Od začátku ruské invaze na Ukrajinu rozmohl se v Česku zvyk tvrdit, že demokracie je v ohrožení. Ne že by to nebyla pravda. Ale největší ironií je, že demokracii ohrožují ti, kdo se o ní nejvíce strachují. A to ze zcela jednoduchého důvodu, dotyční demokracii nerozumí, neví, jak funguje, a hlavně, co musí být dodržováno, aby byla zachována.

Základní chybou je už to, že v Česku byla demokracie zbožštěna do takové míry, že ze slova „demokratický“ se stalo superlativum, tedy když je něco demokratické, tak je to dobré a naopak, co je špatné, je nedemokratické. Kdo chce vidět příklady, nejkřiklavější se nacházejí v prohlášeních spolku Milion chvilek pro demokracii a jeho podporovatelů, kteří každého, kdo se jim nezdá, považují za nedemokratického. Ale ani někteří čeští politici tomuto stylu myšlení neušli.

Demokracie je způsob vlády. Vzhledem k tomu, že na světě jsou stále i jiné než demokratické vlády a z historie víme, že demokracie nebyla vždy prevalentní, tak je nasnadě, že se nejedná o jediný možný a fungující způsob vlády. Slovo demokracie pochází ze dvou řeckých slov, jedním z nich je kratos, tedy síla či moc, a démos, neboli lid. Demokracie je tedy systém, jehož samotným základem je teze, že moc vychází z lidu.

Je to právě slovo „lid“, které je v demokracii tak důležité. V Česku je však toto slovo zprofanové, vzhledem k tomu, že se jím tak často oháněli komunisté. Lidové milice, Obrana lidu a samozřejmě nesčetné zmínky v projevech komunistických pohlavárů. Ale bez lidu skutečně není demokracie a není dobře, že se na to zapomíná a že se tento fakt vytěsňuje.