Do Kremlu tak nyní přijíždějí uchazeči o vysoké státní funkce, všímá si Procházková návštěvy nově zvoleného srbského prezidenta Aleksandar Vučiče či návštěvy francouzské kandidátky Marine Le Penové. Pro Vladimira Putina je každé takové setkání podle Procházkové důležité – dokazuje se tak, že velmoc není v izolaci.
„Naopak. Kreml chce dobýt zpět své někdejší postavení v Evropě a stanout v čele protiteroristické koalice,“ zmínila Procházková. Všímá si však také jedné změny – dříve Sovětský svaz držel jen ochrannou ruku nad těmi, kdo s ním vedli obdobnou ideologii. „Dnes Rusko v zahraniční politice představuje stát naprosto bez ideologie a ideových principů. Kreml podává pomocnou ruku každému – bez ohledu na jeho politickou i jinou orientaci, kdo se mu hodí při plnění strategických cílů. Vrací se tak k zahraniční politice SSSR před druhou světovou válkou, kdy Kreml v zájmu teritoriálních zisků byl ochoten uzavřít dohodu i s ideologicky znepřáteleným nacistickým Německem. Hlavním vodítkem Moskvy při výběru ‚přátel‘ je i dnes pragmatismus a zisk,“ řekla jasně Procházková.
A sbližování s Ruskem vnímá například i ze strany Velké Británie, konkrétně ze Strany nezávislosti Spojeného království, sympatie k Rusku drží i německé hnutí Pegida, Alternativa pro Německo či NPD. Ve Španělsku je to pak prý Podemos, v Belgii Vlaams Belang.
„Sami Rusové považují za svého spojence maďarského premiéra Viktora Orbána i řeckou levicovou Syrizu, stejně jako ultrapravicový Zlatý úsvit,“ dodala Procházková a zmínila i českého prezidenta Miloše Zemana, slovenského předsedu vlády Roberta Fica či bulharskou hlavu státu Rumena Radeva.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
