Něco takového považuje za zvláštní. „Evropa tehdy nezažívala zrovna dobré časy: Nové státy se mezi sebou handrkovaly, ty staronové, jako Rakousko a Německo, se potácely nad propastí,“ píše a přichází s myšlenkou, že klíč k pochopení mimořádně laskavého přístupu není jen v tom, že tehdy Češi konečně získali svůj stát, ale právě v tom, že sláva první republiky skončila tak brzy.
V první republice nestihly ideály vyčpět
Navara se domnívá, že to, že Češi považují čas první republiky za „svou krásnou dobu“, je možná v tom, že do první republiky nepatřila nepěkná léta, kdy ideály, na kterých ta malá země vznikla, stihly vyčpět a hrdinové se rozplynout ve všednodennosti.
„Právě v tom, že ideály byly zadupány zvenčí, místo abychom je prošustrovali sami (zdá se, že to docela dobře umíme), právě v tom je možná jeden z důvodů laskavého pohledu na naši krásnou první republiku,“ píše Navara.
První republika byla obdobím hrdosti a svébytnosti
Připomíná také, že první republika byla obdobím hrdosti, odvahy, svébytnosti a osobitosti. A všechna další období už byla jen obdobími závislosti na mocných - na Východě, nebo na Západě.
Pokud nás výročí 28. října může letos k něčemu inspirovat, tak k zamyšlení nad tím, co by bylo, kdyby první republika přežila ne dvacet, ale pětadvacet let. „Byl by to podobný konec svobodného (ale současně v závěru i rozpačitého) čtvrtstoletí jako ten, který nyní zažíváme?“ pokládá si Navara řečnickou otázku.
Když se něco dělá poprvé, měli bychom si na tom dát záležet
Závěrem poukazuje na to, že jsme nikdy v posledních stoletích neměli šanci budovat a upevňovat svou zemi tak dlouho jako dnes, a současně opečovávat si tradice, uctívat hrdiny a budovat pomníky v dobrém slova smyslu s vírou, že je za rok nikdo nestrhne. „Člověk by řekl, že když se něco dělá poprvé, že si na tom dá záležet,“ uzavřel Navara své zamyšlení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
