Kdo nesplňuje stereotyp "špinavého problémového cikána", ten není lidmi považován za Roma, padlo na besedě v Brně

V panelu zasedla ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová, poradce jihomoravského hejtmana Jiří Daniel, romská politička Lucie Fuková a aktivista a výkonný ředitel společnosti Ara Art David Tišer. V úvodu padla otázka, zda skutečně vzdělání zlepšuje Romům život a pomáhá jim ve společenském uplatnění. „Když Romové žili ve větší sociální izolaci v době, kdy kočovali, k relativně úspěšnému životu stačilo, když rodiče vzdělali chlapce v tradičním řemeslu a dívky k péči o domácnost. Pak mohli prožít relativně spokojený život. Dnes mají Romové jiné potřeby, pokud chtějí být součástí společnosti, musí ovládat její mechanismy, vědět, jak funguje – a nejlepší v tomto směru je vzdělání. Samo sice nikomu nezaručí šťastný život, ale naučí jej, jak ve společnosti najít své místo a využít nabídek, které společnost poskytuje. Vzdělání odstraňuje překážky z cesty,“ řekla Jana Horváthová.

Strany nemají zájem o romské kandidáty

V diskusi přišla na řadu i otázka srovnání romských aktivit na počátku 90. let, kdy byla aktivní řada romských politiků, a současností, kdy Romové z politiky prakticky vymizeli. Podle Jany Horváthové je to odrazem vývoje společnosti jako celku, Romové mají pořád snahu a touhu dostat se do politiky, ale ta není vyslyšena. „Nikoho to nezajímá, sleduji, jak média se zajímají spíš o bulvární věci, ale co se děje v romské komunitě, je nezajímá. V politice vidíme, že všechny volitelné politické strany téma integrace Romů ignorují, i když proklamace mají různé. Ve volbách do Poslanecké sněmovny nebyli romští kandidáti na volitelných místech, a přitom víme, že tady jsou desítky nebo spíš stovky mladých a vzdělaných Romů, kteří by mohli v politice působit, ale protože mají romskou nálepku, není o ně zájem. Strany mají obavy, že by to vyvolalo odliv voličů. Proto také vidíme, že programy těchto stran neobsahují žádné návrhy řešení těchto problémů, jsou to jen proklamace, a strany nemají zájem o romské kandidáty. To je výrazná změna od doby počátku devadesátých let,“ konstatovala ředitelka Muzea romské kultury Horváthová.

Aktivizace mladých pokračuje

Z diskuse vyplynulo, že i přes problémy aktivizace mladé romské generace probíhá. Lucie Fuková poukázala na to, jak sama absolvovala trénink romských političek, kterým prošly desítky mladých Romek a později i mužů. „Sami absolventi nebyli jen studenti sociálních věd, ale z různých oborů, kteří hledali cesty, jak se angažovat,“ uvedla Lucie Fuková, podle níž je zapotřebí snaha sjednotit romské intelektuály a lidi, kteří se podílejí na pozitivním obrazu Romů. A přestože je sociální situace špatná, začíná podle Fukové vznikat vrstva Romů, která začíná být viditelná i směrem k většinové společnosti.

Pokud jde o romskou střední třídu, je zde ale řada problémů jak na straně většinové společnosti, médií, tak u samotných úspěšných Romů, kteří se často ke své identitě neznají. Jana Horváthová řekla, že romská střední třída není vidět i proto, že média nedělají dobrou službu; úspěšných Romů je podle ní řada, ale nepíše se o nich. „Obecně platí, že lidé, kteří nesplňují stereotyp ,špinavého problémového cikána‘ za Roma nejsou považováni a společnost se o nich nedozví. Jen v Brně znám několik romských právníků a učitelů, o kterých se neví, že jsou to Romové. Pak to vypadá, že Romové jsou jen problémoví. Existuje tady řada vzdělaných Romů, kteří se bojí k romství přihlásit, protože mají strach o své děti a nezvládnou tento nápor,“ řekla Jana Horváthová. Lucie Fuková ji doplnila s tím, že úspěšní Romové nemají potřebu se veřejně angažovat a řada z nich se ze své pozice neumí konfrontovat se sociální situací Romů, nerozumí souvislostem sociálního vyloučení, protože jde o lékaře, techniky, architekty apod.

Sociální podmínky jsou stále horší

K otázce, jak je řešena otázka sociálního vyloučení a co stát dělá, aby z něj Romové mohli vystoupit, se vyjádřil Jiří Daniel, který má mnohaleté zkušenosti jako sociální pracovník. Komunikace mezi úřady a Romy a sociálně vyloučenými lidmi podle něj v současné době vymizela. Problém nastal mimo jiné, když se po roce 1998 obce začaly zbavovat bytových domů a začaly vznikat ubytovny. „To je obrovský průšvih, návrat zpět do společnosti v běžném režimu je těžký a ubytovny rostou jak houby po dešti. Problémem jsou půjčky nebo spíš oficiálně schválená lichva. Mám dojem, že sociální podmínky jsou stále horší,“ konstatoval Jiří Daniel, podle nějž dobře fungují alespoň nevládní romské organizace.

Podle Lucie Fukové je problémem i vztah Romů k občanské angažovanosti. To, že jsou pasivní nebo že nechodí k volbám, má podle ní určité příčiny, třeba to, že jsou Romové často v těžké sociální situaci, řeší obživu a další problémy. Pro občanský aktivismus je podle ní potřeba určité uvědomění si situace a k tomu musí lidé dospět. „Ve volební kampani, které jsem se účastnila, jsem se setkávala s Romy, kteří chtěli diskutovat a byli hrdí, že mají své romské kandidáty,“ uvedla Lucie Fuková, podle níž Romové mají zájem o společnost a jsou schopni se i organizovat v sociálně vyloučených lokalitách a jít pak i hromadně k volbám. „Jednou nastane doba, kdy Romové pocítí potřebu aktivity a budou volit. Je ale třeba, aby Romové také kandidovali,“ konstatovala Lucie Fuková. Má přitom podle ní smysl, aby Romové kandidovali v zavedených politických stranách a v lokálních volbách i do Parlamentu.

V komunismu Romové ztratili sebevědomí

Do debaty se zapojil i brněnský aktivista Karel Holomek ze Společenství Romů na Moravě, který poukázal na skutečnost, že v minulosti za první republiky se Romové ke vzdělání dostávali přes obrovské překážky, za největší katastrofu pro československé Romy ale označil období komunismu. Zeptal se panelistů, zda vidí nějaký rozdíl mezi romskými komunitami v západních demokraciích a mezi Romy v postkomunistických zemích. Jana Horváthová uvedla, že rozdíl skutečně patrný je. „Na světovém festivalu Khamoro jsem si tohoto rozdílu všimla, Romové kteří nezažili totalitu – byť neměli vysoké vzdělání – měli sebevědomí, kdežto naši Romové působili jako zakomplexovaní, po komunistické čtyřicetileté vládě byli morálně nalomení a jejich romské sebevědomí bylo velice nízké,“ řekla Jana Horváthová.

Diskuse se nezaměřila jen na problematiku Romů, ale i romských sexuálních menšin. David Tišer řekl, že to téma je ve veřejné debatě absolutně v počátcích a otevřeli je poprvé na LGBT romské konferenci v roce 2014. „Dodnes jsme jedinou registrovanou neziskovou organizací, která se zabývá romskou LGBT komunitou,“ uvedl téma David Tišer. Příslušníci sexuálních menšin z řad Romů jsou podle něj v několikanásobném diskriminačním tlaku – jednak jako Romové ze strany většinové společnosti, jednak jako LGBT menšina ze strany Romů i zbytku společnosti.