikoli anomálii. Nová studie nabízí vysvětlení, že sexuální styky mezi dvěma samci či dvěma samicemi mohou pomáhat savcům navazovat a udržovat sociální vazby nebo potlačovat konflikty.
Homosexualita může být způsob, jak rozptylovat konflikty
Její závěry jsou v souladu se zjištěními i dalších badatelů. „V sociálně vypjatých situacích podle všeho sexuální chování mezi stejnopohlavními partnery funguje jako způsob snížení onoho napětí,“ uvedla odbornice na primáty z Harvardovy univerzity Christine Webbová, která však se španělským týmem na studii nespolupracovala. Podle ní dává smysl, že i zvířatům slouží sex na různé účely, vzhledem k tomu, z jakých různých důvodů jej mohou mít lidé. Pro zvířata může být způsobem, jak rozptylovat konflikty, nebo i předehrou ke sdílení potravy. „Lví samci v Africe se přesouvají spolu a pomáhají si přežít. Také po sobě lezou a utužují vztahy více tělesnými způsoby, protože se navzájem potřebují,“ vysvětluje.
Skutečnost, že nejnovější studie se týká savců, může znamenat, že má potenciál napovědět něco i o evoluci člověka, ovšem stejnopohlavní sexuální aktivity u zvířat nejsou stejné jako lidská homosexualita. Ve většině případů se nezdá, že by zvířata vykazovala trvalou preferenci pro stejné pohlaví, nýbrž jakousi sexuální flexibilitu. Někteří odborníci odrazovali od vyvozování závěrů ohledně lidského chování z výzkumu o zvířecí říši. V ohlasech na zveřejněnou studii však nechyběly reakce, že se v zájmu politické korektnosti vytvořila studie-nestudie, která se jen zoufale snaží vysvětlovat chování zvířat tak, že je homosexualita normální, ačkoli pojem normální je odvozen od slova norma.
Fotogalerie: - LGBTQ+ proti Maďarsku
Nabídka sexu s manželkou hostitele jako výraz úcty
K vyjádření, zda má homosexualita u savců smysl minimálně ve smyslu uváděném ve studii „za účelem posílení sociálních vazeb a snížení agrese mezi zástupci stejného pohlaví“, je bezpochyby osobou z nejkompetentnějších doktor Ivo Procházka ze Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Jeho specializací je homosexualita, gay muži a lesbické ženy, transsexualita, transgender, z psychických potíží pak deprese, obsese, úzkosti. „Pod pojmy homosexualita a heterosexualita se obvykle rozumí sexuální orientace. U zvířat bychom tedy měli hovořit jen o homosexuálním či heterosexuálním chování. Nejsme schopni se jich zeptat, proč se tak či onak chovají,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Ivo Procházka.
Psali jsme:
„Víme, že některá zvířata budou opravdu homosexuální, protože upřednostňují partnery stejného pohlaví i v situaci, kdy mají možnost volby. Další příčinou homosexuálního chování může být právě zmiňované posilování společenských vazeb a snižování agrese. To je již dlouho známé jak u homo- i heterosexuálních vztahů u šimpanzů bonobo. Homosexuální chování také může sloužit při podpoře a potvrzování společenské hierarchie, která je u komunitně žijících živočichů významná. U některých přírodních národů najdeme nabídku sexu – třeba s manželkou hostitele, ale někdy i jeho dětmi – jako výraz úcty,“ konstatuje zástupce přednosty Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN.
Při nedostatku vhodného partnera se nabízí alternativa
„Nelze přehlédnout ani náhražkové chování, kdy homosexuální chování je až na druhém místě v preferencích, ale při nedostatku vhodného partnera může nabízet alternativu,“ odkazuje na často zmiňované příklady homosexuálního chování ve vězení či na vojně. „Přesto víme, že v některých armádách (třeba Lakedaimonští, tedy sparťané) byly jednotky, v nichž homosexuální a samozřejmě i homoerotické chování založené na prohlubování emocí mělo význam pro budování silnější vzájemné opory v boji. Ostatně i spisovatel Erich Maria Remarque říká, a to zcela mimo oblast homoerotiky, že jediné pozitivní, co jim válka přinesla, bylo přátelství,“ podotýká uznávaný sexuolog Ivo Procházka.
Zatímco vědci dlouho na homosexuální aktivity zvířat nahlíželi jako na evoluční paradox, tytéž aktivity u lidí stejným způsobem nahlíženy nebyly. „Evoluční vysvětlení paradoxu, jak mohla homosexualita – tedy nikoliv jen chování – přežít, zřejmě nenabízí jedinou odpověď (a některé z nich jsou dosud neznámé). Víme, že homosexuální lidé mají méně potomků. Ale homosexuální orientace neznamená neplodnost, protože někteří homosexuální jedinci jsou schopni potomky zplodit. Až v posledních letech je homosexualita více svázána s identitou, tedy vědomým hledáním stejnopohlavních vztahů a rozpoznáním svých erotických preferencí. Ale to je z pohledu evoluce příliš krátký časový úsek,“ zdůrazňuje odborník.
O politickou objednávku pozitivního pohledu nejspíš nešlo
Poznatků o homosexuálních jedincích už věda nasbírala víc. „Také existuje – potvrzená – teorie, že matky homosexuálních synů mají vyšší fertilní potenciál, tedy že mají více děti. Další teorií je, že homosexuální jedinci svůj potenciál využívají v potřebné péči o sourozence, děti svých sourozenců nebo pečují o starší jedince svého druhu, a tak pomáhají své komunitě přežít jako celku. Také u hmyzu najdeme jedince, jejichž přínos pro hmyzí společenství je velký, i když vůbec nesouvisí s reprodukci,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz zástupce přednosty Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN Ivo Procházka.
Autoři vědecké studie o stejnopohlavních sexuálních aktivitách ve zvířecí říši a jimi vyvozovaný závěr, že k nim dochází častěji u společenských zvířat, jako jsou primáti, čili u druhů, které potřebují utvářet komunity, chtějí-li přežít a rozmnožovat se, mohou vyvolat podezření, že studie mohla být vytvořena jako objednávka pozitivního pohledu na homosexualitu už jenom tím, že se označuje z vícero důvodů za prospěšnou. „Myslím, že směšování evolučních problémů s politickou zakázkou souvisí především s tím, že někdo neumí rozpoznat právě kruciální rozdíl mezi chováním a identitou. Jistě ale také záleží na správných interpretacích poměrně složitých jevů,“ dodává Ivo Procházka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Jirka Fimfárum
